Neviditelný čert

Strach je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho neurovegetativní projevy, zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi. Následuje citace z článku na Live Science.

Lucifer

Nové metody použité na živých myších naznačují, že hlavní roli v naší reakci na nebezpečí nehrají neurotransmitery, ale molekuly zvané neuropeptidy. Primární poslové ovládající mozkový "okruh strachu" nejsou takoví, jak jsme si mysleli.

Když se omylem dotknete pánve na sporáku nebo se otřete o rozpálenou žehličku, reflexivně couvnete s pocitem bolesti a náhlým pocitem nebezpečí. Je to proto, že receptory bolesti ve vašich rukou vysílají signál přes míchu a mozkový kmen, kde specifická skupina neuronů pak tyto signály vysílá do mozkového centra strachu, amygdaly. To vyvolává emoční reakci strachu, která nám v tomto případě pomáhá zapamatovat si, že se máme vyhýbat dotýkání horkých povrchů – ale tento mechanismus řízený strachem vstupuje do hry i v mnoha jiných situacích.

Naše schopnost reagovat na bolest a vytvořit si vzpomínku na ohrožení probíhá rychle a je důležitým mechanismem pro přežití. U poruch, jako je posttraumatická stresová porucha a silná úzkost, se však tato reakce na strach a ohrožení může zvrtnout.

Stávající léčba těchto poruch je při léčbě příznaků účinná jen částečně a zaměřuje se především na úpravu molekul známých jako "rychle působící neurotransmitery". Tito mimořádně rychlí chemičtí poslové jsou obecně považováni za přenašeče rychlých reakcí, jako je bolest, strach a vyhýbání se nebezpečí. Nedávná studie zveřejněná 22. července v časopise Cell to však zpochybňuje.

Sung Han, člen fakulty Salkova institutu, a jeho kolegové předpokládali, že na rychlé reakci na strach se mohou podílet i jiné molekuly – konkrétně poukázali na pomaleji působící molekuly zvané neuropeptidy. Neexistovaly však vhodné nástroje ke studiu těchto molekul.

Zdroj: Live Science, 'This is largely uncharted territory': Scientists reveal the brain's 'fear circuit' works differently than we thought

Moje poznámka

Zajímavá vědecká studie. Té instinktivní reakci se říká strach, mně však připadá trefnější, že se jedná o signál na hrozící se nebezpečí. Z výše citovaného článku vyplynulo, že ten signál vysílají neuropeptidy. Pozoruhodný objev. Otázkou je, jestli se časem neobjeví jiná hypotéza.

Není strach jako strach. Někteří lidé mívají úplně jiný strach, než o čem byla řeč. Často se bojí úplně všeho. Třeba vyjít ven, protože tam na ně číhá nějaké nebezpečí. Někdy mají pocit, že na ně číhá nebezpečí i doma. Neustále všechno kontrolují, aby se ujistili, že jim nic nehrozí. To už však nesouvisí s instinktivním signálem na nebezpečí, ale s psychickou úchylkou.

02.08.2024, 11:54:42   Publikoval Luciferkomentářů: 0