Neviditelný čert

Za sedmero hvězdokupami...

Lucier

..., sedmero galaxiemi a sedmero metagalaxiemi žila kdys princezna s pamětí tak fenomenální, že jí říkali Vzpomněnka. Vzpomněnka si dokázala vzpomenout na všechno, na co se vzpomenout dalo, i nedalo. A že to byla zároveň i holka jak víno, tak vzpomínala ráda, a ze všeho nejraději na to, na co už dávno všichni zapomněli. A tak není divu, že jí neměl skoro nikdo rád. S jednou jedinou výjimkou, a tou byl princ z nedaleké metagalaxie, který byl nesmírně hodný, ale nicméně sklerotický, takže si vysloužil nickname Sklerotěnka, což si pochopitelně nikdy nezapamatoval, takže se pokaždé představoval jinak. Jednou, když přijímal delegaci inteligentních medúz z galaxie Hydrocephalus, se dokonce představil jako Vodovod.

Když bylo Vzpomněnce sedmnáct let - počítáno podle oběhu její planety kolem jejího slunce, což v přepočtu na naše počty bylo circa... no nechme toho, gentleman věk krásných dívek neuvádí, i kdyby mu byly jakkoli protivné - vzpomněla si, že když se narodila, tak psali v novinách, že princ Sklerotěnka si jako obvykle nemohl vzpomenout, co měl včera k snídani. Vzpomněla si, že jí tenkrát tato zpráva natolik vzrušila, že jí museli třikrát během jedné metagalaktické minuty přebalit. Princi Sklerotěnkovi bylo tehdy asi osmset miliónů let, ale to hlavně proto, že jeho planeta kroužila kolem jeho hvězdy rychlostí tak závratnou, že včerejší snídaně byla zároveň i snídaní předvčerejší, předpředvčerejší a tak dále, a to tak že hodně.

I vyslala Vzpomněnka posly do Sklerotěnkovy metagalaxie se zprávou, že by ho ráda viděla na své svatební hostině, a to tak, že jako ženicha. Přidala k tomu několik zamilovaných veršíků, snídani z inteligentních medúz a sedmset miliónů svazků svých pamětí. Poselstvo se trmácelo po několik eónů mezi metagalaxiemi, občas zapadlo do černých děr, občas se zamotalo ve víru časoprostoru, občas se ztratilo na poušti temné hmoty, až nakonec dorazilo. Sklerotěnka měl zrovna k snídani vánočku od předpředpřed...předvčerejších Vánoc a představil se jako Puk. Tak byl z poselství překvapen.

Sklerotěnka zahodil vánočku a chutě se pustil do medúz, ostatně také proto, že vánočka už byla okoralá jako vánočka od minulých Vánoc. Když dojedl medúzy, pustil se do Zapomněnčina poselství. I rozbřesklo se náhle Sklerotěnkovi - medúzy byly totiž bohaté na hormón antisklerotin - a ke svému úžasu si vzpomněl, že když se před osmi set milióny lety pídil po včerejší snídani, vyšlo v novinách, že právě narodivší se princezna Vzpomněnka se třikrát počůrala. Vzpomínka ho natolik konsternovala, že okamžitě souhlasil se sňatkem a jal se organizovati svatební hostinu.

Na svatební hostině Vzpomněnky a Sklerotěnky se sešli všichni obyvatelé celičkého okolního vesmíru včetně medúz z galaxie Hydrocephalus, nechyběla ani zlá Baba Jaga z jedné zaprděné planety na periferii Zaprděné hypergalaxie, ani rakopavouci z Pandory nebo Ježibabí rosol, ani piáno princezny Zapomněnky, ani plyšový Lucifer, ani žluté kuřátko, ani Smuténka, Zapomněnka, Václav Svatoň, Stanislav Lem, Bratři Strugačtí, Arthur Clarke, Issac Asimov, Ray Bradbury, John Lennon, Paul McCartney, Led Zeppelin, plyšoví medvědi, atakdále. Jedlo se, pilo, vzpomínalo, zapomínalo, veselilo, smutnilo, atakdále... a to ještě nebyl všemu

KONEC

28.01.2010, 21:09:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2