.:: Neviditelný čert ::.

Včela

rubrika: Populárně naučný koutek

Včela medonosná (Apis mellifera) patří mezi blanokřídlý hmyz. Jde o jednoho z nejznámějších zástupců společenského hmyzu. Včely žijí ve společenstvu, které nazýváme včelstvo. Včelstvo je založeno na určité kastovní hierarchii. Zpravidla je složeno z jedné matky, mnoha dělnic a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím matky. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a zahyne (např. osamělá dělnice, matka či trubec nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce.

Lucifer

Naše (evropské) včely jsou ohroženější než třeba před padesáti let. Jejich přežití, stejně jako u čmeláků, závisí na typu zemědělství, stavební činnosti lidí, umělých elektromagnetických polí, působení insekticidů, pesticidů atd.

Jsou letní a zimní včely. Letní, s výjimkou matky (královny), žijí krátce, zimní musí přežít v úlu od konce léta do jara. Imunita včel a jejich spolupráce ve velkém společenstvu je úžasná. Mají sice jenom třetinu genů pro imunitu oproti jiným druhům hmyzu, což nahrazují aktivitou sociální aktivity. Dokáží čistit prostředí, ve kterém se nacházejí, a využívat antibakteriální látky z okolí. Sbírají různé pryskyřice, které přinesou do úlu, a spolu s enzymy vytvářejí propolis. Takže to, co my využíváme jako léčivo, včely používají k desinfekci úlu. Česko je světově druhá včelařská velmoc. Na kilometr čtverečný je u nás průměrně deset včelstev.

Karl von Frisch, rakouský etolog, se zabýval smyslovým vnímáním včel a vysvětlil tzv. včelí tanec. Roku 1973 za to získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, společně s Nikolaasem Tinbergenem a Konradem Lorenzem. Řekl: „Studium včel nám ukazuje, jak složitá může být jednoduchá společnost“.

Vědci v Austrálii objevili nový druh samotářské včely s výraznými rohy, který pojmenovali „Lucifer“. Včela Megachile (Hackeriapis) lucifer patří do skupiny včel známých jako listonošky. Tyto včely jsou známé svou schopností odřezávat kusy listů, které používají ke stavbě hnízd. Na rozdíl od včel medonosných nežijí listonošky ve velkých koloniích, ale jsou samotářské.

Téměř všechny kvetoucí rostliny jsou závislé na volně žijících opylovačích, zejména na včelách, ale kvůli ztrátě stanovišť a změně klimatu je mnoho druhů na pokraji vyhynutí. Objev tohoto druhu podtrhuje význam biodiverzity v Austrálii, zemi, která je domovem jedné z nejunikátnějších faun na světě. Biodiverzita je klíčová pro rovnováhu ekosystémů a včely hrají zásadní roli při opylování, procesu, který je nezbytný pro reprodukci mnoha rostlin, a tedy i pro produkci potravin.

Dan a Mandy Sheldonovi měli jasno. Jejich syn by měl nést jméno Lucifer. Když však chtěli toto jméno zaregistrovat na matrice v Chesterfieldu, nesetkali se s pochopením. Matrikářka jim řekla, že toto jméno, které odmítají registrovat třeba i na Novém Zélandu, synovi dát nemohou. S tím se ale britský pár z hrabství Derbyshire odmítl smířit a svůj boj nakonec vyhrál.

Sedmatřicetiletý otec dítěte britskému deník Sun prozradil, že mu na matrice pracovnice mimo jiné řekla, že by dítě s tímto jménem nemělo šanci sehnat práci a učitelé by ho nemuseli chtít vyučovat. „Snažil jsem se vysvětlit, že nejsme věřící a že Lucifer znamená v řečtině 'nosič světla', případně 'ráno', ale ta žena mi nenaslouchala,” uvedl muž s tím, že je se ženou komplikace překvapily. Jméno Lucifer se jako označení pro ďábla objevilo poprvé v Bibli krále Jakuba roku 1611. Poté, co rodiče vznesli stížnost, prý žena jméno pro malého chlapce vztekle odsouhlasila.

Zdroje: