Neviditelný čert

Léto se zvolna končilo, a ačkoli Orfeus čekal víc, tak i za to, co se mu tohoto léta dostalo, byl vděčen. Člověk někdy tak úpěnlivě čeká něco, čeho se nedočká, protože to za dané konstelace není možné, a přitom si nevšimne, že se dočkal něčeho, co sice nečekal, ale přišlo to jako přinejmenším plnohodnotná náhrada toho, co očekával zcela zbytečně.

Lucifer

Orfeus se už dva roky a pár měsíců pokoušel najít něco, co by mu nahradilo Eurydiku, která naprosto neočekávaně odešla do Hádovy říše. Krátce předtím než odešla, začala ho znovu hledat. Po mnoha a mnoha letech, kdy byli vedle sebe. Vedle sebe, ale čím dál tím víc od sebe. Orfeus to tak trochu začal vnímat až v samotném závěru, jenže nejen pozdě, ale plně si to uvědomil až po jejím odchodu.

Když si to uvědomil, srazilo ho to do naprosto ničivého bezvědomí, že ani náhodou v něm nevypučela představa, že by se mohl vydat do Hádovy říše a pokusit se ji získat zpět, anebo tam s ní zůstat. Když se tu a tam probral k vědomí, cítil, že musí žít a dědictví Eurydiky v sobě nějak uchovávat, ale nevěděl jak.

Horko těžko se začal probouzet k normálnímu životu. Nacházel nové podněty a sem či tam si na Eurydiku vzpomněl, leč vzpomínky začaly pozvolna blednout jako plátna starých mistrů, která nebyla nikým restaurována.

Po tom dvou a půl letém období Orfeovy resuscitace však přišla první polovina září a Orfeus si náhle uvědomil, že musí Eurydiku navštívit v Hádově říši, ať se stane, co se stane. Pochopil, že něčeho je jí ještě dlužen a pokud má smysl, aby ve svém životě pokračoval, musí ten dluh splatit. A tak se bez řečí a jakýchkoli gest vydal na cestu za svojí Eurydikou.

Když dorazil k řece Styx, čekal ho tam na loďce Alzheimerem postižený a rachiticky vyhlížející stařec Charón. Orfeus ho přátelsky poplácal po zádech a s nenucenou hravostí mu sdělil, že si přeje, aby ho živého převezl do Hádovy říše, jelikož ho tam čeká Eurydika, po níž se mu stýská. Charón měl blbé kecy, že to nejde, ale Orfeus ho zmátl jakousi neuchopitelnou pokerovou hláškou, že vypluli. Když tam dopluli, hleděl na ně Hádes jako puk z bažiny. Charón dostal padáka a jeho místo zaujal Orfeus, který si po dlouhém pokerovém smlouvání nechal od Háda do své styxové loďky nasáčkovat Eurydiku.

Od té doby až do skonání věků spolu plují sem a tam po řece Styx, která je v první polovině září nejkrásnější, a až její krása začne dohasínat, bude se zdobit barevnými listy poznání.

A z toho krásného snu, který v jeho duši zůstane navždy, v němž jeho Eurydika zůstane navždy, aniž by jí už musel něco vracet, se Orfeus konečně a naprosto probudil do normálního života, kde ho čekalo to, co nečekal, ale přišlo to jako přinejmenším plnohodnotná náhrada toho, co očekával zcela zbytečně.

09.09.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 26