Neviditelný čert

Pohádka na dobrý den

Lucifer

Byla jednou jedna dívka a kupodivu to nebyla princezna. Královský protokol ji tudíž nijak neomezoval, a tak mohla bláznit, jak jí bylo libo. Je zjevné, že jí nemohli říkat jinak než Bláznivěnka. Bláznivěnka to však takhle nevnímala, ba právě naopak, měla pocit, že se všichni kolem zbláznili. Když se odlišujete od davu, bude vás dav vnímat přesně opačně, než jak ho vnímáte vy.

Pro vnějšího pozorovatele je tenhle efekt vcelku logický a samozřejmý. Vnější pozorovatel však může zaujmout různá stanoviska. Buď považuje za blázny obě strany barikády, nebo jednu, nebo druhou, nebo žádnou. Nejjednodušší je první varianta, neboť to může pozorovat s bohorovným klidem a pocitem, že je absolutně nad věcí. Další dvě varianty jsou trochu složitější, neboť bude soucítit se stranou, která je považována za bláznivou, ačkoli to vnímá přesně naopak. Nejnáročnější variantou je ta poslední, čtvrtá. V tom případě totiž pozorovatel fandí oběma stranám, trápí se, že si vzájemně ubližují, a povětšinou marně hledá východisko, jak oběma stranám pomoci.

Nejvíce ublížený si tak v tomto prapodivném dramatu nakonec připadá vnější pozorovatel číslo čtyři a nakonec se z toho také zblázní.

Existuje však ještě jedna varianta, varianta číslo pět, ke které se může pozorovatel číslo čtyři dopracovat jen po velmi náročném duševním úsilí. Spočívá v tom, že dospěje k závěru, že jediným skutečným bláznem je on a ostatní si na to jen hrají, protože je nic lepšího nenapadlo. Tím se pozorovatel číslo čtyři recykluje do varianty číslo jedna.

Z pozorovatele číslo jedna, popřípadě čtyřky recyklované do jedničky, se tak stane z pohledu davu a Bláznivěnky, která se k němu logicky přiřadí, Bláznivec. Celý dav pak bude čekat, až se objeví další vnější pozorovatel.

A tak dále.

Příjemný bláznivý pátek

15.04.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5