.:: Neviditelný čert ::.

Mohou být biologicky rozložitelné plasty přínosem k ochraně životního prostředí?

V posledních desetiletích lidstvo produkuje čím dál větší plastový odpad, který výrazně ohrožuje životní prostředí. Ve vyspělých zemích jsou sice pokusy tento odpad třídit, recyklovat či likvidovat (spalovat) způsobem s co nejmenším procentem sekundárních toxických plynů. Výsledky jsou dost chabé a třeba v téměř celé Asii si s tím vůbec nelámou hlavu. Někteří odborníci navrhují vyrábět plasty z „přírodnějších“ materiálů, ale výzkumy ukazují, že i ty s sebou nesou určitá rizika.

Lucifer

Celosvětová roční produkce plastů vzrostla v roce 2022 na 400 milionů tun a podle prognóz se do roku 2050 zdvojnásobí. Mnoho vyrobených předmětů je na jedno použití a méně než 10 % plastového odpadu se recykluje. Neustále vidíme obrazy nevzhledného znečištění plasty – řeky ucpané plovoucími vorami odpadků tak hustými, že není vidět voda, pláže zaplavené plastovým odpadem, na které se nedá ani chodit, plastové tašky vlající z vegetace u silnic. Již samotná estetika je pádným argumentem, že je třeba něco udělat. Ale nevzhlednost je nejmenším z mnoha problémů spojených se znečištěním plasty.

V srpnu 2025 se více než 2 600 účastníků z členských států OSN sešlo – již popáté – aby vyjednali dohodu o ukončení znečišťování plasty, ale nepodařilo se jim překlenout zásadní rozdíly v názorech na závazná versus dobrovolná opatření. Země, které mají vlastní zájmy v oblasti výroby ropy a plastů a které se nazývají „skupinou podobně smýšlejících“, trvají na tom, aby se smlouva týkala pouze recyklace a spotřeby plastů, a odmítají omezení výroby.

V článku publikovaném v červenci 2025 v časopise Nature vědci představili seznam 16 325 známých plastových chemikálií a více než 4 200 z nich označili za chemikálie vyvolávající obavy – to znamená, že jsou toxické, v přírodě se nerozkládají nebo se hromadí v organismech. Tyto chemikálie se uvolňují během celého životního cyklu plastů a neustále vystavují lidi a životní prostředí riziku, často s vážnými následky.

Neexistuje žádný druh plastu, který by byl bezpečný. Všechny obsahují směsi látek, které mohou být potenciálně problematické. Pouze 6 % všech chemických látek obsažených v plastech podléhá mezinárodní regulaci a přibližně 1 000 látek podléhá národní regulaci.

Jakmile se plast dostane do přírody, fyzicky se rozpadá na stále menší částice. Kousky menší než 5 milimetrů, nazývané mikroplasty, jsou již dlouho považovány za nejčastější formu plastového znečištění v mořském a pobřežním prostředí. Toxické a endokrinní chemické látky ulpívají na povrchu mikroplastů, což je proces známý jako adsorpce. Mořští ptáci a organismy živící se planktonem, jako jsou ryby a korály, mikroplasty přijímají a tyto chemické látky tak vstupují do potravinového řetězce. Nedávné studie zjistily přítomnost mikroplastů v lidských orgánech a tkáních, což má za následek stárnutí buněk, změnu genové exprese, zvýšení oxidačního stresu a záněty.

Nyní vědci uvádějí, že nanoplasty jsou v oceánu přítomny v množství srovnatelném s mikroplasty. Nanoplastové částice mají průměr menší než jeden mikrometr (lidský vlas má tloušťku přibližně 100 mikrometrů). Nejvyšší vrstva severního Atlantiku obsahuje odhadem 27 milionů tun (téměř 30 milionů amerických tun) těchto částic. Bez vztlaku mohou tyto částice „pršet“ do hlubin oceánu. Mohou procházet buněčnými bariérami v lidských plicích a střevech a mohou ovlivňovat biologické systémy na buněčné nebo dokonce molekulární úrovni.

Často navrhovaným řešením problému znečištění plasty je výroba biologicky rozložitelných materiálů, což znamená, že jsou přirozeně rozloženy organismy, jako jsou bakterie nebo houby, na vodu, oxid uhličitý a biomasu, například půdu. Rychlost, s jakou k tomu dochází, závisí na typu a počtu organismů a faktorech, jako je teplota, světlo a vystavení vzduchu. „Kompostovatelné“ se vztahuje na materiály, které se relativně rychle biologicky rozkládají za specifických podmínek způsobených člověkem.

To však musí být provedeno správně, zdůrazňují autoři dopisu z června 2025 v časopise Science. Většina současných „biologicky rozložitelných“ plastů jsou kompozity z materiálů biologického původu – přírodních materiálů, jako je dřevo a jiná vlákna – a materiálů na bázi ropných produktů. Dopis poukazuje na výzkum, který ukazuje, že když tyto materiály podléhají povětrnostním vlivům, uvolňují do životního prostředí potenciálně škodlivé chemikálie. Mezi ně patří kyselina tereftalová a bisfenol A, u nichž bylo prokázáno, že způsobují genetické, reprodukční a imunitní poruchy. Vývojáři biologicky rozložitelných plastů musí zjistit, jak se tyto toxické složky rozkládají, a navrhnout materiály tak, aby se rozkládaly kontrolovaně a úplně. Jiní vědci naléhají na úplné vyloučení toxických chemikálií z výroby plastů.

Dalším problémem je obtížnost oddělit jednotlivé složky v kompozitních materiálech na bázi fosilních paliv. Výsledkem je, že většina výrobků z nich vyrobených je na konci své životnosti skládkována nebo spalována, místo aby byla recyklována nebo kompostována. Vědci poukazují na to, že změna designu a výběru materiálů by mohla pomoci tento problém vyřešit.

Může však také docházet k problémům se zdrojem „bio“ složky těchto materiálů. Jedna z nich, kyselina polymléčná (PLA), se vyrábí z kukuřice nebo cukrové třtiny. Organizace Plastic Pollution Coalition uvádí, že tyto suroviny často vyžadují intenzivní zemědělské postupy, které přispívají k problémům, jako je odlesňování a znečištění vody. Bioplasty tvoří pouze 1 % celosvětové produkce plastů, ale vyžadují asi 800 000 hektarů (téměř 2 miliony akrů) orné půdy. Tyto materiály se navíc obvykle vyrábějí v průmyslových zařízeních, která jsou poháněna fosilními palivy.

Diacetát celulózy (CDA) je bioplast vyrobený z dřevní buničiny ošetřené kyselinou octovou, který se již používá v spotřebním zboží, jako jsou brčka a obaly na potraviny. Výzkum představený na workshopu o mikroplastovém mořském odpadu pořádaném v roce 2009 Národním úřadem pro oceány a atmosféru naznačil, že v mořském prostředí se biologicky rozkládá jen velmi malé množství materiálů na bázi CDA. Následné studie však ukázaly, že mikroby jej mohou rozložit v půdě, odpadních vodách a oceánu.

Testování biologických plastů ukazuje, že se rozkládají na mikro- a nanočástice stejně jako jiné plasty a mohou obsahovat stejné chemické směsi. Je třeba přemýšlet o podmínkách mimo laboratoř. Vědci z Woods Hole Oceanographic Institution v Massachusetts nedávno právě to udělali. Použili nádrž s nepřetržitě proudící mořskou vodou z Martha's Vineyard Sound, která doplňovala přírodní mikroby a živiny, a kontrolovali proměnné jako teplota a světlo, aby napodobili přirozené pobřežní mořské prostředí. V tomto uspořádání několik měsíců testovali pěnový a pevný CDA a zjistili, že pěnová verze se rozkládá mnohem rychleji.

Pěnění materiálu vytváří více povrchů, na které se mohou mikroby přichytit, což urychluje rozklad. Mikroby přeměňují materiál na potravu a jako vedlejší produkty vytvářejí oxid uhličitý a vodu. Je to slibná technologie. CDA nenahradí každý kus použitého polystyrenu, ale je prioritou najít alternativy pro materiály, které se ve velkém množství dostávají do životního prostředí. V jednom nedávném článku se uvádí, že asi 15 % veškerého plastu sebraného v rámci průzkumů pláží po celém světě v roce 2022 tvořily plastové pěnové nádoby na jídlo s sebou.

CDA má však stále své nevýhody. Stejně jako jiné formy plastu je jeho výroba často energeticky náročná a vzniká při ní chemický odpad. Aplikace principů zelené chemie a inženýrství na výrobu CDA by mohla tyto problémy částečně vyřešit. Stejně jako u PLA je i u CDA potenciální nevýhodou zdroj celulózy. Jedním ze způsobů, jak tento problém minimalizovat, by bylo, kdyby výrobci udržitelně získávali dřevní buničinu prostřednictvím programů, jako je certifikace Forest Stewardship Council Chain of Custody. Udržitelnější by bylo také používání materiálů, jako jsou průmyslové nebo potravinářské odpady nebo suroviny produkované na marginálních zemědělských pozemcích.

„Výroba materiálu CDA je dražší než výroba plastu. Samozřejmě, znečištění plasty má samo o sobě své náklady a zdravé ekosystémy mají ekonomickou hodnotu. Ekonomické analýzy však ukazují významné úspory díky přechodu na materiál, který nezůstává v životním prostředí jako znečištění. Jedna studie odhaduje, že odklonění plastových obalových materiálů, které v současné době končí v oceánech, by globální ekonomice přineslo zpět asi 80 až 120 miliard dolarů.

Jakákoli alternativa k plastu má však významnou nevýhodu: udržuje koncept jednorázových předmětů. I když se rozloží za týdny nebo měsíce místo za desítky let, stále se hromadí velké množství odpadu. Je příznačné, že prvním doporučením zprávy Národní akademie a hlavním cílem navrhované smlouvy OSN je snížení výroby plastů. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je zaměřit se na základní použití plastů. Uvědomte si, že průměrná plastová taška se používá 12 minut. Opravdu potřebujeme vyrábět něco, co se používá 12 minut a pak se vyhodí? Používejme plast na věci, které udržují lidi naživu, a ne na přenášení potravin.

Zdroj: Live Science, Are biodegradable plastics really worth the hype?

11.01.2026, 09:57:03 Publikoval Luciferkomentářů: 0

Mohly by organoidy vypěstované ve vesmíru urychlit vývoj léků proti rakovině a dalším nemocem souvisejícím se stárnutím?

Vědci tvrdí, že ve vesmíru pěstují organoidy, aby lépe porozuměli rakovině, neurologickým onemocněním a stárnutí a snad objevili způsoby jejich léčby. Od malých, bijících srdcí po „mini-mozky“ se takzvané organoidy obvykle pěstují z lidských kmenových buněk, které lze pomocí koktejlu růstových chemikálií přimět k samoorganizaci do 3D struktur připomínajících tkáně v lidském těle. Na rozdíl od tradičních zvířecích modelů, jako jsou myši nebo opice, umožňují organoidy vědcům přesněji reprodukovat jedinečné složitosti lidských orgánů.

Lucifer

Celý článek »

19.12.2025, 12:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 0

Jedna molekula by mohla přinést revoluční léky na rakovinu, cukrovku a genetické choroby

První vakcíny proti koronaviru znamenaly zásadní změnu, protože se dostaly od koncepce k masové výrobě během pouhých několika měsíců. Byly však také jedinečné tím, že využívaly nový způsob stimulace imunitního systému – způsob, který byl po desetiletí důkladně studován. Klíčem k těmto vakcínám byla messengerová RNA (mRNA). Vědci po celém světě objevili další využití technologie mRNA mimo oblast vakcín. Zkoumají její použití pro průlomové léčby rakoviny a autoimunitních onemocnění, stejně jako pro terapie genetických poruch pomocí úpravy genů.

Lucifer

Celý článek »

17.12.2025, 14:55:22 Publikoval Luciferkomentářů: 0

Jak se ve zdraví dožít třeba i sta let

Na světě bylo a je spousta lidí, kteří se dožili i více než sto let, aniž by byli vystaveni těžkým chorobám. Jak je to možné? Něco se skrývá v genetické výbavě, důležitější však je rozumná životospráva. Tito lidé se vyhýbají nezdravým potravinám, nepřejídají se, jí pomalu jednoduchá přírodní jídla a ráno začínají nevelkou porcí něčeho lehkého. Nemusí se zajímat o doplňky stravy v podobě pilulek, dodržovat přísnou dietu a nemusí být ani vegetariány. Zároveň je třeba i ve vysokém věku udržovat duševní aktivitu. Zůstat zvědavý, číst knížky a eventuálně něco plodného spisovat, chodit na procházky, zajímat se o přírodu a hodně se smát. Nejde jen o jídlo, ale i o rytmus, jednoduchost a radost. Následují výtažky ze dvou zdrojů.

Lucifer

Celý článek »

30.08.2025, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 0

Neviditelný čert

Nepravidelný obšťastník

Populárně naučný koutek

Mohou být biologicky rozložitelné plasty přínosem k ochraně životního prostředí?

Mohly by organoidy vypěstované ve vesmíru urychlit vývoj léků proti rakovině a dalším nemocem souvisejícím se stárnutím?

Jedna molekula by mohla přinést revoluční léky na rakovinu, cukrovku a genetické choroby

Vědci zjistili, jak obnovit zesláblý zrak v důsledku stárnutí

Urychlovač částic využívající laser a uhlíkové nanotrubice

Kolik máme smyslů

Skutečná věda

Nová interpretace kvantové fyziky

Nečekaný objev naznačuje, že bychom mohli být uvnitř černé díry

Mimozemský život a mimozemšťané

Jak se ve zdraví dožít třeba i sta let

Language

Témata

Odkazy

Login

Počet přístupů

Archivy

Username
Password