Neviditelný čert

Stavební kameny života jsou kupodivu dost jednoduché. Pokud byste však chtěli pochopit jejich podstatu, musíte začít s fyzikou a podotýkám, že bez kvantové fyziky se neobejdete.

Lucifer

Živé organizmy se skládají z menšího či většího počtu orgánů, jejich tkáně se skládají z různým typů složitých molekul a ty jsou sestaveny z atomů, které představují základní kameny života. Samy o sobě samozřejmě nemohou stačit, důležitá je malta, pojivo kterou se slepí tak šikovně, aby vytvořily organické molekuly. Tou maltou není nic jiného než způsob, jakým se mohou atomy k sobě vázat, a ten se dá popsat pouze kvantovou fyzikou struktury atomů a jejich vzájemné vazební interakce.

Na Zemi se přirozeně vyskytuje dvaadevadesát typů atomů alias chemických prvků. Když necháme stranou vodu, která tvoří přes dvě třetiny hmotnosti většiny živých věcí, přes polovinu hmotnosti zbytku lidského těla představuje uhlík, čtvrtinu kyslík a téměř deset procent dusík. Celkový počet chemických prvků, které se podílí na stavbě lidského těla, je pouze dvacet sedm. Než si však zlehka nastíníme, kterak se tyto kameny s použitím malty seskupují do organických molekul, odskočme si na moment na druhý konec celého procesu.

Esencí života je schopnost všeho živého vytěžovat ze svého prostředí energii a využívat ji jak ke svému budování, tak ke kopírování sebe sama čili k reprodukci. Původním zdrojem této energie je pro všechen život na Zemi sluneční světlo, zachycené v rostlinách pomocí fotosyntézy. Díky spolupráci složitých organických molekul se energie ukládá a přenáší ve formě energetických molekul, které ji mohou odevzdat tam, kde je třeba. Živočichové pak z tohoto úložiště čerpají energii požíráním rostlin nebo požíráním jiných živočichů, kteří předtím požírali rostliny. Někteří živočichové, jako třeba lidé, jsou podobojí. Mohou načerpat, hanlivě bychom mohli říci vytunelovat, energii sežráním rostlin i jiných živočichů.

Poslední dobou se však v lidské kultuře rozmáhá odpor ke konzumaci živočichů, kteří přece mají také duši, i když většinou méně vyvinutou než člověk. Tedy já bych tu většinu už dnes tak neviděl, ale odhoďme to stranou. Vegetariáni chtějí, abychom nechali živočichy na pokoji a baštili čili tunelovali jenom vegetariánskou stravu, tedy rostliny a některé produkty živočichů, které nám připadají, že zatím nemají duši, jako třeba vejce. V tomto směru ovšem pokročili vegani a baští jenom rostliny. Otázkou však je, zda duši nemají i rostliny. Další pokrok bych viděl v tom, že bychom v sobě vypěstovali fotosyntézu a tunelovali pouze sluneční záření, které by snad už tu duši mít nemělo.

Narozdíl od rostlin bychom však nebyli závislí jenom na Slunci. Záření v příslušném spektrálním rozsahu umíme vygenerovat i uměle. Už dnes to používáme v soláriích, lidově nazývaných solárka. Tam bychom se mohli nejen opalovat, ale i konzumovat energii elektromagnetického záření, lidově řečeno tunelovat ho. Kolik času bychom ušetřili bez náročného pěstování, sklízení a zpracovávání rostlinných plodin či chování, zabíjení a zpracovávání domácích živočichů, popřípadě náročným lovem atd. těch divokých. Stačí vyjít ven a nastavit tělo Slunci, a když je zamračeno, tak zajít do solárka. Ba co víc, díky solárkům bychom mohli rozvinout širokou paletu světelných pokrmů a kochat se rozmanitou světelnou gastronomií, která by při dnešním vědeckotechnickém pokroku mohla být ještě gurmánštější než baštění rostlin a živočichů.

Mohl by však nastat, jak se u lidí koneckonců stává vždycky a u všeho, zádrhel. Narkomanie. Dřív či později někdo objeví, že když zkusí konzumovat záření z trochu jiného spektrálního rozsahu, než je vhodné pro fotosyntézu, nemusí se otrávit, ale zfetovat. Že se mu z toho krásně motá hlava, cítí se šťastně a všem životním problémům, překážkám a kotrmelcím se může zvysoka vysmát. To samozřejmě nebude trvat věčně, protože ho to nakonec zničí, ale první příznaky budou příjemné. Záření bude totiž nejdříve likvidovat buňky, které nás alarmují před nebezpečím a nutí nás, abychom ten problém vyřešili jako skuteční chlapi nebo skutečné ženské. Inu všechno má svoje plus a mínus, obzláště pak u člověka. Důležité je, který z těch plusů je dokonalejší, a mínusy nechť jsou zkonzumovány evolucí, bez níž bychom se koneckonců ani nemohli řádně vyvinout.

A tím bych tento moment ukončil a pokračování bude následovat ve druhém díle.

15.10.2010, 20:37:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0