Neviditelný čert

Byla jednou jedna - říkejme jí třeba Františka, aby to nevypadalo jako plagiát - a ta se ráda dívala do zrcadla.

Lucifer

Dívala se na sebe a vždycky přitom žvatlala zvonivým hláskem: zvcadlo, zvcadlo, zvekni, kdo je na světě nejkvásnější. Františka jako malá chodila k lokopedovi, poněvadž některé složitější hlásky neuměla vyslovit. A zrcadlo jí vždy odpovědělo: Mě se neptej, já ti jenom nabízím tvůj obraz - sama posuď, co vidíš. A Františka se zalíbením pohlédla na svůj obraz a nemohla než konstatovat, že nejkrásnější je ona.

A tak Františka rostla do krásy a dny, měsíce a roky míjely. Z malého děvčete se stala velká holka. Zahodila hračky, plyšové medvědy a rovnátka na zuby a vrhla se do víru a slastí života. A život věru uměl nabízet slasti. Vyparáděná jako středověká čarodějnice v kombinaci s africkým šamanem brázdila diskotéky a pila ze zlaté číše života jako velbloud po měsíčním pochodu Saharou. Jednoho rána, po noci prohýřené na tobogánu života, na ni náhle dolehla velmi silná depka. Měla pocit, že je vyždímaná jako hadr na podlahu a cítila se jako svoje babička.

Fuj, to je ale blbý pocit! řekla si. Dala si jointa, ale udělalo se jí ještě víc blbě, tak toho radši nechala a přemýšlela, co s tím. Když tak bloumala po bytě, padl jí zrak na zrcadlo, do kterého se už pár let nedívala, neb neměla čas. V první chvíli ji ani nenapadlo, že se dívá do zrcadla, ale že do bytu vnikla nějaká ošklivá čarodejnice, nejspíš homelesačka. Rozběhla se tedy k ní, že jí jako dá pěstí, a taky že jo. Bum! Rána jako od Rockyho Balboa, zrcadlo na tisíce střepů a za zrcadlem tma.

Dobrou noc.

22.09.2010, 19:24:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0