Neviditelný čert

Dnes vám na dobrou noc povyprávím jednu asi čtyři roky starou pohádku, abych tu pauzu trochu vyplnil.

Lucifer

Jak jsem naznačil, mám ji, tedy tu pauzu, celý den jsem matlal v MATLABu, takže nic nového čertího se ze mne nevymatlá. A tak jsem z deníčku vymatlal jednu pohádku, kterou jsem tady ještě nedal, a trošku jsem ji přematlal 

Kolem jedné osamělé hvězdy v jedné osamělé galaxii na okraji vesmíru, kde kvazary dávají dobrou noc, kroužila jedna osamělá planeta a na té žila dívka tak krásná, že i komety cudně skrývaly své ohony. Jmenovala se Samotěnka. Čertví, kdo jí to jméno dal, protože daleko široko a vysoko i nízko, nežil nikdo, natožpak někdo, kdo by mohl dávat někomu jména, a ona sama by si tak hloupé jméno jistě nedala, ale bylo to tak: jmenovala se zkrátka Samotěnka, a tak už se s tím smířila.

Samotěnka žila sama na planetě Samota. Ráno ji probouzela křídla motýlů, o jakých se nezdálo žádnému pozemskému motýlovědci, napila se rosy z červánků zapomnění, osprchovala se ve vodopádech ticha, v pomněnkovém baru si dala ke snídani salát z galaktické růže a potom sama samotinká tančila v kouzelném lese osamoceného štěstí.

Jednou se jí zdál zvláštní sen. Toulala se v křišťálovém háji nikdy neprožitých vzpomínek na prahu noci a zrovna, když mezi kamennými stromy spatřila sochu bájného ptáka Fénixe, utkanou z té nejjemnější krystalové fullerenové mlhy, z oblohy sjel blesk jasnější než tisíc sluncí spektrální třídy O, což jsou modří nadobři. Palouček mezi ní a ptákem Fénixem zazářil tou nejmodřejší modří, jakou kdy Samotěnka pamatovala, vlastně nepamatovala.

A tak se Samotěnka setkala s Modrým Princem. Modrý Princ přilétl z Modré Galaxie, aby si jí už konečně vzal. Svatba byla velkolepá, galaxie všude kolem uspořádaly ten největší ohňostroj, jaký kdy kdo pamatoval od Velkého Třesku.

A pak se Samotěnka probudila a zas byla sama.

Dobrou noc.

06.10.2010, 19:27:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0