Neviditelný čert

Chtěl bych se s tebou toulat
nocí v dešti
a blesky vázat do snopů ...

Lucifer

Byla jednou jedna osamocená víla. Víla Samotěnka.

Žila v kapradí na kraji osamoceného lesa. Žila tam sama samotinká, sama s kapradím, mechem a svým osamocením. Kromě kytek, tichého vánku a šepotu věků nebyl vůkol nikdo, nikdo, kdo by stál za řeč.

A tak Samotěnka ráno vstávala do růžového svítání, napila se rosy na zdraví a pozdravila kapradí a svoji samotu. Snídala v mechu, obědvala na kraji lesa a v osamocení večeřela lesní ticho. Ticho tak krásné, že i Krásněnka v úplně jiné pohádce zapomněla zavřít ústa.

Samotěnka byla sama ve dne i v noci.

Jednou v noci přišla bouřka. Blesky křižovaly samotu u lesa a budily Samotěnku, osamělou Samotěnku v kapradí a mechu.

Od té chvíle neměla Samotěnka stání. Každou noc je viděla, blesky křižující oblohu. Osamocené blesky, jeden za druhým, každý sám a přece všechny najednou. Najednou Samotěnka věděla, že není sama.

A tak se Samotěnka vydala za blesky.

19.01.2010, 21:11:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0