Genové inženýrství

rubrika: Populárně naučný koutek


Genové inženýrství je soubor poznatků, metod a strategií sloužících k získání, úpravě a přenosu genetického materiálu do buněk za účelem jejich genetické modifikace, včetně metod analýzy získaného, upraveného a přenášeného genetického materiálu a modifikovaných organismů.

 

Lucifer


genes.jpgChromozom je struktura, v níž je uložen genetický materiál v buňce nebo viru. Skládá se z DNA a histonů, malých bazických nukleoproteinů. Nositelkou genetické informace je DNA, deoxyribonukleová kyselina, která je tvořena nukleotidy lineárně uspořádanými do dvoušroubovice. Nukleotid se skládá ze tří základních stavebních kamenů: fosfát (vazební zbytek kyseliny fosforečné), deoxyribóza (pětiuhlíkový cukr - pentóza) a různé kombinace nukleových bází (především adenin, guanin, thymin a cytosin). Co je to deoxyribóza a další stavební kameny života, je naznačeno ve Stavebních kamenech života III, a jak to souvisí s kvantovou fyzikou ve Stavebních kamenech života II. Pod pojmem gen se myslí úsek DNA, který zajišťuje generaci určitého produktu, RNA (ribonukleová kyselina) nebo proteinu.

Základy klasické genetiky byly položeny ve druhé polovině devatenáctého století Gregorem Johannem Mendelem, který se narodil v roce 1922 v Hynčicích, dnes části obce Vražné v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Na rozvoji klasické genetiky se podepsali především dva evoluční biologové: Friedrich Leopold August Weismann, který se narodil v Německu, a Thomas Hunt Morgan, který se narodil ve Spojených státech. Proti neodarwinistickým náhodným změnám genetické informace a přírodnímu výběru se postavila sovětská tendenční biologie, jejíž základy položil ruský šlechtitel a ovocnář, dvojnásobný nositel Leninova řádu, Ivan Vladimirovič Mičurin. Brutálně ideologicky ji rozvinul a prosazoval Trofim Denisovič Lysenko. Její koncept zdůrazňoval možnost usměrnění změn dědičných vlastností organismů přímým vlivem vnějších podmínek. Klasická genetika byla prohlášena za buržoazní pavědu a v Sovětském svazu na věčné časy zakázána.

Pro ilustraci bych zde ocitoval pasáž z knížky Mičurinské učení, základ vědecké biologie od L. A. Kaliničenka:

Zasedání Leninovy všesvazové akademie zemědělských věd (1948), na němž byla vyslechnuta a podrobně posouzena přednáška akademika T. D. Lysenka "O stavu biologie", schválená Ústředním výborem VKSB, bylo nejdůležitější etapou v rozvoji sovětské biologie. V biologii, rozvíjející se v prostředí boje dvou světů - světa socialismu a světa kapitalismu - se vytvořily dva protilehlé směry. V imperialistickém táboře, prostředí kapitalistického řádu, určeného k nevyhnutelnému zániku v neúprosném běhu dějin, vládne v biologii nepřátelský protilidový weismannismus-morganismus, stavějící biologii do služeb třídních zájmů buržoazie. Avšak v zemi socialismu, vyvíjející se ke komunismu, kde věda slouží lidu, v zemi kterou vede k zářné budoucnosti koryfej vědy soudruh Stalin, vládne c biologii vskutku lidový, jedině správný mičurinský směr, jenž je vrcholem biologie.

Svého času weismannismus-morganismus pronikl ze zahraničí i do naší biologie. Jednotliví sovětští biologové, nakažení opovrhovanou nemocí patolízalství a poklonkování před cizí vědou, chtěli zanést na naši půdu "theorii" weismannismu-morganismu, tak zvané "klasické genetiky". Tito pánové, pracující ve vědeckých a školních ústavech, brzdili rozvoj mičurinské biologie a šířili škodlivé protilidové nevědecké teorie.

Boj mičurinského směru s weismannismem-morganismem není bojem dvou rozdílných škol nebo proudů ve vědě... Je to boj vědy z lživědou, boj materialismu s idealismem, boj dvou ideologií. V tomto boji nelze zaujímat střední stanovisko... Weismannismus-morganismus nemá místa v naší zemi, vegetuje v zášeří Wall-streetu, kde se připravují nové zločiny proti všemu lidstvu.

Co k tomu dodat? Radši si to nechám pro sebe, pochybuji totiž, že by mojí pracně vybudovanou autocenzurou prošlo jediné slovíčko. Snad jen to, že místo biologie měli psát bijologie. Do rukou se mi dostala zajímavá knížka Otazníky kolem genového inženýrství od Vladimíra Vondrejse, do které jsem se velmi hluboce začetl, a možná ji tady v některé z mých dalších recyklací ocituji. Na závěr tohoto úvodu bych pouze uvedl, jaké poučení si z období mičurinismu-lysenkismu odnesl Vladimír Vondrejs:

Poučení, které jsem si z té doby odnesl, bylo prosté: "Ideologické restrikce se v oblasti vědy nevyplácejí". Dokonce si myslím, že společnost, která takové mocenské nátlaky v oblasti vědy připouští, se odsuzuje k zaostávání, jehož konečné důsledky mohou být dalekosáhlé. Bylo tomu tak ve středověku, ale i dnes existuje mnoho forem nátlaku a vždy hrozí nebezpečí, že jej v novém kabátě nebudeme schopni rozeznat.

 

Karel Kryl - Darwin?


komentářů: 0         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 0 »

«    »