Chtěli byste mít svůj klon? Mám na mysli reprodukci sebe sama, v níž se znovuzrodíte poté, když už váš úděl je zemřít. Nad touto myšlenkou jsem už mnohokráte zalevitoval. Představa je úžasná. Prostě už se vám v těle vybily baterky, tak bez jakýchkoli problémů se přemístíte do nového těla s čerstvými baterkami. Mně se to líbí a následující text tomu odporuje. Kde je pravda, to vážně v této chvíli netuším. Vím jenom jedno: Klonování soudobého nárůstu zdegenerovaných deprivantů by se mi ani za mák nelíbilo.
Lucifer
V roce 2002 zaplnil období mezi Vánocemi a Novým rokem, kdy v médiích bývá obvykle poměrný klid, podivný kult UFO. Skupina prapodivných raeliánů, založená francouzským novinářem, věří, že lidi stvořili mimozemšťané. Na toto téma se na Neviditelném čertovi objevilo již několik úvah, raeliáni však v nich zatím zastoupeni nebyli. Na 27. prosince svolali tito zvláštní „věrozvěsti“ tiskovou konferenci, aby oznámili narození dívky jménem Eva. Tvrdili, že dítě je prvním lidským klonem.
Tento sezonní příběh zrození se objevil v titulcích po celém světě, přestože to podle odborníků byla jasná „kachna“. V té době nedokázali ani respektovaní vědci naklonovat lidské embryo, natož živé dítě. A raeliáni nikdy nenaklonovali ani jen žábu. Nepředložili žádný důkaz, že Eva existuje, neumožnili ani její genetické testy, jež by mohly prokázat jejich tvrzení. Kult založil společnost, která za 200 000 dolarů nabízela párům oživení jejich mrtvých dětí. Celé to vypadalo jako cynický reklamní kousek.
Nicméně to vyvolalo pobouření a nedůvěru. Vědci poukazovali na skutečnost, že zatímco klonování občas funguje u zvířat, je vysoce neúčinné a způsobuje na každý živý porod mnoho potratů a znetvoření. Zkusit něco takového pro lidskou reprodukci by bylo nanejvýš neetické. I kdyby to bylo bezpečné, samotná představa klonování lidí vyvolala obrovskou vlnu odporu. Nutit někoho, aby sdílel jiné osoby, připadalo mnohým jako urážka lidské důstojnosti. „Klonovaný jedinec bude zatížen genotypem, který již žil,“ řekl poradce prezidenta Bushe pro bioetiku Leon Kass. Marnivost bohatého megalomana nebo pomýlený smutek truchlícího rodiče by vytvořily život, který by žil ve stínu jiného.
Raeliáni vypadají jako blázni, ale nejsou sami. Dva podivínští lékaři, Severino Antinori a Panayiotis Zavos, tvrdili, že usilují o podobnou věc. Jejich snaha vedla většinu vlád k zakázání reproduktivního klonování a OSN ke snaze o globální zákaz.
Pokud nepřijde náhlá záplava důkazů od raeliánů, Zavose, Antinoriho či někoho jiného, můžeme předpokládat, že se zatím nenarodil žádný lidský klon. Přestože takové dílo není nemožné a stále by ještě šlo uskutečnit v zemi, která není ochotná či schopná tomu zabránit. Pokud se to stane, jaký by mohl být klonovaný člověk?
Pro začátek bude pravděpodobně postižený, pokud se nenarodí mrtvý. Od dob Dolly, na niž bylo potřeba 277 vajíček, se sice klonování zvířat podařilo vylepšit, stále však přetrvává řada technických obtíží, zejména u primátů. Při přenosu jádra somatické buňky se DNA zatím restartuje správně jen někdy. Klony všech druhů jsou zatíženy vysokým výskytem imprintovaných chorob, mnohé se rodí příliš veliké nebo s poškozením srdce či plic. Ty, jež přežijí dětství, často umírají v mládí. Samotná Dolly byla poražena jako šestiletá, což je polovina obvyklého věku ovcí, protože se u ní rozvinula plicní choroba (není známo, zda to souviselo s klonováním). Mnozí mají zkrácené telomery – struktury na konci chromozomu, které chrání DNA proti poškození –, což je znak předčasného stárnutí. U lidských klonů by se projevovaly všechny tyto obtíže. Cena v podobě potratů, mrtvě narozených a postižených dětí vysvětluje, proč zatím všichni vědci považují reprodukční klonování za neetické.
Lidský klon by sdílel veškerou DNA s rodičem, z něhož by byl stvořen. To však nemusí nezbytně znamenat, že bude přesnou kopií se stejným vzhledem, schopnostmi a osobností. Přestože genetika tyto vlastnosti ovlivňuje, neurčuje je přesně jako přes kopírák. Jednovaječná dvojčata, jež sdílejí veškerou svoji DNA, si sice bývají podobnější než dvojvaječná, rozhodně však nejsou stejná.
Klony by se dokonce mohly od svého dárce lišit víc než jednovaječná dvojčata navzájem. Nesdílely by společnou dělohu ani prostředí v dětství, rodinu či přátele. Jak řekl filosof a bioetik John Harris: „Jelikož víme, že všechny tyto zkušenosti ovlivňuj strukturu mozku, není vůbec jisté, že by klon měl být stejný jako dárce jeho DNA.“ Rozšířený názor, že by klonování mohlo být použito ke vzkříšení Hitlera, jako ve filmu Chlapci z Brazílie, nebo k nahrazení mrtvého dítěte, je zásadní nepochopení. Kopírování genů neznamená kopírování osoby.
Nesouhlas s morálností terapeutického klonování je stále široce rozšířený, je tedy těžké najít člověka jakéhokoli etického přesvědčení, který by dnes považoval reprodukční klonování za přijatelné. Související bezpečnostní otázky jsou příliš veliké. Tyto úvahy však závisí na technologii a mohly by být překonány. To vyvolává zajímavou myšlenku: Pokud by z výzkumu na zvířatech vyplývalo, že reproduktivní klonování je bezpečné, někteří lidé by to mohli zkusit – možná páry, kde je muž neplodný, protože netvoří spermie. Bylo by skutečně špatné to pro ně udělat?
Protože se většina lidí této představy děsí, není vůbec jasné, zda odpověď zní ne. Klonování je nepřirozené, to však je i umělé oplodnění, oplodnění in vitro a ve skutečnosti celá medicína. Klony by sdílely DNA s jiným člověkem, ale to i jednovaječná dvojčata, jež tím neztrácí individualitu a důstojnost. Mohly by se setkat s diskriminací, ale to se ještě před nedávnem dělo i nemanželským dětem.
Může se ukázat, že klonování člověka je nemožné nebo příliš riskantní. Nemůže kopírovat lidi a vždy bude přístupné jen nepatrné menšině – alternativní způsoby rozmnožování zůstanou mnohem spolehlivější a levnější. Dnes je to doména šarlatánů a dobrodruhů. Nemusí to tak být navždy.
Zdroj: Mark Henderson, Genetika – 50 myšlenek, které musíte znát
06.12.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 14