Bylo nebylo aneb Jak to nebylo

rubrika: Pohádky


Multipohádka. Každý komentátor se může připojit k jejímu pokračování.

Angioletto


brana_casu_ze_zelene_mlhoviny.jpg"Honzíkůůů...." nese se lesem naléhavé volání. "Prosím, ozvi se mi, moc se bojím!" Chvíli bylo naprosté ticho, jaké dokáže být jen v lese, jen pár ptáčků zpívalo svoje naučené a stále stejné árie. Najednou zapraskaly suché větve na zemi. To jak se někdo přibližoval směrem k volajícímu. "BAF!!!" "Fuj to jsem se lekla, ty jsi nemožný, víš jak se bojím od té doby, co jsme byli zavření u té odporné Ježibaby. Do smrti už nechci vidět perník!" "No tak Maruško, je to už tři roky. Neboj, teď už na nás nevyzraje", snaží se Honzík uklidnit sestru. "Hele, víš co, já už mám těch borůvek dost, raději se vrátíme domů. Stejně jsem je málem leknutím rozsypala." "Tak jo, ale půjdeme tou neprobádanou zkratkou. Slíbila jsi to." Maruška chtěla protestovat, ale představa, že bude dříve doma, ji uklidnila.

Vyrazili na cestu, ze které se postupně stávala cestička, pak úzká pěšinka a pak jen křoví. "A je to tady zase! Že jsme zabloudili?" začala si zoufat Maruška. "Nešil a pojď, támhle vidím nějaký tunel, to bude určitě ta zkratka", odhodlaně vykročil Honzík a Maruška bojácně za ním. Tunel měl stěny z kamenů a bylo z jeho vnitřku cítit vlhko. Přes protesty popadl Honzík sestru za ruku a vyrazil nebojácně dovnitř neznáma.

Šli podél stěny, zdálo se snad už půl hodiny tmou, až i Honzík začal pochybovat: "Ještě kousek a když neuvidíme světlo, vrátíme se." A v tom okamžiku uviděli před sebou ne obyčejné denní světlo, ale jasně zářivou zelenou mlhovinu. "Pááni, co je to?" vyslovili téměř současně. Trošku bojácně se už oba dva přibližovali k tomu úkazu. Honzík natáhl ruku a nic se nestalo, bylo to stejné, jako s obyčejnou mlhou, proto vykročili dál. Prošli zelenou mlhovinou a až nyní uviděli ústí tunelu s denním světlem. "No vidíš, já ti to říkal Maruško, že je to zkratka." Maruška pocítila úlevu a tak poposkočila radostně vpřed. "Hele, tam sedí venku nějací hoši", ještě podotkla.

Přicházejíc k partičce pěti mladíků už zdálky zdravili: "Pozdrav Pánbůh, nevíte, kudy máme jít směrem ke Lhotce?" zeptal se slušně Honzík. Všichni z té party se na ně nevěřícně podívali a ten zřejmě nejstarší vyhrknul: "Ty vole, z který cvokárny ste zdrhli? A co to máte za hadry? Dete na školní besídku nebo co?" Honzík s Maruškou netušili, proč na ně tak divně chlapec mluví a stejně tak divně zírali i oni na podivné oblečení celé party. Raději půjdeme dál, myslel si Honzík a vyrazili prostě rovně za nosem. "Hej, nemáte cígo?" slyšeli ještě za zády a vůbec netušili, o čem ten chlapec mluví. Něco tady nehrálo, ale to nebylo ještě to nejhorší, protože co uviděli později, jim doslova vyrazilo dech.


komentářů: 94         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 4 »

Axina
49
Axina 27.11.2011, 13:06:32
[48] Samozřejmě "na druhé straně břehu řeky, které z nouze říkám Čas".

Axina
48
Axina 27.11.2011, 12:54:01
[46] Astro, určitě. Bude se mi dobře pokračovat. Ale chtěla bych říct, že nejsem žádný arbitr děje. V zásadě souhlasím, že každý může napsat, co chce a každý následující by se měl pokusit co nejvěrohodněji pokračovat. Mně snad vadí jen to, když postavy umírají... Vím, že je to jediná jistota, kterou na světě máme, ale jsem na to háklivá. Asi proto, že všichni mí příbuzní jsou už "na druhé straně břehu, kterému z nouze říkám čas".
Proto taky včera ta půlhodinka vzpomínání s melodiemi, které pro mne hodně znamenají, na Čertím poklábosení.
Řeknu to radši hned - vím, jak pokračovat, ale dnes se k tomu s jistotou nedostanu. Zítra dopoledne si už ale kdo bude chtít může počíst.
Hezkou a aspoň trošku veselou adventní neděli Usmívající se

47
Astra (neregistrovaný) 27.11.2011, 12:50:45
A teď můj skutečný příběh se stromy na Lhotce.
Kdysi dávno moji rodiče na Lhotce koupili parcelu a otec na ní postavil chatu. Tenkrát to byla chatová kolonie za Prahou. Maminka tam zasadila ty zmíněné stromy. Za ta léta, co chata stála, stromy vyrostly. Potom se Praha začala rozlézat do okolí, chata padla a nastoupila výstavba paneláků.Už nikdy jsem tam potom nebyla. Až jednou...
Měla jsem lásku, muže, měli jsme před svatbou. Jednou jsme jeli na návštěvu k jeho synovi, právě na Lhotku. Když jsme docházeli k paneláku, kde bydlel, viděla jsem ty maminčiny stromy. Byla jsem úplně konsternovaná, nevěřila jsem svým očím, a samozřejmě jsem byla hodně dojatá.Potom ve výtahu mi došlo, že se vznášíme přímo nad místem, kde stávala naše chata a v bytě vedla všechna okna k těm stromům. Fatální zážitek.
No, z lásky i ze svatby nakonec sešlo, mého milého skolil infarkt a tak skončila i moje pohádka....

46
Astra (neregistrovaný) 27.11.2011, 12:39:24
(Faktická" myslím, že bychom měly kapitoly číslovat. Tato je tedy sedmá). Axino? Snad jsem byla kulantní, ne?

45
Astra (neregistrovaný) 27.11.2011, 12:35:56
VII.kapitola
Osud někdy rozdá zajmavé karty...

"Naše vesnička se jmenuje Lhotka", řekl Honzík. A Maruška dodala " U naší chaloupky rostou čtyři stromy, dvě borovičky, to je tatínek a maminka, a dva smrčky, to jsme jako my dva s Honzíkem".

Klára dlouho neváhala. Byla neděle, chladno, ale sluníčko svítilo, pojedou na výlet.
Když vystoupili na Lhotce z autobusu, nestačily se děti divit. Metro i autobus jim učarovaly.
"Tak, děti, tady je ta vaše Lhotka. A dobře se rozhlížejte, budeme se procházet, a až najdeme ty čtyři stromy, budete doma".
Vilová čtvrť byla rozsáhlá, na okrajích lemovaná nízkými paneláky. Chodili dlouho, děti už nemohly, Maruška natahovala moldánky.
"Tak ještě obejdeme tenhle dům a půjdeme někam na čaj. Je vám zima, mně taky", prohásila Klára. Sotva udělali pár kroků, za zdí paneláku se vynořily husté větve borovic, které se nakláněly nad menšími smrčky.
"To jsou naše stromy", volaly děti.Běžely až pod stromy, objímaly je a hladily.
"Ale kde je naše chaloupka?" Honzík hleděl na panelák. V tu chvíli se otevřely dveře domu a z nich vycházel muž, vedl na vodítku štěňátko, které se rozběhlo k dětem a vesele štěkalo.
Klára hleděla, oči doširoka otevřené, ani dech nemohla popadnout."Jonáši, jsi to ty?" Ruce držela na srdci, které bušilo jako o závod.
"Kláro? To snad není pravda. Jsi to ty??" Padli si do náruče, mlčky si hleděli do očí.
Děti byly jako u vytržení.Nic nechápaly, ale štěňátko jim nedalo pokoj, a tak si spolu hráli. Jonáš a Klára rozpletli objetí.
"To jsou tvoje děti, Kláro?" Jonáš se zadíval na smečku.
"Kdepak", vyděsila se Klára, "to jsou děti mojí sestřičky, odjela na pár týdnů, mám je na starost".
"A co vy tady hledáte?"
"Jsme na výletě. Děti chtěly kousek nad Prahu, tak jsem je vzala sem. Víš, Jonáši, vzpomněla jsem si, jak jsme tady kdysi randívali a jak tu bylo krásně", láskyplně pohlédla Klára na svoji první lásku.
"A není vám chladno? Nechcete jít ke mně na svačinu"...

44
Angioletto (neregistrovaný) 26.11.2011, 20:38:00
To jsem moc ráda Astro. Jednak jsem zvědavá na tvůj zážitek a taky je vidět, že už jsme trošku sehrané.

43
Astra (neregistrovaný) 26.11.2011, 19:56:22
Angioletto, to je bezva. Nádherně jsi mi nahrála. Budu moct použít kousek svého skutečného příběhu. Asi zítra se s tím vypořádám. (Mimo děj potom přiblížím, co se mi to vlastně kdysi přihodilo. Je to pro mě hodně zajímavý zážitek).

42
Angioletto (neregistrovaný) 26.11.2011, 19:18:45
"Sakra, zase mi to popraskalo," lamentovala Klára nad několika nožkami párků. "No tak, povídejte. Koukáte na mě, jako byste spadly z Marzu. Jste snad sirotci, že se válíte za popelnicema?" Mezi otázkami se snažila naservírovat(jestli se tomu tak dá říct) každému párek na otlučené talíře.
"Chcete k tomu hořčici? Ta by tu mohla eště bejt!" tápala hostitelka mezi nepořádkem na policích.
Děti se na sebe opět udiveně podívaly a téměř mlčky přiznaly, že nevědí, co to je. "Děláte si ze mě srandu? To snad přeháníte a zkoušíte mojí trpělivost. Jestli s tím nepřestanete, vypakuju vás ven!"
"Ale mi to opravdu nevíme. Bydlíme s tatínkem v malé dědince a vůbec nemáme takové věci jako vy, paní" plačtivě odpověděla Maruška.
"Hele neřvěte mi tady a říkejte mi Kláro! Nejsem žádná panička. Těžko se mi věří, že by na tom byl někdo víc blbě, než já. Co dělá váš tatík? Nebo nemá práci?"
"Tatínek pracuje v lese jako dřevorubec a maminku už nemáme."
Honzíkovi i Marušce se začalo ještě více stýskat, nechtěly však rozhněvat Kláru, proto se snažily neplakat.
"Hele děcka, to mi připomíná jeden fór, jak se kluci hádají, kterej má chudší rodiče. Vyhrál ten, co prohlásil, že jeho rodiče jsou tak chudí, že si už podruhý museli vzít hypotéku na papundeklovou krabici," smála se při tom Klára jako blázen. Ale při pohledu na nechápající děti pomalu utichala a zadívala se pátravě na svoji dětskou návštěvu.
"Ach jo. Proč nejíte? Bude to studený. Já ty párky znova ohřívat nebudu!" Honzík i Maruška vzaly párek do ruky a po instrukci od Kláry namočily do hořčice. Docela jim to jídlo chutnalo a tak měly za chvíli prázdné talíře.
Klára musela dát i kocourovi nějaké zbytky, aby neotravoval hladové děti.
"Tak a teď mi řekněte, kde je ta vaše zajímavá dědina. Docela ráda bych se tam podívala, protože jestli mluvíte pravdu, tak bych u vás byla asi bohatá nevěsta" znova se rozesmála Klára.

41
Angioletto (neregistrovaný) 25.11.2011, 21:46:53
Asi sama se sebou.Zamračený Čau všem.

40
Angioletto (neregistrovaný) 25.11.2011, 20:04:58
Nejdříve technická - dobře jste to tady zahltili poklábosením. Jen vás člověk chvíli nechá bez dozoru....Usmívající se)
Nicméně sotva jsem přišla domů a začala číst ty poznámky, tak mě to pobavilo víc, než ťamanský sakury s malovaným vejcem. Opravdu děkuju za zlepšení nálady. Pokračovat budu až zítra, dneska mám ještě práci.Teda ona je to spíš zábava, ale práce zní vznešeněji a důležitěji. Chvíli event. poklábosím.

Axina
39
Axina 25.11.2011, 17:02:26
[36] Úkol splněn. Na řadě je Angioletto Usmívající se

38
Astra (neregistrovaný) 25.11.2011, 17:02:10
(27) Lucifere, Axina to vyhmátla. Jestli to není technicky náročné... Děkuji za pozornost též!

Axina
37
Axina 25.11.2011, 17:00:02
Honzíka a Marušku příchod paní vzbudil. Leželi však úplně potichu, báli se pohnout, málem tajili dech. Paní však nerozsvítila, hned padla do postele. Když slyšeli, že ze spánku hlasitě oddechuje, trochu je to uklidnilo. Posadili se na pohovce.
"Honzíku, co budeme dělat? Zůstaneme tady do rána?"
"Já nevím Maruško, asi ano. Venku je zima a tady je teplo. Ta paní nám třeba ráno řekne, jak se dostaneme domů."
"Já mám hrozný hlad, Honzíku."
"Na stole je ten čaj a perníček. Tak si kousek vezmi. Viděl jsem, jak kousek perníku snědla ta kočička. Nic se jí nestalo."
Maruška vstala a popošla směrem ke stolu. Cestou se jí ale připletla mezi nožky nějaká černá hladká šňůra. Svalila se na zem. Jak padala, snažila se něčeho zachytit. Naneštěstí se zachytila ubrusu. Všechno spadlo na zem. Hrnečky se nerozbily, jen vylily. Udělaly ale při tom hrozný rámus...
Klára zatápala po vypínači lampičky.
"Sakra, co se to..."
Místnost zalilo světlo. Všichni tři na sebe zírali. Mour se nespokojeně otočil, aby mu světlo nešlo do očí.
"Co tady, krucipísek, děláte?!"
V tom si uvědomila, že je nahá.
"Otočte se. Oba!"
Poslechli. Natáhla si noční košili.
"A teď se mi ukažte!"
Váhavě se k ní obrátili. Maruška měla pláč na krajíčku. Honzík řekl srdnatě:
"Měli jsme počkat, až se vrátíte paní, že si budeme povídat. Ale nám se už chtělo hrozně moc spinkat."
Klára se začínala rozpomínat.
"Řekla jsem, že si máte vzít čaj a perníčky. Proč jste lezli do ledničky? A ještě jste jí nechali otevřenou! A maso rozmrzlo! Copak neumíte být chvilku hodný?"
Když viděla, že i Honzík má blízko k pláči, řekla smířlivě:
"Vlezte si do postele. Ohřeju vám párky..."
Vstala a začala uklízet. Děti ani nedutaly. Dala vařit vodu a sedla si proti nim.
"Tak jak jste se tu vzali? Kde bydlíte?"
"S tatínkem v chaloupce. Ve Lhotce. Neznáte ho? My jsme se ztratili a moc chceme domů..."

36
Astra (neregistrovaný) 25.11.2011, 16:59:16
(25) Aby tady pro samý papírkování nezapadlo, Axino, že jste na řadě. Já už jsem se úkolu zhostila Usmívající se Usmívající se Usmívající se

Lucifer
35
Lucifer 25.11.2011, 16:27:05
Zahráváte si s bůžkovými mlýnky ];-D

«   1  2  3    4    5  6  7   »