.:: Neviditelný čert ::.

Pohádkové střípky

rubrika: Pohádky

Pro tento víkend jsem pro vás připravil pár střípků ze svého pohádkového archivu. Jedná se o někdy až velmi stručné vianovštiny, které ze mne vypadly na jeden zátah, aniž bych se zajímal o jejich literární kvalitu za účelem stát se slavným spisovatelem. Myslím, že Boris Vian tímto způsobem přistupoval k valné části svých psacích počinků, ale, a to je třeba zdůraznit, mnohem obsažněji, jelikož pocházel z velmi bohaté rodiny, a tak na to měl dost času. Původ mých pohádkových střípků byl hlavním důvodem, proč jsem je tady až dosud nezařadil do rubriky Pohádky. Vlastně nikam, ačkoli střípek O malém žlutém kuřátku se zde objevil v jednom mém komentáři (najděte si ho sami). Jenže během víkendu, jak alespoň hlásají meteorologové, má udeřit mráz, a tak mě napadlo, že by vás ty pohádkové střípky mohly zahřát.

Lucifer

O plyšovém Luciferovi

Byl jednou jeden plyšový Lucifer. Kdoví kde se zrodil, ale teď visí kousek od mého nosu. Koupil jsem ho za pár babek v jednom supermarketu. Je rudý jako moje duše a má černé tlapky a černé rohy, to aby zdůraznil, že nic na tomto světě není tak rudé, aby to nebylo černé.

Můj malý plyšový Lucifer se směje, zatím co já pláču, a doufám, že bude plakat, když se budu smát.

Doufám, že bude plakat často, ačkoli mu to vůbec nepřeju.

Jsem přející člověk.

Přející čert.

Přející Lucifer.

O malém žlutém kuřátku

Bylo jednou jedno malé žluté kuřátko a to se batolilo světem rovnou za zobáčkem.

Rovnou za zobáčkem do bažin.

A tam se kuřátko utopilo.

Poučení, které z této pohádky plyne, není na konci vašeho zobáčku, ale na začátku.

KONEC

PS: Když jsem to dopsal, plyšový Lucifer mi nakoukl přes rameno, zaškaredil se a zašišlal (je ještě malinkej): Vlahu! Pelvelte! Vymýšlíš ši hloupé pohádky, abyš v nich mohl topit kužátka. Urazil se a odbatolil do bažin.

Pohádka o Ježíšovi Nazaretském

Narodil se ve chlévě panně Marii, a to tak, že přičiněním Ducha svatého. Hned zkraje měl hodně kamarádů, kupříkladu tři krále, kteří nelenili a do chléva ho přišli přivítat ověnčeni bohatými dary. Také tam bylo plno zvířátek a davy lidí, jejichž skupinové foto lze každoročně spatřit na vánočním Betlémě.

Když mu táhlo na třicítku, rozhodl se, že se stane věrozvěstem a mágem. Měl neuvěřitelné schopnosti. Kupříkladu uměl proměnit vodu ve víno, z jedné skývy chleba nakrmit davy nebo chodit po vodě. Okamžitě se kolem něho vytvořila parta učedníků, kteří za ním šli jako ovce, kamkoli se vrtnul.

Měl už naběhnuto téměř na Superstar, ale to se nelíbilo farizejským, kteří měli své konservativní představy o tom, kdo a jak smí být mágem a věrozvěstem, a tak mu začali házet klacky pod nohy. Zřejmě se báli, že by jim vypálil rybník. Nakonec uplatili jednoho z učedníků jménem Jidáš a Ježíše vydali do jurisdikce římského prefekta Piláta Pontského, který s tím neměl nic společného a navíc trpěl chronickou migrénou.

Věda že po něm jdou, uspořádal Ježíš na Zelený čtvrtek poslední večeři. V pátek pak uchopil kříž, který do té doby nosil v příručním zavazadle, a vyrazil na kopec jménem Golgota učinit konec tomu zmatku.

V sobotu lehce relaxoval v nedaleké jeskyni, v neděli vstal a zamířil k nebesům, aby všem farizejským s konečnou platností vypálil rybník.

Pohádka o Luciferových předcích na dobrou noc čili ukolébavka

Byl jednou jeden Lucifer a ten se narodil svým rodičům. Jeho rodiče se narodili svým rodičům, což byli Luciferovi prarodiče alias babičky a dědečci, celkem čtyři. Ti měli zase svoje rodiče, Luciferovi pradědečky a prababičky, celkem osm, což je dvě na třetí. Prapradědečků a praprababiček bylo dohromady dvě na čtvrtou, pak jich bylo dvě na pátou, šestou, sedmou... 128 oveček, 256 oveček, 512 oveček…