Neviditelný čert

Telepatii se věnují nejen parapsychologové, ale též uznávaní vědci. Faktem je, že něco takového včetně jasnovidnosti atd. existuje. Telepaticky dokážou svým způsobem komunikovat i ostatní živočichové. Předkládám shrnutí článků týkajících se této problematiky, které jsem tady publikoval. Poté přidám výtažek z jednoho pojednání zveřejněného na YouTube. Odkazy najdete pod každým tučným písmem zvýrazněným názvem.

Lucifer

Neznámo

Francouzský astronom Camille Flammarion se v knize Neznámo zabýval kontroverzními úkazy, jako je telepatie, telekineze, setkání s duchy zemřelých, zkrátka vším co patří do škatulky parapsychologie či spiritismu. Tak třeba k zjevení ducha vyjádřil hypotézu, že se může jednat o zcela přirozený a soudobou vědou vysvětlitelný jev.

Každý člověk vyzařuje jedinečnou informaci ve formě elektromagnetického záření. Když je ve stavu extrémního duševního pohnutí, jako třeba když umírá za zvlášť dramatických či krutých okolností, bude zřejmě jeho mozek vyzařovat velmi intenzivně. Tato informace se pak nějakým způsobem, prostřednictvím standardních fyzikálních informací, zaznamená do okolní hmoty. Citliví jedinci jsou schopni tuto informaci „přečíst“ a výsledek se v jejich mozku zobrazí jako vidění, jako „duch“.

Anebo jiný jev. Je známo, že pes dokáže vycítit smrt svého pána i na stovky kilometrů. Pes má jistě velmi vytříbený čich, ale je evidentní, že na stovky kilometrů ani on nic nevyčuchá. Takže „čuchá" něco jiného. Pes, a popřípadě i sensibilní člověk, mohou ve spektru okolního EM záření „vyčuchat" podprahovou změnu, respektive zmizení podprahového signálu, na který mají ve svém mozku zavedený velmi citlivý sensor. Bratři Strugačtí měli ve svém Poledni XXII. století myšlenku, že veškeré události jsou jednoznačně zaznamenány do okolní hmoty, a je jen otázka, jak tento záznam dešifrovat.

Vědecký výzkum telepatie I, II a III

První vědecký výzkum telepatie a jiných paranormálních jevů prováděla Společnost pro psychický výzkum, založená roku 1882 v Londýně. Společnost existuje dodnes a podařilo se jí za tu dobu odhalit tvrzení mnoha podvodníků. Často však byla rozštěpena na spiritualisty, kteří pevně věřili v paranormálno, a vědce, kteří žádali seriózní vědecký výzkum. Po roce 1995 začínali vědci rozumět fyzikálním jevům, které jsou základem mozkové činnosti

Během posledního desetiletí se začaly používat nové kvantové přístroje, které nám poprvé v dějinách umožňují nahlížet do myslícího mozku. Kvantovou revoluci v záznamu činnosti mozku vedou systémy PET (pozitronová emisní tomografie) a MRI (zobrazování pomocí magnetické rezonance). Současný funkční MRI skener neboli fMRI je schopen se ve zlomku sekundy zaměřit na malé oblasti mozku o průměru pouhého milimetru. Není vyloučeno, že jednoho dne budou vědci schopni pomocí MRI skenerů odhalit širší obrysy myšlenek v mozku. Nejjednodušší test „čtení myšlenek“ by byl schopen určit, zda někdo lže nebo ne.

Protože voxel, nejmenší kousek mozku, který lze spolehlivě zkoumat pomocí fMRI skeneru, odpovídá několika milionům neuronů, citlivost přístroje na zachycení jednotlivé myšlenky nestačí. Bude však MRI skener budoucnosti schopen dokonale číst myšlenky, slovo za slovem, představu za představou, tak jako skutečný telepat? To není zcela jasné. Někteří vědci tvrdí, že pomoci MRI budeme schopni pouze identifikovat hrubé obrysy myšlenek, protože mozek ve skutečnosti vůbec není žádný počítač.

Mozek je neuronová síť, v níž jsou myšlenky rozprostřeny, a proto nakonec narazíme na překážku: na mozek samotný. Věda ovšem bude pronikat stále hlouběji do myslícího mozku a rozluští některé myšlenkové pochody, přesto však nebude možno „číst myšlenky“ s přesností slibovanou vědeckofantastickou literaturou. Je tu však možná přímější cesta, jak využít obrovských možností mozku. Což místo toho, abychom užívali rádiových vln, které jsou slabé a snadno se rozptýlí, zasáhnout přímo do mozkových neuronů? Tak bychom možná rozpoutali sílu ještě mnohem větší: psychokinezi.

Možná je v nás mnohem víc, než tušíme – Morfogenetické pole

V knize Trialogy na hranicích Západu je zmíněna teorie morfogenetických polí, jejímž autorem je biolog. Rupert Sheldrake. Podle ní v přírodě existuje inherentní (společná, kolektivní) paměť organismů, která je od starších podobných organismů získána prostřednictvím morfické rezonance.

V průběhu času si každý živočišný druh vytváří jakousi zásobárnu kolektivní paměti. Pravidelné přírodní jevy jsou záležitostí zvyku. Vesmír je vyvíjejícím se systémem zvyků. Pokud by vědecké potvrzení jediného paranormálního jevu postavilo dosavadní vědecké bádání na hlavu a otevřelo prostor pro zkoumání všech ostatních paranormálních fenoménů, potom můžeme předpokládat, že by to zároveň vedlo ke vzniku nových teorií pole.

Předpokládejme, že by se podařilo v laboratoři experimentálně potvrdit, že můžete přilákat pozornost druhého člověka tím, že se na něj upřeně díváte. Bylo by v takovém případě rozumné považovat za médium tohoto jevu elektromagnetické pole? Nebo by bylo lepší použít jiný konceptuální model prokázaného fenoménu? Lidstvo se od pradávných dob domnívá, že mentální, fyzikální a duchovní procesy probíhají na oddělených úrovních. Tyto úrovně či roviny existence, jež definovali filosofové řeckého starověku i indičtí mudrci, jsou víceméně totožné s tím, co my dnes nazýváme poli.

Telepatie a jasnovidnost

Pokusy přirovnat telepatický přenos ke způsobu, kterým se přenáší informace na elektromagnetických vlnách od vysílače k rádiovému nebo televiznímu přijímači, nebyly úspěšné. Dokonce ani nebyla nalezena omezení tohoto druhu přenosu informace, jako je možnost stínění a útlum signálu závislý na vzdálenosti mezi oběma účastníky telepatického přenosu.

Vliv působení fyzikálních podmínek na trase přenosu signálu však nebyl zaznamenán. Z toho plyne důležitý závěr, že telepatický přenos je závislý na subjektivních a objektivních podmínkách, v nichž se účastníci pokusu nacházejí, ale není závislý na vlastnostech prostoru mezi oběma subjekty! Pokud tedy telepatický přenos existuje, neuskutečňuje se konvenční cestou. Informace se jakoby přímo (v souladu s modelem kvantové duše) rozvinují v psýché subjektu, aniž by došlo k jejich přenosu smyslovými kanály.

Jasnovidectví je jev blízký telepatii, ale na vyšší úrovni. K telepatii jsou zdánlivě nutní dva lidé projevující aktivitu – odesílatel informace a její příjemce. V případě jasnovidectví působí aktivně pouze velmi citlivý příjemce. Předvídání je druh jasnovidnosti orientovaný do budoucnosti. Předvídání budoucnosti je zřejmě stejně náročné jako čtení vzdálené minulosti. Rozdíl je ale v tom, že při pohledu do minulosti jasnovidec vnímá již uskutečněnou historii.

Readři a Sběrač rozptýlených informací

Zatímco věda se na to dívá z pohledu současných fyzikálních, experimentálně doložitelných teorií, na rozhraní vědy a fantazie, stejně jako v klasických sci-fi románech, vznikají nejrůznější hypotézy mimo rámec současné vědy. Někteří z autorů těchto vizí přitom pocházejí z vědeckotechnické komunity. Oba přístupy však mají jeden společný základ, který je vědecky a prakticky zcela uchopitelný: každý proces po sobě zanechá v okolní přírodě či vesmíru nějakou informaci a otázkou je, jak a čím jsme ho schopni přečíst a dešifrovat.

Bratři Strugačtí v knize Poledne XXII. století zmiňují readry a Sběrač rozptýlených informací. Reader je člověk, který dokáže přímo přijímat a vysvětlovat cizí myšlenky. Sběrač rozptýlených informací (SRI) sestrojili ve středisku australské kybernetiky v Jackoy. Pod pojmem rozptýlené informace se rozuměly stopy jakýchkoli událostí a jevů rozptýlených v prostoru a času.

Nic v přírodě a tím více ve společnosti se neděje tak, aniž to zanechá nějaké stopy. Převážná většina těchto stop je ve formě příliš rozptýlených informací. V definitivním stavu je to energie v té či jiné formě. Problém shromažďování této energie je komplikován tím, že za miliony let původní formy prodělávají četné změny. Jinými slovy stopy se kupí jedna na druhou, mísí se, často se skrývají za stopy následných událostí a jevů. Teoreticky je možno jakoukoli stopu najít a obnovit – třeba stopu setkání množství světla s molekulou v kůži brontosaura a stopy zubů brontosaura na stromových kapradinách. Pro vyhledávání, třídění a porovnání těchto stop, pro jejich přeměnu v běžné informační tvary, například obrazové – byl postaven veliký SRI.

Telepatický pes

V roce 1919 vydal americký přírodovědec William Long fascinující knihu How Animals Talk. Jeho přítel se zabýval případem psa jménem Hlídač, který byl zvyklý běhat naproti svému pánovi vracejícímu se domů. Jako tesař a stavitel měl kancelář ve městě a byl zvyklý vracet se z kanceláře nebo z práce v kteroukoli dobu, někdy časně odpoledne a jindy zase dlouho po setmění. Ať se tento muž obrátil k domovu v kteroukoli hodinu, zdálo se, že Hlídač sleduje jeho pohyb, jako by ho viděl. Zneklidněl, zaštěkal, aby ho pustili ven a on se mohl setkat se svým pánem přibližně v půli cesty. Pes se vydal na cestu vždy během několika okamžiků od doby, kdy jeho pán opustil svoje pracoviště ve městě, vzdáleném přibližně tři nebo čtyři míle.

Světoví odborníci zkoumají telepatii

Etzel Cardeña, profesor filosofie na univerzitě ve švédském Lundu, tvrdí, že telepatie je skutečný fenomén a lze ji vědecky vysvětlit. Tvrdí dokonce, že tímto fenoménem se zabývala celá řada špičkových vědců. Například Albert Einstein napsal předmluvu ke knize o telepatii. Není rozpor mezi paranormálními jevy a vědeckými metodami. Je to o tom, že jsme stále propojeni.

Existuje něco, co na základě poznatků současné vědy nedokážeme vysvětlit? Mezi samotnými vědci se najdou výzkumníci, kteří na tuto otázku nedávají zápornou odpověď a kteří se pustili do jejich zkoumání. Etzel Cardeña říká, že si před časem dělal seznam důležitých lidí, kteří toto studium podporovali nebo se ho zúčastnili. Našel mezi nimi více než třicítku držitelů Nobelovy ceny, mnoho ho z nich v oblasti fyziky a chemie. Ve vědě se používá metoda založená na pečlivých systematických pozorováních. A to lze dělat stejně i s paranormálními jevy.

V našem každodenní životě se zdá, že když nejsme s někým v přímém kontaktu, tak nemůže být způsob, jak můžeme být vzájemně ovlivněni. Některé modely reality říkají, že žijeme v poli, které nás propojuje. Takže cokoliv se stane někomu, s kým nejsme v přímém kontaktu, může na nás mít minimální, ale přeci jen nějaký vliv. Telepatie má velmi blízko k jasnovidectví. Dokonce tak blízko, že se navzájem nedají přesně oddělit. Je tedy možné, že pokud někdo potvrdí existenci telepatie, pochopíme i jasnovidectví?

21.07.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2