Neviditelný čert

Inflace vědeckých publikací (angl. publication inflation) označuje stav, kdy celkový počet vydaných vědeckých článků roste mnohem rychleji než skutečný objem nových poznatků. Tento fenomén je hnacím motorem známého tlaku „publikuj, nebo zemři“ (publish or perish). Definice vědeckých podvodů není jednoduchá. Pro odlišení omylu od podvodu je důležitý záměr: podvodník a lhář vědí, co dělají. Odborná literatura pro vědecké podvádění, což je celé spektrum chování, užívá označení scientific misconduct. Má jím na mysli narušení standardních kódů vědeckého chování a etiky v profesionálním vědeckém výzkumu.

Lucifer

Hlavní příčiny: kariérní postup, grantové financování a akademické hodnocení jsou často odvozovány od počtu publikací a hodnoty impakt faktoru; přechod na režim Open Access (otevřený přístup), kde autoři platí publikační poplatky, motivuje některé vydavatele ke zvyšování počtu přijatých článků na úkor hlubokého recenzního řízení; vznik pochybných časopisů, které za poplatek publikují téměř cokoliv; přetížení recenzentů, což vede k poklesu kvality kontroly.

Ve světle všemožných vymožeností naší doby se zdá, že technologický a vědecký pokrok lidstva letí rychle kupředu. Jenže je to možná opravdu jen zdání. Podle rozsáhlé analýzy, která byla publikována v časopise Nature, se ukazuje, že opravdu zásadních vědeckých objevů je naopak čím dál méně.

Častým motivem vědeckého podvádění je pýcha: taková víra v platnost vlastního názoru, že vědec zveřejňuje nehotové nebo přizpůsobené výsledky, které jeho názoru odpovídají. Jestliže se experimenty opakují, mohou se výsledky i při nejpoctivější práci lišit, což je dáno statistickou náhodou stejně jako metodickými odchylkami. Někteří vědci dokázali současně poslat svou práci více než jednomu vědeckému časopisu. Existují práce, které byly nabídnuty k uveřejnění vědci, jenž nebyl jejich autorem, a naopak práce, jejichž autor nebyl jmenován.

S tímto obrovským nárůstem vědění, stupňující se vědeckou produktivitou a přibývajícím množství aktivních vědců však souvisí několik zásadních otázek. Zřetelně se zde projevuje fenomén „scvrkávání dneška“. Ohromná produkce vědění vede spolu se závratným množstvím publikací k tomu, že dnes je význam každého dílčího vydání vnímán jen po kratičkou chvilku, a potom zas rychle upadá v zapomnění. Druhý problém spočívá v tom, že už není v silách žádného člověka přečíst a pochopit třeba jen zlomek publikované vědecké literatury, nemluvě o tom, že by měl možnost ověřovat pravdivost jejího obsahu a výpovědí.

Podvody ve vědě se v podstatě dají kategorizovat do tří oblastí: plagiátorství, fabrikace a falsifikace. Plagiátorství znamená, že nějaký výsledek nevybádáte, ale jednoduše opíšete. Ve společenských vědách je to běžnější než v přírodních vědách, protože text samotný je produkt, který je výsledkem práce, v přírodních vědách je to trochu složitější. Plagiátorství je nejjemnější typ prohřešku, kterého se vědec může dopustit. Vůči poznání a vědě samotné se ten vědec vlastně ničeho zlého nedopouští. Publikuje něco, co je pravda, a jenom to podepíše pod svým jménem.

Dopouští se tím prohřešku vůči původnímu autorovi, V podstatě na tom nezáleží, jak se poznaná pravda objeví na veřejnosti. Ještě do období renesance se vůbec nezdůrazňovala úloha autorství. Pokud člověk chtěl posadit nějakou myšlenku, tak pokud možno ji vložil do úst nějakému klasikovi, třeba Aristotelovi nebo Tomáši Akvinskému, kdo byl uznávaný. A tím ji posunul jako myšlenku kanonickou, přijatelnou. Žádným způsobem se tehdejší autoři nesnažili prosazovat svou vlastní osobnost. 

Něco jiného je falsifikace dat. Jednoduše se vytvoří nějaká data. Něco se změří, příroda nám úplně nejde na ruku, tak se data upraví. Fabrikace je, že dotyčný vědec ani neobtěžuje nějakým měřením a ta data prostě vymyslí. A co je motivace toho vědce? Můžeme se domnívat, že v dnešní době se na všechno přijde. Je přece nějaká zpětná kontrola, obzvlášť když se publikuje v nějaké renomovaném časopise. Motivace je zřejmá. Dnešní vědci jsou placeni především podle počtu publikací. Takže se toho píše víc a víc, což na druhou stranu komplikuje kontrolu. Musí být příležitost, která je spojena s vírou, že na to nikdo nepřijde, což je třeba nějakým způsobem racionalizovat. To je tzv. trojúhelník podvodu: motivace, příležitost a racionalizace. Procento podvodů ve vědě tak závratně vysoké není. Běžnější a větší problém současné vědy je irelevantnost výsledků. V důsledku tlaku na vědce, aby neustále generovali nějaké výsledky, se produkují především texty a práce, které jsou jalové.

Zdroje:

• PubMed Central, National Library of Medicine, If a Tree Falls in the Forest: Publication Inflation in Infectious Diseases
• Časopis Ekonom, Badatelé publikují jako o život, přesto je převratných objevů čím dál méně
• Neviditelný čert, Podvádění ve vědě
• Neviditelný čert, Inflace vědění
• Best of U Kulatého stolu, YouTube, Jak podvody vědců ovlivňují každého z nás!

Dodatek

Přes 30 let jsem působil ve vědecké instituci a inflaci vědeckých publikací znám moc dobře. Kromě toho, že jsem v počítači zpracovával a vyhodnocoval data, která jsem změřil v laboratoři, pročítal jsem vědecké časopisy, k nimž měla instituce volný přístup. Hledal jsem podněty a výsledky jiných vědeckých týmů, které by mohly být pro mou práci přínosem. Strávil jsem u toho spoustu času. Pochopil jsem, že většina článků je jen jalové přemílání předchozích článků autorů s tím, že k tomu něco malinko přidali. Další čas jsem pak věnoval tlaku na publikační činnost a sepisování grantových přihlášek. Na skutečnou vědeckou činnost mi zbývalo málo. Začal jsem si připadat jako v nějakém pseudovědeckém cirkusu.

Před zhruba osmdesáti či sto lety to vypadalo úplně jinak. Vědci, badatelé či myslitelé nebyli pod tímto tlakem a vědeckých časopisů bylo mnohem méně. Když někdo dospěl k něčemu, co považoval za pozoruhodný přínos k vědeckému poznání, pokusil se to opublikovat v nějakém časopise, aby s tím seznámil vědeckou komunitu. Nebo něco vynalezl a nechal si to patentovat. Ne vždy se to povedlo. Pokud byl v kuloárech věhlasných vědátorů neznámý, šlo to ztěžka. V každém případě však necítil potřebu sypat ze sebe jeden článek za druhým, aby se zavděčil svému zaměstnavateli.

25.05.2026, 15:23:46   Publikoval Luciferkomentářů: 0