Náš vesmír má pravděpodobně dvojče, kde čas běží pozpátku

rubrika: Populárně naučný koutek


Symetrie fascinovala už staré Řeky, kteří se jí kochali při pohledu na pravidelné geometrické tvary či dokonalé lidské proporce. Současní fyzici se sice posvátnou geometrií nezabývají, ale souměrnost je pro ně přesto velkým pojmem. V přírodě podle nich existují tři základní symetrie: náboj, parita a čas. V případě první symetrie platí, že prohozením náboje částic vzniknou zcela stejné, jen opačně nabité částice. Paritou mají vědci na mysli zrcadlový obraz interakce částic, který bude vypadat stejně jako originál, a čas sem řadí proto, že se interakce puštěné pozpátku nemohou nijak změnit, budou vždy stejné jako jejich předlohy. Základní prvky světa a vesmíru mívají svůj zrcadlový obraz nebo protipól. A vědci z toho usuzují, že nějaký protipól musí mít i vesmír jako celek.

 

Lucifer


Nedávno se objevila teorie, která se opírá o to, co fyzici nazývají třemi základními symetriemi v přírodě. Ve standardním modelu částicové fyziky jsou to: náboj, protože převrácení náboje částice v dané interakci vede ke stejnému a opačnému náboji; parita, protože zrcadlový obraz interakce částic bude vypadat stejně jako původní; a čas, protože interakce, které probíhají zpětně v čase, vypadají stejně jako jejich originál.

 

Tyto tři základní symetrie podle vědců naznačují existenci zrcadlového vesmíru, který by byl přesným opakem toho našeho, což znamená, že by byl naplněn opačně nabitými a zrcadlově obrácenými částicemi, které jdou v čase pozpátku. Tato teorie by také mohla objasnit nejasnost temné hmoty – která údajně tvoří 95 % našeho vesmíru, ale je pro nás zcela neviditelná. V tomto antivesmíru by temnou hmotu tvořil především nový druh neutrin, subatomárních částic s extrémně vysokou energií a nízkou hustotou, které nenesou ani kladný, ani záporný náboj. K tomu, abychom zjistili, co je temná hmota, máme ještě daleko. Ale až se nám to podaří, může to být stejně šokující jako objev převráceného vesmíru, který běží pozpátku v čase.

 

Fyzikální interakce se většinou řídí těmito symetriemi, což znamená, že někdy dochází k jejich porušení. Fyzikové však nikdy nepozorovali porušení kombinace všech tří symetrií najednou. Pokud vezmete každou jednotlivou interakci pozorovanou v přírodě a přehodíte náboje, vezmete zrcadlový obraz a spustíte ji zpětně v čase, tyto interakce se chovají naprosto stejně. Tato základní symetrie dostala název: CPT symetrie, což znamená náboj (C), parita (P) a čas (T).

 

Vědci navrhují rozšíření této kombinované symetrie. Obvykle se tato symetrie vztahuje pouze na interakce – síly a pole, které tvoří fyziku vesmíru. Ale možná, že pokud je to tak neuvěřitelně důležitá symetrie, platí pro celý vesmír jako takový. Jinými slovy, tato myšlenka rozšiřuje tuto symetrii z aplikace pouze na „aktéry“ vesmíru (síly a pole) na samotné „jeviště“, celý fyzikální objekt vesmíru.

 

Co když má náš vesmír dvojče, které běží v čase pozpátku? Ačkoli to zní absurdně, vědci se domnívají, že existence takového vesmíru by mohla vysvětlit mnoho záhad vesmíru. Teorie „antivesmíru“ předpokládá, že nejstarší vesmír byl malý, hustý a velmi horký. Byl by tak jednolitý, že by čas, a to jak zpětný, tak dopředný, vypadal symetricky.

 

Tato teorie by mohla pomoci demystifikovat temnou hmotu, která byla dlouho považována za příliš záhadnou. Pokud má náš vesmír skutečně dvojče, kde čas plyne pozpátku, pak je temná hmota v podstatě jinou verzí částice zvané „neutrino“, která může existovat pouze v tomto dvojčeti vesmíru. Kromě toho tato teorie předpokládá, že vesmír po velkém třesku neprošel obdobím „inflace“, v němž by došlo k masivnímu rozpínání. Pronásledováním gravitačních vln nebo hmotnosti neutrin by vědci mohli odpovědět na otázku, zda tento antivesmír skutečně existuje.

 

Luciferův dovětek:

 

Představa, že náš vesmír může mít nějaké dvojče, kde čas běží pozpátku, mě zaujala. Standardní kvantový model včetně obecné teorie relativity zřejmě něco takového připouští. Přítomnost antičástic v našem vesmíru – kupříkladu elektron-pozitron, proton-antiproton atd. – byla experimentálně jednoznačně potvrzena. Takže z těch antičástic může vzniknout antiatom, antimolekula…  Anebo i antičlověk? Pokud existuje nějaké dvojče našeho vesmíru, kde je vše anti, tedy i antičas, antibytosti atd., tak v tom vesmíru mohou uvažovat antilidé, že existuje nějaké dvojče jejich vesmíru, kde je všechno anti. Když symetrie, tak symetrie. Kdo je tady vlastně anti?

 

Pokud jde o vesmír, kde čas běží pozpátku, je třeba si uvědomit, že ta myšlenka, kterou nabídl matematický aparát jinak docela dobře fungující fyzikální teorie, je pro částice. V tomto případě by to asi mohlo fungovat. Týká se to však složitějších objektů včetně bytostí? Co je to čas. V pojmu čas je skryté jádro pudla. Čas není základní fyzikální veličina. Je to jenom takový „metr“, kterým značkujeme pohyb. Základní fyzikální veličiny popisují interakcích částic i jakýchkoli větších objektů. Čas je měřítko, do kterého si pohyb v důsledku interakcí projektujeme. Bez času se neobejdeme, a ten běží jak známo pořád stejným směrem.

 

Když se narodíte, začíná běžet čas vašeho života. Až Zeměkoule od vašeho narození oběhne Slunce jednou dokola, vaši rodiče budou slavit vaše první narozeniny. Posléze si je začnete slavit sami, anebo se na to vykašlete. Opačně to ale nefunguje. Nikde. Ani v antivesmíru. Představa, že se narodíte v době svého skonu a skonáte v době svého narození, je absurdní. Nebo si představte, sedíte u stolu a pomocí vidličky a nože vynášíte z úst jídlo, které se na talíři promění z rozžvýkané kaše v pevnou formu, a po vychladnutí ho dáte zpátky do ledničky.

 

Jasně, dělám si srandu z našeho dvojčete, kde čas běží pozpátku. Ne z toho, že elementární částice mohou interagovat zcela opačným způsobem, než jak to v našem vesmíru běžně dělají. I v antivesmíru běží čas pořád stejným směrem. Když se ale fyzikové chtějí pobavit, tak ve svých matematických modelech mu mohou dát záporné znaménko, a třeba jim z toho něco zajímavého, co odpovídá fyzikální realitě, vypadne. Proč ne. I v antivesmíru by však měl fungovat zákon entropie. Nebo snad ne?

 

Zdroje:


komentářů: 3         



Komentáře (3)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
3
Lucifer * 28.03.2022, 02:20:25
Petr Kulhánek: Čas v nás i kolem nás

https://www.youtube.com/watch?v=lpmkAs6kXc8

Lucifer
2
Lucifer * 27.03.2022, 17:43:28
Ahoj mefi. K času jsem se vyjádřil ve svém dovětku a nemám co dodat.

mefi
1 Jak je to se šipkou času?
mefi * 26.03.2022, 23:54:32

Předloni na jaře proběhla odborným tiskem zpráva, že byl objeven paralelní vesmír, ve kterém má šipka času opačný směr „plynutí“ času než jak je obvyklé v našem vesmíru.
Řešení tohoto fyzikálního problému je velmi jednoduché: Žijeme ve vesmíru se zápornou metrikou! Důkaz je velmi snadný a vychází z první hlavní věty termodynamické a uzance znamének při toku veličin do systému anebo ze systému: Nechť systém koná jenom mechanickou práci, pak změna vnitřní energie termodynamického systému je rovna součtu dvojic vyměněných tepel a součtu součinů dvojic sil a délek trajektorií (konjugované dvojice).
Protože síla je agregovaná veličina (tenzor ne nultého řádu), tudíž nemá smyslu hovořit o znaménku, pak aby byl splněn požadavek na znaménka toků veličin, je nutné, aby délka dráhy (skalár), na které je definován dráhový účinek síly, byla záporná.
Výše uvedené tvrzení lze rozšířit i na znaménko diferenciálu délky v zakřiveném prostoru.
Protože vztah pro výpočet diferenciálu délky obsahuje druhou odmocninu z „jistého“ determinantu, oba směry „plynutí“ času – šipky času jsou relevantní.

Více viz
https://www.neviditelnycert.cz/blog/popularne-naucny-koutek/2929-universum-a-cas.html
.

«     1     »