Klonování lidí

rubrika: Populárně naučný koutek


Chtěli byste mít svůj klon? Mám na mysli reprodukci sebe sama, v níž se znovuzrodíte poté, když už váš úděl je zemřít. Nad touto myšlenkou jsem už mnohokráte zalevitoval. Představa je úžasná. Prostě už se vám v těle vybily baterky, tak bez jakýchkoli problémů se přemístíte do nového těla s čerstvými baterkami. Mně se to líbí a následující text tomu odporuje. Kde je pravda, to vážně v této chvíli netuším. Vím jenom jedno: Klonování soudobého nárůstu zdegenerovaných deprivantů by se mi ani za mák nelíbilo.

 

Lucifer


V roce 2002 zaplnil období mezi Vánocemi a Novým rokem, kdy v médiích bývá obvykle poměrný klid, podivný kult UFO. Skupina prapodivných raeliánů, založená francouzským novinářem, věří, že lidi stvořili mimozemšťané. Na toto téma se na Neviditelném čertovi objevilo již několik úvah, raeliáni však v nich zatím zastoupeni nebyli. Na 27. prosince svolali tito zvláštní „věrozvěsti“ tiskovou konferenci, aby oznámili narození dívky jménem Eva. Tvrdili, že dítě je prvním lidským klonem.

 

Tento sezonní příběh zrození se objevil v titulcích po celém světě, přestože to podle odborníků byla jasná „kachna“. V té době nedokázali ani respektovaní vědci naklonovat lidské embryo, natož živé dítě. A raeliáni nikdy nenaklonovali ani jen žábu. Nepředložili žádný důkaz, že Eva existuje, neumožnili ani její genetické testy, jež by mohly prokázat jejich tvrzení. Kult založil společnost, která za 200 000 dolarů nabízela párům oživení jejich mrtvých dětí. Celé to vypadalo jako cynický reklamní kousek.

 

Nicméně to vyvolalo pobouření a nedůvěru. Vědci poukazovali na skutečnost, že zatímco klonování občas funguje u zvířat, je vysoce neúčinné a způsobuje na každý živý porod mnoho potratů a znetvoření. Zkusit něco takového pro lidskou reprodukci by bylo nanejvýš neetické. I kdyby to bylo bezpečné, samotná představa klonování lidí vyvolala obrovskou vlnu odporu. Nutit někoho, aby sdílel jiné osoby, připadalo mnohým jako urážka lidské důstojnosti. „Klonovaný jedinec bude zatížen genotypem, který již žil,“ řekl poradce prezidenta Bushe pro bioetiku Leon Kass. Marnivost bohatého megalomana nebo pomýlený smutek truchlícího rodiče by vytvořily život, který by žil ve stínu jiného.

 

Raeliáni vypadají jako blázni, ale nejsou sami. Dva podivínští lékaři, Severino Antinori a Panayiotis Zavos, tvrdili, že usilují o podobnou věc. Jejich snaha vedla většinu vlád k zakázání reproduktivního klonování a OSN ke snaze o globální zákaz.

 

Pokud nepřijde náhlá záplava důkazů od raeliánů, Zavose, Antinoriho či někoho jiného, můžeme předpokládat, že se zatím nenarodil žádný lidský klon. Přestože takové dílo není nemožné a stále by ještě šlo uskutečnit v zemi, která není ochotná či schopná tomu zabránit. Pokud se to stane, jaký by mohl být klonovaný člověk?

 

Pro začátek bude pravděpodobně postižený, pokud se nenarodí mrtvý. Od dob Dolly, na niž bylo potřeba 277 vajíček, se sice klonování zvířat podařilo vylepšit, stále však přetrvává řada technických obtíží, zejména u primátů. Při přenosu jádra somatické buňky se DNA zatím restartuje správně jen někdy. Klony všech druhů jsou zatíženy vysokým výskytem imprintovaných chorob, mnohé se rodí příliš veliké nebo s poškozením srdce či plic. Ty, jež přežijí dětství, často umírají v mládí. Samotná Dolly byla poražena jako šestiletá, což je polovina obvyklého věku ovcí, protože se u ní rozvinula plicní choroba (není známo, zda to souviselo s klonováním). Mnozí mají zkrácené telomery – struktury na konci chromozomu, které chrání DNA proti poškození –, což je znak předčasného stárnutí. U lidských klonů by se projevovaly všechny tyto obtíže. Cena v podobě potratů, mrtvě narozených a postižených dětí vysvětluje, proč zatím všichni vědci považují reprodukční klonování za neetické.

 

Lidský klon by sdílel veškerou DNA s rodičem, z něhož by byl stvořen. To však nemusí nezbytně znamenat, že bude přesnou kopií se stejným vzhledem, schopnostmi a osobností. Přestože genetika tyto vlastnosti ovlivňuje, neurčuje je přesně jako přes kopírák. Jednovaječná dvojčata, jež sdílejí veškerou svoji DNA, si sice bývají podobnější než dvojvaječná, rozhodně však nejsou stejná.

 

Klony by se dokonce mohly od svého dárce lišit víc než jednovaječná dvojčata navzájem. Nesdílely by společnou dělohu ani prostředí v dětství, rodinu či přátele. Jak řekl filosof a bioetik John Harris: „Jelikož víme, že všechny tyto zkušenosti ovlivňuj strukturu mozku, není vůbec jisté, že by klon měl být stejný jako dárce jeho DNA.“ Rozšířený názor, že by klonování mohlo být použito ke vzkříšení Hitlera, jako ve filmu Chlapci z Brazílie, nebo k nahrazení mrtvého dítěte, je zásadní nepochopení. Kopírování genů neznamená kopírování osoby.

 

Nesouhlas s morálností terapeutického klonování je stále široce rozšířený, je tedy těžké najít člověka jakéhokoli etického přesvědčení, který by dnes považoval reprodukční klonování za přijatelné. Související bezpečnostní otázky jsou příliš veliké. Tyto úvahy však závisí na technologii a mohly by být překonány. To vyvolává zajímavou myšlenku: Pokud by z výzkumu na zvířatech vyplývalo, že reproduktivní klonování je bezpečné, někteří lidé by to mohli zkusit – možná páry, kde je muž neplodný, protože netvoří spermie. Bylo by skutečně špatné to pro ně udělat?

 

Protože se většina lidí této představy děsí, není vůbec jasné, zda odpověď zní ne. Klonování je nepřirozené, to však je i umělé oplodnění, oplodnění in vitro a ve skutečnosti celá medicína. Klony by sdílely DNA s jiným člověkem, ale to i jednovaječná dvojčata, jež tím neztrácí individualitu a důstojnost. Mohly by se setkat s diskriminací, ale to se ještě před nedávnem dělo i nemanželským dětem.

 

Může se ukázat, že klonování člověka je nemožné nebo příliš riskantní. Nemůže kopírovat lidi a vždy bude přístupné jen nepatrné menšině – alternativní způsoby rozmnožování zůstanou mnohem spolehlivější a levnější. Dnes je to doména šarlatánů a dobrodruhů. Nemusí to tak být navždy.

 

Zdroj: Mark Henderson, Genetika – 50 myšlenek, které musíte znát


komentářů: 14         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

astra2
14
astra2 06.12.2014, 20:07:55
Zapomněla jsem zdůraznit, že jsem ty dva viděla, jak asi vypadali zamlada. To je potom ta silhoueta úplně jiná jiná. Nerozhodný Překvapený S vyplazeným jazykem

13
Starý kocour (neregistrovaný) 06.12.2014, 17:46:54
No vidíte - to je jen potvrzení toho, že často vidíme jen to, co chceme vidět.
Já vidím manekýnu v dlouhém bílém kožichu, svůdně nakloněnou dozadu ve stylu módních fotek šedesátách let, Vy Stalina či Lenina. A přitom je to jen odraz sluníčka od oken prosklené budovy která je "mimo obraz" vpravo. A zjevuje se tam jen na podzim k večeru, když není zamračeno.
Úžasný Mrkající

astra2
12
astra2 06.12.2014, 16:02:39
Ten duch manekýny mi spíš připomíná Stalina či Lenina S vyplazeným jazykem Zamračený

11
Starý kocour (neregistrovaný) 06.12.2014, 15:52:57
Jó, malý foťák nosím v kufříku pořád. Člověk občas vidí věci...

Třeba létající ostrov.
https://dl.dropboxusercontent.com/u/21775916/ostrov1.jpg
https://dl.dropboxusercontent.com/u/21775916/ostrov%202.jpg

Nebo ducha manekýny.
https://dl.dropboxusercontent.com/u/21775916/manek%C3%BDna.jpg
Úžasný

astra2
10
astra2 06.12.2014, 15:13:43
Nějaká předělaná hloupoučká Bučková je proti TOMU, CO jsem viděla, úplný čajíček. Snad budu nosit foťák nebo mít v pohotovosti mobil, abych TO, pokud to ještě uvidím, vyfotila. Určitě místo TOHO bude na fotce jen nějaký flek. My, ctitelé sci-fi máme fantazii. Co když...??? Jsou to...? Smějící se S vyplazeným jazykem

Lucifer
9
Lucifer * 06.12.2014, 14:25:41
Umělí lidé jsou často něco jako naklonované maškary, cvičení lidé

https://www.youtube.com/watch?v=eJZxKE9ol0E

S vyplazeným jazykem

Lucifer
8
Lucifer * 06.12.2014, 14:19:20
Astro, podivní lidé, které potkáváš, jsou možná "umělí lidé".

http://www.neviditelnycert.cz/blog/povidani/735-silenstvi-doby-iv.html

Potkávám je čím dál tím častěji. Teď jsem zrovna na jednu takovou umělinu narazil na internetu:

http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/289991/modelka-eliska-buckova-je-umela-sexy-telo-ji-stalo-pul-milionu.html

Tak tenhle kus je opravdu na blití. Mlčící


astra2
6
astra2 06.12.2014, 12:35:49
A díky za shovívavost, koUcoura jsem napsala ze zbrklosti, omlouvám se. S vyplazeným jazykem
Jinak vím, že tohle není tak zlé, to s námi jenom mydlí naše emoce.

Znala jsem jednou jednoho kouzelníka z povolání. Ctil sice kouzelnickou přísahu nikomu nic a nikdy nevyzradit, ale občas něco při tréninku proběhlo tak, že jsem viděla VŠECHNO. Jsou to jen krásné iluze. Kaprfíld je ovšem špica, jednička. Tomu skočím na špek vždycky... Líbající

5 To Astra:
Starý kocour (neregistrovaný) 06.12.2014, 11:30:40
Já jen Astro, že často vidíme ne to, co je skutečnost ale to, co CHCEME vidět.
A tohle ještě není tak zlé.
Mrkající
Horší je, když vidíme to, co chtějí jiní abychom viděli. Kouzelníci. Manipulátoři...
A pak jim dosvědčíme, že "jsme to přece viděli".
Křičící

astra2
4
astra2 06.12.2014, 09:09:44
Zdravím při ránu, koucoure. To,s tou kabelkou, je bezva. Ta paní se ale asi moc nenasmála Usmívající se

To, že občas potkáváme lidi, co už nejsou mezi námi, to se stává asi každému. Taky tak hledáme ztracené lásky, podoba jiných lidí těm našim milovaným nás přitahuje. Jednou se mi stalo, že jsem zaslechla smích muže, který už se zasmát nikdy nemohl, a byla jsem jako přikovaná, málem jsem se tomu cizinci vrhla kolem krku. To by bylo vzpomínek, kdybychom se do toho dali! Rozpačitý



3 Reinkarnace versus klony
Starý kocour (neregistrovaný) 06.12.2014, 08:52:00
Potkávám občas lidi, kteří už nejsou mezi námi. Je to pochopitelně jen vnější podoba. Když mi umřel táta, tak asi za dva roky jsem ho potkal na ulici. Kopie, včetně stylu oblékání a brýlí. Postava, vlasy, obličej, chůze... Kdy jsme ho viděl poprvé, zezadu, běžel jsem, abych si ho prohlédl i zepředu. Pán se na mě díval přátelsky - ale nezúčastněně. Pozdravil jsem ho a ptal se, odkud je. Byl taky z Frýdku jako táta - ale jméno bylo úplně jiné a byl o trochu mladší. Ale i hlas a způsob řeči měl skoro stejný jako táta. Několik dní jsem z toho setkání byl rozhozený.
Pak jsem ho sice občas potkával, dokonce jsme se zdravili, ale už to tak silně nepůsobilo.
===
Podruhé jsem potkal režiséra Boubelíka. Měli jsme spolu takový rituálek, že Zdeněk. který rád a dobře vařil, chodíval v sobotu na trh nakupovat zeleninu a potom se vždycky stavil u nás "ve věži" na kafe. Když pak náhle umřel, nesměl u nás nikdo v sobotu dopoledne zazvonit. Protože jsme čekali Zdeňka a kdokoliv jiný byl pro nás strašným zklamáním.
===
Tak "falešného" Zdeňka jsem pro změnu potkal před třemi lety v Praze (odkud pocházel). Jen jednou, ale taky to byl zvláštní pocit. Šel jsem právě kolem kašny u muzea a když jsem Zdeňka uviděl, dokonce jsem zakopl o památník Jana Palacha, o takovou tu muldu v dláždění. Musel jsem na něj civět jak na ducha, protože se otočil a přidal do kroku. Co si o mě myslel nevím. Nic dobrého to asi nebylo.
Mrkající

Tak možná vzniká víra v reinkarnaci.
Že jsem jednou z legrace sebral kabelku paní, která se odzadu podobala mé ženě tu uvádět raději nebudu. Byl to poněkud trapný zážitek a omlouval jsem se jí dost dlouho. Stejně mi asi nevěřila.
Mlčící

astra2
2
astra2 06.12.2014, 07:33:37
Jo,tohleto se mi líbí, Lucifere. Protože konečně můžu napsat něco, co jsem se napsat bála.

Poslední dobou potkávám při procházkách Prahou podivné lidi. První z nich byl muž. Vysoký, až přeštíhlý, celý v černém, havraní vlasy do poloviny zad, oči jak uhel, špičatý nos a pohled někoho, kdo hledá a nachází. Nešel z něj strach, spíš budil pozornost, nejen vzezřením, ale i zvláštní klouzavou chůzí. Přešel kolem mě a cítila jsem vůni tlejícího listí. Krysař?

Další zjev byl ženského rodu. Za pár dní poté. Kdyby se postavili vedle sebe, nebyli by téměř k rozeznání.Sekta? Smrtka? Klony?

Těchto "úkazů" jsem potkala už pět. Během několika dnů....

Zrozenci in vitro z dárcovské banky?

Řekne mi někdo, koho potkávám? Nerozhodný Překvapený S vyplazeným jazykem

Poklona Ahoj


1
St. Kocour (neregistrovaný) 06.12.2014, 01:10:30
Pro mě je klonování záležitostí ze SF. Všechny problémy, telomery, genetické zápisy chorob primárního jedince atd. dávají jednoznačně nedobré až odpudivé výsledky. Dalo by se to přirovnat k opakované kopii nejprve z originálu a pak z kopie a další kopii z kopie.

Kdo to zkusil třeba s kazetou tak ví, že tudy cesta nevede. Každá následující kopie je horší a horší. (Mluvím tu o analogovém kopírování. Ale i v digitálním signálu, přes všechny kontrolní součty a opravy bude nutně docházet k fluktuacím. Mnohem méně často, ale bude.

Průmyslově se kopírování (klonování) provádí mnohačetným kopírováním z neporušeného originálu. K rušivým jevům při kopírování tak dojde jen jednou.
====
Co takhle klonování ve stádiu oplodněného vajíčka? Vyrobilo by to stejné děti a výše zmíněné problémy by se neprojevily. Různé matky by porodily stejné děti, jednovaječná dvojčata, čtyřčata, osmerčata atd.
Otázkou je, kolikrát lze oplodněné vajíčko bez rizika deformit rozdělit a hlavně - k čemu by takový mnohočetný klon byl vlastně dobrý? Mlčící
===
O etice tu nemluvím. Ale jako stařík vidím mnohé věci, které mi eticky vadí - a přesto se provádějí nebo chystá se jejich provádění. Třeba výchova dětí homosexuálními páry. Pokud jeden z partnerů není biologickým rodičem dítěte je tom pro mě neakceptovatelné - právě pro pocit toho dítěte. Pro jehp púrvotní hodnocení světa - samec, samice atd. Prostě my lidi jsme z 96% heterosexuální a nemnožíme se pučením nýbrž pohlavně. Ty 4% nejsou lidé k zatracení, to v žádném případě, ale ani nejsou vhodní jako vzor. Jako norma. Šlápnul vedle

«     1     »