Dnes vám na dobrou noc povyprávím jednu asi čtyři roky starou pohádku, abych tu pauzu trochu vyplnil.
Lucifer
Jak jsem naznačil, mám ji, tedy tu pauzu, celý den jsem matlal v MATLABu, takže nic nového čertího se ze mne nevymatlá. A tak jsem z deníčku vymatlal jednu pohádku, kterou jsem tady ještě nedal, a trošku jsem ji přematlal
Kolem jedné osamělé hvězdy v jedné osamělé galaxii na okraji vesmíru, kde kvazary dávají dobrou noc, kroužila jedna osamělá planeta a na té žila dívka tak krásná, že i komety cudně skrývaly své ohony. Jmenovala se Samotěnka. Čertví, kdo jí to jméno dal, protože daleko široko a vysoko i nízko, nežil nikdo, natožpak někdo, kdo by mohl dávat někomu jména, a ona sama by si tak hloupé jméno jistě nedala, ale bylo to tak: jmenovala se zkrátka Samotěnka, a tak už se s tím smířila. Samotěnka žila sama na planetě Samota. Ráno ji probouzela křídla motýlů, o jakých se nezdálo žádnému pozemskému motýlovědci, napila se rosy z červánků zapomnění, osprchovala se ve vodopádech ticha, v pomněnkovém baru si dala ke snídani salát z galaktické růže a potom sama samotinká tančila v kouzelném lese osamoceného štěstí. Jednou se jí zdál zvláštní sen. Toulala se v křišťálovém háji nikdy neprožitých vzpomínek na prahu noci a zrovna, když mezi kamennými stromy spatřila sochu bájného ptáka Fénixe, utkanou z té nejjemnější krystalové fullerenové mlhy, z oblohy sjel blesk jasnější než tisíc sluncí spektrální třídy O, což jsou modří nadobři. Palouček mezi ní a ptákem Fénixem zazářil tou nejmodřejší modří, jakou kdy Samotěnka pamatovala, vlastně nepamatovala. A tak se Samotěnka setkala s Modrým Princem. Modrý Princ přilétl z Modré Galaxie, aby si jí už konečně vzal. Svatba byla velkolepá, galaxie všude kolem uspořádaly ten největší ohňostroj, jaký kdy kdo pamatoval od Velkého Třesku. A pak se Samotěnka probudila a zas byla sama. Dobrou noc.
06.10.2010, 19:27:00 Publikoval Luciferkomentářů: 0