.:: Neviditelný čert ::.

Neznámý vesmír – KISS

rubrika: Populárně naučný koutek

Tohle zahřívací kolo seriálu o neznámém vesmíru je přímo předvánoční. Následovat už budou jenom příspěvky vánoční, tedy ne zcela vědecké, a v těsném závěsu silvestrovské (před- i po-), o jejichž vědeckém zanícení si není třeba dělat žádné iluze. V názvu aktuálního vesmírného příspěvku je slovo KISS. Ve skutečnosti to není slovo, ale zkratka. Slovo „kiss“ znamená v angličtině polibek, a když to napíšeme s prvním velkým písmenem, tedy Kiss, pak se může jednat o název americké rockové skupiny, jejíž hudební performance, i díky maskérskému umu, měly velmi legrační přídech. Podobně jak to činili Laurel s Hardym, ačkoli Američanem byl pouze Hardy, Laurel byl Angličanem. Jejich tvorba se nicméně odehrávala v americkém Hollywoodu, z čehož bychom mohli učinit závěr, že Amerika je doslova nabitá legrací. Ale to jsem tak trochu ukročil mimo, takže zpět k tématu. Co znamená zkratka KISS, se dozvíte v následujícím textu.

Lucifer

Když vědecké hypotézy vedou k několika protichůdným teoriím, ze kterých nelze pro nedostatek důkazů vybírat, obracejí se vědci obvykle k takzvané Occamově břitvě. Ne všichni, někteří tento filosofický nástroj, který je připisován anglickému františkánskému mnichovi Williamu z Ockhamu (1287–1347), zarputile ignorují. V podstatě říká, že pokud máme k dispozici více hypotéz, pak správná bude s největší pravděpodobností ta, která obsahuje nejmenší množství výchozích předpokladů. Jinými slovy, pomocí této břitvy můžeme odřezat zbytečné intelektuální složitosti.

Tato filosofická metoda se sice nazývá podle středověkého řeholníka, nicméně její podobná verze je k nalezení už u Ptolemaia (90–168), který pravil, že je vhodné vysvětlovat jevy co možná nejjednoduššími teoriemi. Také další se tuto zákonitost pokoušeli formulovat například jako „entity se nemají zmnožovat více, než je nutné“ nebo „je zbytečné na vykonání věcí požívat více, když stačí méně“. Dnes se s oblibou používá takzvaná metoda KISS (Keep it simple, stupid = Nekomplikuj to, hlupáku).

Je to skvělé ponaučení a měli bychom je mít pořád na mysli. Zmnožováním předpokladů a hypotéz si věda nikdy dobrou službu neudělá, jelikož výsledné intelektuální struktury se obvykle nakonec zvesela sesypou, což Laurel a Hardy dokázali demonstrovat velmi výstižně.

Jak napsal Newton v roce 1726 ve svém mistrovském díle Principia: „Příčin přírodních úkazů nesmíme hledat více, než kolik jich stačí pro pravdivé a dostačující vysvětlení.“

Jak už bylo nejen v tomto seriálu naznačeno, kosmologové na toto pravidlo ne vždycky pamatují, když do svých úvah přidávají takové komponenty jako temnou hmotu a temnou energii. A nejen oni. Jedna skupina teoretických fyziků z jakéhosi náhodného matematického popudu vypracovala Teorii všeho v podobě prapodivných strun. Matematických objektů, které mají nahradit všechny dosavadní představy o elementárních částicích našeho vesmíru. Soudobou standardní kvantovou teorii, která sice nedokáže vysvětlit vše, nedokáže být Teorií všeho, ale její přínos k moderním technologiím je zcela jednoznačný.

Původní myšlenka „strunových“ teoretiků jistě nebyla nezajímavá. Proč se neustále nořit do starých paradigmat a nepustit uzdu fantazii. Tímto způsobem vznikla řada nových myšlenek, které posunuly hranice vědy, našeho poznání o kus dále. Jenže když úlety fantazie mizí někde daleko za obzorem Occamovy břitvy, pak v nich zřejmě není něco v pořádku, něco zcela reálné. „Strunaři“ se svojí úžasnou teorií narazili na jeden velmi důležitý problém. Vize byly nádherné, ale skoro nic důležitého, co předpovídá standardní kvantový model, nebyli schopni kopírovat, natožpak něco více – už několik desítek let. Svých vizí se však nehodlali vzdát, a tak začali zmnožovat svoje předpoklady. Záplatovat svoji teorii jakýmisi nadbytečnými prostorovými rozměry. Možná se o to pokusili i u časových rozměrů, o čemž v tomto předvánočním čase si nejsem zcela jist a nehodlám po tom pátrat. Ale pokud tak učinili, tak kam se hrabe Laurel s Hardym včetně Kiss.

Zdroj: Stuart Clark, Neznámý vesmír v 10 kapitolách, Euromedia Group, a.s. – Knižní klub v edici Universum, Praha 2017