Neviditelný čert

Astrofyzikové tušili už delší dobu černou díru v sousední galaxii v Andromedě.

Lucifer

Koncem osmdesátých let minulého století byly spektroskopickými metodami naměřeny anomálně vysoké rychlosti hvězd v jejím středu, které ukazují na kompaktní centrální objekt asi o padesáti milionech hmotností Slunce. Pomocí Hubbleova dalekohledu se podařilo počátkem devadesátých let identifikovat ve středu M31 dva kompaktní uzly. Vědci se zprvu domnívali, že by mohlo jít o dvě jádra vždy s jednou černou dírou. Taková konfigurace by však byla nestabilní, protože by se jádra v relativně krátké době sloučila. Původní myšlenka byla definitivně zavržena, když se ukázalo, že jeden z obou uzlů je patrně prstenec starých červených hvězd, které obíhají centrální jádro po eliptických dráhách.

Spektroskopická měření provedená před pár lety však ukazují záhadnou namodralou záři vycházející ze středu M31. Jde přitom o podivuhodný shluk horkých mladých hvězd, kroužících kolem středu v podobě disku, který má průměr asi jeden světelný rok a nachází se v prstenci červených hvězd. Přibližně čtyři sta hvězd v modrém disku muselo vzniknout v mohutném výronu asi před dvěma sty miliony lety. Podobně, jako je tomu u mladých hvězd v naší galaxii, zůstává i nadále záhadou, jak vůbec mohou vzniknou mladé hvězdy v blízkosti centrálního objektu. V takto nehostinném prostředí by měly slapové síly okamžitě roztrhat všechny plynné oblaky, z nichž by se mohly vytvořit hvězdy. Přesto modré mladé hvězdy existují v obou našich sousedních galaxiích. Pomocí Dopplerova posuvu se navíc podařilo určit rychlosti modrých hvězd ve středu M31. Kolem centrálního objektu se řítí rychlostí asi 1000 km/s, z čehož lze odvodit hmotnost černé díry přibližně sto čtyřicet milionkrát větší než hmotnost Slunce. Stejně jako je tomu uprostřed Mléčné dráhy, také tam existuje nejrozumnější vysvětlení, že jde o černou díru.

Je ještě třetí galaxie, v jejímž středu se podařilo nepochybně prokázat přítomnost černé díry. Jde o aktivní galaxii NGG 4258, jejíž černá díra se právě vydatně krmí a proto jasně září ve všech vlnových délkách. Ve všech případech pozorujeme účinek gravitačního monstra na hmotu v jeho okolí. Poblíž galaktického středu vidíme jednotlivé hvězdy, jak se ženou vysokými rychlostmi kolem centrálního objektu. V případě NGG 4258 se jedná o tzv. akreční disk, což je rotující plynný (lépe řečeno plazmový) prstenec. Podobným způsobem, ale s mnohem menším prostorovým rozlišením, byly v posledních letech určeny hmotnosti asi čtyřiceti černých děr ve středech blízkých galaxií. Je zajímavé, že existuje přímá souvislost mezi hmotností černé díry a velikostí její mateřské galaxie. Zdá se, že centrální černá díra a mateřská galaxie se vzájemně dobře "znají". Černá díra je integrální součástí jejích dějin a roste s ní již od samého počátku.

12.01.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1