Neviditelný čert

K víkendovému odpočinku jsem přichystal druhou část seriálu o Neznámém vesmíru, v níž vás lehkou formou seznámím s člověkem, jenž zavedl pojem temná hmota. Dospěl k němu díky astronomickým výpočtům, k nimž se uchýlil jen tak ze cviku, když se dozvěděl, že galaxie tvoří shluky (kupy), v nichž jsou navzájem vázány gravitací. V této části neočekávejte nic složitého v souvislosti s velkým třeskem, neuvěřitelnou inflační expanzí krátce po zrodu našeho vesmíru či rozbor současného kosmologického modelu s podivuhodnými záplatami (již zmíněnou temnou hmotou či temnou energií atp.). Této záležitosti bude především věnována až poslední část (číslo zatím neznám), která vás možná pobaví skoro stejně, i když poněkud jiným způsobem, jako předkládaná část číslo dvě.

Lucifer

Autorem oné zprvu nevinně se tvářící záplaty kosmologického modelu, z níž se časem stala těžká noční můra všech kosmologů, byl švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky. Narodil se v roce 1898 v bulharské Varně, ne však bulharským rodičům. Otcem byl Švýcar Fridolin s příjmením, které zní poněkud polsky, matkou Češka Františka, za svobodna Vrčková. V šesti letech byl Fritz odeslán k prarodičům z otcovy strany do Švýcarska, kde vystudoval fyziku, a v roce 1925 emigroval do Spojených států, kde zahájil svoji vědeckou činnost v Kalifornském technologickém institutu. No a právě zde, ve slunné Kalifornii, z něho vypadla temná hmota. Jak je vidět, Fritz byl světoobčanem každým coulem, což zřejmě mělo dopad i na jeho bezskrupulózní upřímnost.

Fritz Zwicky byl vyhlášený svou hubatostí. Rozhlašoval, že každý má mluvit, „jak mu zobák narostl“, a že „pokora je obyčejná lež“. Obecně byl považován za neurvalce, ale jinak to byl velmi hodný a pracovitý člověk. Společně se svou ženou – Dorothy Vernon Gates, s níž se oženil již usazen v Kalifornii v roce 1932 – nazývali studenty bastardy, ale nemysleli tím nic zlého. Jednou pozval svůj studijní kroužek k sobě domů. Když studenti dorazili a zazvonili u dveří, manželka jim přišla otevřít a radostně Fritzovi oznámila: „Bastardi už přišli!“ Pokud chtěl Zwicky nějakého studenta skutečně urazit, nazval jej „kulatým bastardem“, jelikož byl „úplně stejný bastard, ať se na něj díváte z kterékoli strany“.

Jednoho dne si Zwicky přečetl odborný článek, v němž byl na základě podrobného fotografického průzkumu severní oblohy a příslušných výpočtů učiněn závěr, že galaxie se shlukují do kup, v nichž jsou navzájem vázány gravitací. To ho natolik zaujalo, že začal používat nedávno dokončený fotografický teleskop na Mt. Wilsonu ke studii galaxií v tzv. Kupě ve Vlasech Bereniky. Napočítal v ní přibližně tisíc galaxií. Když měřil jejich pohyb, odhadoval také, kolik hmoty je zapotřebí k tomu, aby se pohybovaly změřenou rychlostí. Vyšlo mu překvapivě veliké číslo, takže zkusil hmotnost kupy určit jiným způsobem, totiž z jasnosti galaxií. Tentokrát mu číslo vyšlo relativně nízké, asi 500 krát menší než to původní.

Své závěry zveřejnil v němčině, poté v roce 1937 v angličtině v časopise The Astrophysical Journal. Rozdíl v obou odhadech zdůvodnil tím, že v rámci shluku galaxií existuje ještě nějaká další hmota, která není viditelná. V německé verzi článku tuto hmotu nazval „dunkle Materie“, tedy temná hmota. A hned tu byli opravdoví bastardi.

Zwicky předpokládal, že temná hmota bude nejspíš tvořena plynnými oblaky, které se teprve chystají zkolabovat a vytvořit hvězdy. Strávil nesčetné hodiny u okuláru a pátral po jejich obrysech nebo spektrálních stopách, jež by je prozradily. Vyšel z toho s prázdnýma rukama. Nejdříve myšlenka temné hmoty prošla bez povšimnutí. Žádný z astronomů nehodlal rozluštění této záhady věnovat čas. Nicméně jak plynula léta a pak desetiletí, přicházelo stále více astronomů se závěrem, že „v galaxiích chybí hmota“. Plynná oblaka se postupně rozplynula a kosmologové začali přicházet s mnohem tajemnějšími hypotézami.

K čemu dosud došli, bude, jak jsem naznačil v perexu, shrnuto v poslední části kosmologické série. V přípravné fázi se soustředím na některé zajímavé postřehy ze Zdroje, jež budou nicméně zahrnovat i jakési podklady k onomu závěru.

Zdroj: Stuart Clark, Neznámý vesmír v 10 kapitolách, Euromedia Group, a.s. – Knižní klub v edici Universum, Praha 2017

24.11.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6