Neviditelný čert

Odborníci tvrdí, že vybudování měsíční kolonie v příštím desetiletí, jak si to přejí NASA a Elon Musk, bude vyžadovat nalezení řešení problémů, kterým zatím plně nerozumíme. 24. března oznámil správce NASA Jared Isaacman nové plány na vybudování „trvalé lidské přítomnosti“ na Měsíci, včetně stálé měsíční základny. Stavba nového domova lidstva mimo Zemi by mohla začít již v roce 2027, uvedl Isaacman. Oznámení přišlo jen měsíc poté, co generální ředitel SpaceX Elon Musk podobně opustil plány své společnosti na návštěvu Marsu ve prospěch vybudování „měsíce, které se samo rozrůstá“ v příštích 10 letech.

Lucifer

Vědci tvrdí, že kolonizace Měsíce nebude tak jednoduchá, jako sbalit se a odletět. Prostředí na Měsíci je drsné: představte si ostrý jako břitva, elektrifikovaný prach a neustálý proud radioaktivních částic letících rychlostí světla. Vědci si stále nejsou jisti, jak tato zvýšená dávka kosmického záření, spojená se slabší gravitační přitažlivostí Měsíce ve srovnání se Zemí, ovlivní lidské tělo ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. A pak je tu technologická proveditelnost: Kde budou astronauti žít a z jakých zdrojů? V tuto chvíli tyto velké otázky stále čekají na odpovědi, které možná nepřijdou včas pro plány navrhované NASA a Muskem.

Měsíční prach se značně liší od toho, co nazýváme prachem na Zemi. Bez větru a tekuté vody se měsíční prach časem nezměkčuje. Navíc se snadno elektrizuje. Pouhé chození po Měsíci vyvolává oblaka prachu a rovery projíždějící měsíční krajinou vyhazují do vzduchu „kohoutí ocasy“ elektricky nabitého, levitujícího prachu, který ulpívá na všem, co mu stojí v cestě. Nabitý prach může ucpat ventilační otvory v potenciálních obytných prostorách, poškrábat skafandry a pokrýt solární panely, což může vést k jejich přehřátí a poškození. (Ucpání prachem již znamenalo zkázu pro několik marsovských roverů).

Bez měkké ochrany zemské atmosféry a magnetického štítu by obyvatelé Měsíce byli také neustále vystaveni záření. Rakovina je potenciálním rizikem, ale protože se zdravotní účinky záření projevují až po určité době, s jistotou bychom nevěděli, zda se jedná o významný rizikový faktor, až možná desítky let po přistání lidských osadníků na Měsíci. Lidé na Měsíci by potřebovali masivní stavební materiály, aby ochránili měsíční obydlí před těmito nebezpečími. Kovové nebo skleněné kopule, podzemní obydlí a domy vyrobené z 3D tištěné měsíční půdy jsou všechny potenciální možnosti, které se zkoumají.

Například pokud se NASA rozhodne investovat do podzemního obydlí – což je možná nejjistější způsob, jak se vyhnout radiaci – vědci stále nemají ponětí, jak na Měsíci kopa. I s dostatečně chráněnými obytnými prostory může slabší gravitační přitažlivost Měsíce – pouhá šestina gravitační síly Země – představovat zdravotní rizika. Z předchozích vesmírných letů víme, že bez gravitační síly, s níž se lidé vyvinuli, potřebují naše kosti a svaly značné množství pohybu, aby neochably. Nebylo by však praktické vláčet na Měsíc těžké běžecké pásy, jako jsou ty používané na Mezinárodní vesmírné stanici.

Nedostatek gravitace může také narušit přirozenou rovnováhu tekutin v těle, což může mít katastrofální následky. Normálně se díky gravitačnímu tahu směrem dolů nachází v daném okamžiku až 80 % naší krve v nohách. Na Měsíci by však více tekutin proudilo do horní poloviny těla, což by způsobilo ztrátu krve, protože by se tělo snažilo obnovit rovnováhu, a také potenciální otok v zadní části oka a trombózu krční žíly, což je stav, který způsobuje potenciálně smrtelné krevní sraženiny v krku. Ve srovnání s nulovou gravitací může částečná gravitace na Měsíci představovat podobná zdravotní rizika, ale nemusí.

Tyto výzvy se v konečném důsledku scvrkávají na potřebu více dat, která vědci doufají shromáždit pomocí misí, jako je kampaň NASA Artemis, jejímž cílem je vrátit lidi na povrch Měsíce již v roce 2028. Vědci si představují mnohem pomalejší časový harmonogram než plány Muska a Isaacmana; vědci dosud ani neodebrali vzorek měsíčního ledu – zdroje, na který sázejí plánovači osídlení Měsíce.

Ředitel NASA nicméně oslavuje „zlatý věk“ průzkumu Měsíce při představení plánů na vybudování měsíční základny připomínající město, které se rozprostírá na ploše stovek čtverečních mil. NASA odhalila další kroky ve svých plánech na vybudování první lidské měsíční základny, přičemž na konec tohoto roku jsou naplánovány tři bezpilotní mise na Měsíc. Tyto mise, které NASA oznámila na tiskové konferenci v úterý (26. května), jsou prvními z mnoha, které mají položit základy pro trvalou základnu na povrchu Měsíce, od níž si NASA slibuje, že jednoho dne připraví cestu pro vyslání lidí na Mars.

NASA navrhuje koncepce trvalé přítomnosti na Měsíci již od 50. let minulého století a od zahájení programu Artemis v roce 2019 naznačuje záměr vybudovat „udržitelnou přítomnost na Měsíci“. NASA však tyto ambice konkretizovala na akci Ignition 24. března tohoto roku, kde oznámila své plány v hodnotě 20 miliard dolarů na vybudování měsíční základny, která bude sloužit jako centrum pro vědecký a technologický výzkum a vývoj, stejně jako pro průzkum povrchu Měsíce.

NASA odhalila své první kroky k vybudování této základny:

• Moon Base I, jejíž start je naplánován již na podzim roku 2026, dopraví na povrch Měsíce náklad NASA. Ten bude zahrnovat přístroje pro studium interakce trysek s povrchem Měsíce a technologie umožňující přesnější sledování objektů na Měsíci z oběžné dráhy.
• Moon Base II, plánovaná na konec tohoto roku, dopraví na Měsíc měsíční rovery a další mobilní systémy pro pohyb po povrchu Měsíce.
• Moon Base III, rovněž plánovaná na tento rok, dopraví náklad od NASA a několika dalších kosmických agentur, jehož hlavním cílem bude studium toho, jak se povrch Měsíce v průběhu času mění a jak různé materiály odolávají jeho extrémním podmínkám.

Tyto tři mise jsou součástí plánu NASA Moon Base fáze I, jehož cílem je vytvořit první hmatatelnou stopu pro základnu na Měsíci. Fáze II, naplánovaná na roky 2029 až 2032, si klade za cíl přechod k polotrvalé infrastruktuře a počátečnímu osídlení, zatímco fáze III, naplánovaná na rok 2032 a dále, si klade za cíl rozšířit operace tak, aby bylo dosaženo trvalé lidské přítomnosti. Navzdory nedávnému úspěchu mise Artemis II je program Artemis NASA, jehož cílem je vyslat lidi na Měsíc do roku 2028, nad rozpočtem a zaostává za harmonogramem; původně NASA plánovala vyslat lidi na Měsíc do roku 2024. NASA však zůstává optimistická.

Zdroje:

• Live Science, Can NASA and SpaceX really build a moon base in the next 10 years?
• Live Science, NASA administrator hails 'Golden Age' of lunar exploration as Moon Base plans unveiled

Dodatek

Domnívám se, že ambiciózní představa začít v nejbližších letech budovat na Měsíci základnu, která se časem změní v město, se jen tak hned neuskuteční. Důvodů je několik, jak bylo řečeno v předchozím textu. V současné době řešíme války na Ukrajině či v Íránu, hrozí ekonomická krize, máme problémy s energetickými zdroji, různí ideologičtí či náboženští fanatici degradují lidskou kulturu a v čele dvou největších mocností jsou paranoidní osobnosti, přičemž ten v Rusku je jakousi kopií Adolfa Hitlera.

A s tímhle chceme stavět základnu na Měsíci, posléze i na Marsu a později vyrazit i k nejbližším hvězdám? S raketami na chemický pohon, které se plouží kosmickým prostorem jako nějaká rachotina ze starých filmů a s nimiž jsou problémy udržovat v chodu Mezinárodní vesmírnou stanici? A přitom se začínáme vracet tak nějak do středověku.

29.05.2026, 11:07:34   Publikoval Luciferkomentářů: 0