Axina 25.11.2011, 17:00:02Honzíka a Marušku příchod paní vzbudil. Leželi však úplně potichu, báli se pohnout, málem tajili dech. Paní však nerozsvítila, hned padla do postele. Když slyšeli, že ze spánku hlasitě oddechuje, trochu je to uklidnilo. Posadili se na pohovce.
"Honzíku, co budeme dělat? Zůstaneme tady do rána?"
"Já nevím Maruško, asi ano. Venku je zima a tady je teplo. Ta paní nám třeba ráno řekne, jak se dostaneme domů."
"Já mám hrozný hlad, Honzíku."
"Na stole je ten čaj a perníček. Tak si kousek vezmi. Viděl jsem, jak kousek perníku snědla ta kočička. Nic se jí nestalo."
Maruška vstala a popošla směrem ke stolu. Cestou se jí ale připletla mezi nožky nějaká černá hladká šňůra. Svalila se na zem. Jak padala, snažila se něčeho zachytit. Naneštěstí se zachytila ubrusu. Všechno spadlo na zem. Hrnečky se nerozbily, jen vylily. Udělaly ale při tom hrozný rámus...
Klára zatápala po vypínači lampičky.
"Sakra, co se to..."
Místnost zalilo světlo. Všichni tři na sebe zírali. Mour se nespokojeně otočil, aby mu světlo nešlo do očí.
"Co tady, krucipísek, děláte?!"
V tom si uvědomila, že je nahá.
"Otočte se. Oba!"
Poslechli. Natáhla si noční košili.
"A teď se mi ukažte!"
Váhavě se k ní obrátili. Maruška měla pláč na krajíčku. Honzík řekl srdnatě:
"Měli jsme počkat, až se vrátíte paní, že si budeme povídat. Ale nám se už chtělo hrozně moc spinkat."
Klára se začínala rozpomínat.
"Řekla jsem, že si máte vzít čaj a perníčky. Proč jste lezli do ledničky? A ještě jste jí nechali otevřenou! A maso rozmrzlo! Copak neumíte být chvilku hodný?"
Když viděla, že i Honzík má blízko k pláči, řekla smířlivě:
"Vlezte si do postele. Ohřeju vám párky..."
Vstala a začala uklízet. Děti ani nedutaly. Dala vařit vodu a sedla si proti nim.
"Tak jak jste se tu vzali? Kde bydlíte?"
"S tatínkem v chaloupce. Ve Lhotce. Neznáte ho? My jsme se ztratili a moc chceme domů..."