Neviditelný čert

Když se vám po nocích pochází po střeše podivná nestvůra smontovaná z různých živočišných dílů, vydává děsivé skřeky a jinak podobně nechutné zvuky, nakukuje do vaší ložnice s naprosto duševně nestravitelnými grimasami atp., takže definitivně přijdete o svůj klid, stane se z vás slaboučký věchýtek a místo osmdesáti kilo jich máte jenom čtyřicet, staňte se statečným lučištníkem. Naučte se míti oči na stopkách vyladěných do ostřížího zraku, za nemalý peníz si ve špičkovém obchodě kupte skutečně kvalitní lučištníkovo nářadí, ne nějaký šunt za pár kaček z papíru maskovaném sprejery komerčního konzumu, a zapište se do lučištnického kurzu velmistra Jorimasy. Pokud ten kurz absolvujete na jedničku a následující noci vystřelíte ten správný šíp, odporná obluda, která se sadomasochistickými choutkami ničila nejen váš spravedlivý spánek, žuchne k vašim nohám a vy se opět doberete svého klidu, zesílíte jako bohatýr a rozumně doladíte svá kila. Anebo si pořiďte dostatečně dimenzovanou krysu.

Lucifer

Před více než osmi tisíci lun žil byl Genzan Jorimasa, statečný válečník a opravdu dobrý člověk. Jednou ho pro jeho chrabrost a dovednost v lukostřelbě povolali do Kjóta a povýšili na hlavní strážce císařského paláce. V té době nemohl císař Narahito spát. Klid mu bral strašlivý netvor, který děsil i hlídku v brnění na stráži.

Ten hrozivý netvor měl ptačí křídla, tygří tělo a tlapy, opičí hlavu, hadí ocas a kůži šupinatou jako drak. V noci se procházel po střeše paláce a vyl a drápal pařáty tak děsivě, že ubohý mikado úplně přišel o svůj klid, zeslábl a pohubl. Nikdo ze strážců se neodvážil postavit se netvorovi v boji tváří v tvář a žádný z nich nebyl natolik dobrý lučištník, aby ho ve tmě zasáhl šípem, ačkoli se o to řada členů císařské gardy znovu a znovu pokoušela. Když Jorimasu pověřili úkolem hlídat palác, pečlivě napnul tětivu luku, důkladně nabrousil ocelové hroty šípů, zasunul je do toulce a rozhodl se, že té noci nastoupí na stráž se svým oblíbeným sluhou.

I přihodilo se, že právě v té noci přišla bouřka. Divoce se blýskalo a Kaminari, bůh hromu, rozezněl všechny své bubny. Vzduch hrozivě vířil, jako by Fuden, bůh větru, vysypal všechny své pytle. Okolo půlnoci Jorimasa během jednoho jasného záblesku svým ostřížím zrakem spatřil tu odpornou stvůru, jak sedí na „ďáblově hřebenáči“, až na špičce střechy na její severovýchodní straně. Nařídil sluhovi připravit si k ruce pochodeň ze slámy a větviček, která by mohla rychle vzplát, obnažit ostří zbraně a navlhčit její střenku. On sám zatím založil zářez svého nejlepšího šípu do hedvábné tětivy luku.

Protože měl stále oči na stopkách, docela brzy zahlédl záblesk tu jednoho, tu dvou očí, jak netvor pohupoval hlavou, zatímco se plížil podél velké střechy až k okapu přímo u mikadovy ložnice. Tam se zastavil.

To byla Jorimasova příležitost. Zamířil kousek doprava, tam, kde viděl záblesk očí, natáhl metrový šíp až úplně k rameni a vypustil ho. Tupý náraz, hrozivé zavytí, žuchnutí něčeho těžkého a zmítání nějakého stvoření mezi oblázky prozradilo během několika vteřin, že šíp zasáhl živé maso. V dalším okamžiku k netvorovi vyrazil Jorimasův sluha s planoucí pochodní a přiložil ruku k dílu v boji svou dýkou. Popadl netvora a rychle jej dorazil řeznou ránou do krku. Pak obludu stáhli z kůže a tu druhý den ráno přednesli před jeho výsost.

Všichni Jorimasovi gratulovali k jeho chrabrosti a střeleckému mistrovství. Mnozí mladíci, synové šlechticů a válečníků, jej prosili, aby se mohli stát jeho učedníky v lukostřelbě. Mikado nařídil nejvznešenějším šlechticům, aby Jorimasovi ukázali slavný meč Šiši-no-o (Krále divočáků) a aby mu dali za ženu spanilou a vznešenou dívku jménem Ajami. A tak se konala svatba hrdiny a krásky a Jorimasova sláva je až dodnes jako „ume-take-macu“ (květ slivoně, bambus a borovice), stále stejně voňavá a věčná.

Zdroj: William Elliot Griffis – Japonské pohádky

21.10.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1