Neviditelný čert

Jsem trochu mimo, a tak aby se to tady nevymonilo, vyhrabal jsem jednu starší pohádku.

Lucifer

Byl jednou jeden Hvězdář, který měl domeček na vrcholku hory. Každou noc sedával u podkrovního okénka a hleděl dalekohledem na hvězdy. Když bylo zataženo, prohlížel si mraky. Hvězdář se koukal dalekohledem obráceně, takže viděl hvězdy menší než pouhým okem, ale viděl jich dost, aby ho fascinovaly. Viděl mnoho maličkých hvězd na konci tunelu. Byl chudý, a tak se stalo, jedné noci jedné dlouhé zimy, kdy celá hora byla zapadaná vločkami tak, že domeček byl úplně odříznut od civilizace, že mu došly všechny zásoby jídla. Hvězdář měl ve svém podkrovním pokojíčku malé akvárium se zlatou rybkou a měl hlad.

A tak Hvězdáři zesláblému hladem nakonec vypadl dalekohled z třesoucích se rukou. Tehdy Hvězdář pochopil, že pokud se chce i nadále dívat na hvězdy, musí něco sníst. Po dlouhém přemýšlení, přerušovaném krátkými mdlobami, usoudil, že jediné, co je daleko široko k jídlu, je zlatá rybka. Vylovil tedy zlatou rybku z akvária a chystal se ji sníst. Nebylo to snadné. Hvězdář byl mírumilovný člověk, který by ani mouše neublížil. Prohlížel si rybku, mrskající se v jeho roztřesené dlani, plakal, omdléval, odříkával otčenáš, vzpomínal na své dětství, rozmýšlel svoji budoucnost ... no a nakonec se rozhodl hodit zlatou rybku zpět do akvária. A tehdy zlatá rybka promluvila: "Nedělej to, Hvězdáři, nechci zpět do akvária, radši mě sněz. Splním ti tři přání."

I podivil se Hvězdář: "Proč chceš sníst, proč mi nabízíš přání, když tě zahubím?" A zlatá rybka odvětila: "Já už nechci žít v malém akváriu, mně se tu nelíbí, je to jako žít v nějakém gulagu, ve vězení, v plechovce od sardinek. Jsem zlatá rybka, ne sardinka. Za svůj dlouhý život v tomto akváriu, kdy jsi mě krmil a já ti poskytovala potěšení dívat se na zlatou rybku, jsem přečetla všechny tvé knihy za oknem akvária, pochopila zázrak života, zrození i smrt, lásku i nenávist, jaro, léto, podzim, zimu, prostě vše, co lze pochopit za oknem akvária, a teď chci umřít. Už nemám co pochopit a nemám kam plavat. Sněz mě." Hvězdář se zamyslil, několikrát přitom omdlel, až nakonec pravil: "Jak chceš, zlatá rybko, dobře, sním tě, chvíli však počkej, než si rozmyslím ta přání, a opět omdlel."

Když se Hvězdář probral z mdlob, prohrábl zanedbaný plesnivý vous a vyslovil první přání: "Chtěl bych se konečně naučit používat dalekohled." A zlatá rybka: "Správně, Hvězdáři, dobré přání, vidím, že jsi ještě úplně nezcvoknul. A dál?" Hvězdář prohrábl vousy, zašťoural v nose a vyslovil druhé přání: "Chtěl bych si šáhnout na nějakou hvězdu." A zlatá rybka: "Nevím, jestli tě úplně chápu, ale staniž se. A dál?"

A dál už nebylo nic, protože Hvězdář dostal infarkt a zlatá rybka lekla.

Dobrou noc

17.09.2010, 19:52:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0