.:: Neviditelný čert ::.

Ztracená civilizace v Amazonii

rubrika: Populárně naučný koutek

V bolivijské džungli, skryté pod zdánlivě neprostupnou vegetací, se archeologům podařilo objevit rozlehlé ruiny amazonských osad, které byly kdysi domovem domorodé zemědělské společnosti se zálibou v kosmologii. Dnes už víme, že velké části dnešní Amazonie byly v minulých staletích a tisíciletích osídlené dávnými civilizacemi a současný prales tam vyrostl na ruinách tehdejších sídel a farem, které tak pečlivě ukryl před našimi zraky. Archeologové vybavení moderními přístroji ale pronikají do nitra amazonských pralesů a objevují tam pozůstatky těchto dávných civilizací.

Lucifer

Pod pralesním porostem se nachází rozsáhlá síť sídel a komunikací, které je spojují. Nacházejí se mezi nimi četné ceremoniální stavby a mohyly, v některých případech šlo o pyramidy, které se původně tyčily do výšek přesahujících 20 metrů. Badatelé se zaměřili zejména na dvě velká osídlení na lokalitách Cotoco a Landívar, která byla spojená kilometry dlouhými komunikacemi s řadou dalších menších sídel.

Amazonie je nepopíratelným důkazem, že neznámá technologicky vyspělá civilizace formovala celý kontinent, než zmizela beze stopy. Prostřednictvím vědeckých dat, analýzy půdy, historických svědectví a především pomocí záběrů speciální technologie se tato možnost stala nepopiratelnou. Odborníci si dříve mysleli, že chudé tropické půdy, jaké se nacházejí v této oblasti, nemohly uživit početné populace vyspělejších městských civilizací. Ukazuje se ale, že lidé kultury Casarabe byli zdatnými zemědělci, kteří proměnili sezónně zaplavovaná území v produktivní krajinu. Ta jim pak dokázala poskytovat dostatečnou obživu.

Všechno začíná myšlenkou, která nám byla vštěpována po generace. Amazonie je panenský prales, prapůvodní ekosystém. Amazonská půda je příliš chudá, příliš kyselá, příliš vymývaná dešti, aby umožnila intenzivní zemědělství. A bez zemědělství nejsou žádná města. Bez měst není civilizace. Podle oficiální historie byla Amazonie demografickou prázdnotou, kterou obývaly jen malé kočovné kmeny. Tato představa nebyla založena na důkazech, ale na technologickém omezení, protože džungle je organismus, který všechno pohlcuje. Vlhkost a vegetace vymažou veškeré stopy za méně než jedno století.

Hledat ruiny v Amazonii očima tradičního archeologa je jako hledat jehlu v kupce sena. To všechno se změnilo s použitím technologie LIDAR (Light Detection And Ranging, také LADAR), což je metoda dálkového měření vzdálenosti na základě výpočtu doby šíření pulsu laserového paprsku odraženého od snímaného objektu. LIDAR lze použít pro měření vzdálenosti, mapování terénu, měření vlastností atmosférických jevů aj. Výsledkem mapování je mračno bodů, které se po zpracování může interpolovat do podoby digitálního modelu povrchu či 3D modelů budov a jiných objektů. Po aplikaci filtrů je možné z mračna bodů získat digitální model terénu. Software identifikuje všechny body, které zasáhly vysokou vegetaci, a odstraní je z výpočtu. To, co zůstane na monitorech, je terén pod vegetací. Výsledek byl překvapující. Rovné čáry, pravé úhly, dokonalé kruhy, pyramidy a dálnice.

„Terra Preta de Indio“ (amazonské tmavé půdy; dříve také nazývané „Terra Preta do Indio“ neboli indiánská černá půda) je místní název pro určité tmavé půdy v brazilské Amazonii. Tyto tmavé půdy se však vyskytují v několika zemích Jižní Ameriky a pravděpodobně i mimo ni. S největší pravděpodobností je vytvořili předkolumbovští indiáni v období před 500 až 2500 lety a po invazi Evropanů je opustili (Smith, 1980; Woods et al., 2000). Ohledně jejich původu, rozšíření a vlastností však stále zůstává mnoho nezodpovězených otázek.

Při chůzi v džungli má půda obvykle okrovou nebo načervenalou barvu. Je neúrodná půda bez živin. Ale v určitých oblastech, které pokrývají tisíce čtverečných kilometrů, se půda stává černou, hlubokou až dva metry a neuvěřitelně úrodnou. Po léta si geologové mysleli, že jde o přírodní jev, možná sopečného původu. Chemické a mikroskopické analýzy provedené v posledních letech, odhalili neuvěřitelnou pravdu. Terra Preta není přírodního původu. Je to technologický produkt. Skládá se s přesné směsi dřevěného uhlí, keramických střepů, zbytků rybích a lidských kostí a kombinace mikroorganismů, která se nikde jinde na světě nevyskytuje.

Uhlí přítomné v Terra Preta není popel z požáru. Je vyráběn procesem zvaným pyrolýza, což je spalování při nízkých teplotách bez přístupu kyslíku. Tento proces umožňuje uhlí zachovat si porézní strukturu, která slouží jako domov pro mikroorganismy a brání tomu, aby živiny byly odplaveny tropickými dešti. A je toho víc. Něco, co vypadá, jako by to vzešlo z vědeckofantastického románu. Terra Preta je totiž považována za živou půdu. Pokud odeberete vrstvu této půdy, dokáže se časem regenerovat a rozšiřovat díky biologické aktivitě mikrobů, které ji tvoří. Tisíce let poté, co její tvůrci zmizeli, tato půdní technologie stále funguje.

V populárně naučné literatuře se už delší dobu objevují názory, že na Zemi existovaly dávné civilizace. Některé teorie se dokonce zaobírají myšlenkou, že rozkvět těchto civilizací způsobili návštěvníci z vesmíru, kteří reprezentovali mnohem vyspělejší civilizaci, a přiletěli k nám z jiné planety ve Sluneční soustavě. S největší pravděpodobností je Země ve Sluneční soustavě jedinou planetou, kde vznikly mnohobuněčné organismy, které mohly dospět až k inteligentním bytostem. Představitelé této teorie se brání tím, že ona planeta se před dávným časem rozpadla nebo na ni z nějakých jiných globálních příčin život zanikl, jako v případě Marsu, který přišel o magnetické pole chránící před kosmickým zářením atd.

Pravděpodobnější je, že vyspělí mimozemšťané k nám dorazili z planety u jiné hvězdy. Nejbližší hvězda Proxima Centauri je vzdálena 4,25 světelných let. Se současným pohonem pozemských kosmických lodí by to trvalo stovky až tisíce let, což nedává smysl. A navíc je téměř nulová nepravděpodobné, že kolem této hvězdy a dvojhvězdy, kterou obíhá, může existovat planeta obývaná vyspělou civilizací. Nejbližší hvězda s takou planetou může být vzdálena desítky či spíše stovky světelných let. Civilizace, která by nás mohla navštívit, by bezpochyby měla mnohonásobně vyspělejší technologii umožňující putování mezi hvězdami a zároveň organismus adaptovaný na kosmické podmínky.

Obě možnosti jsou bezesporu nemyslitelné. Představitelé mnohem vyspělejší civilizace odněkud z vesmíru by jistě nevypadali skoro jako my. Archeologické a další vědecké výzkumy však ukázaly, v poslední době ještě více, že před desítkami či stovkami tisíciletími zde byly civilizace, které z nějakých důvodů zanikly. Zanechaly však po stopě stopy, které postupně nacházíme.

Slovem nekromanteion označujeme svatyně, ve kterých docházelo k zasvěcování do záhad posmrtného života. Zároveň to byla místa, kudy se vstupovalo do podsvětí – do záhrobí. Na základě nálezů z celého světa se dá předpokládat, že nekromanteiony existovaly už v době kamenné.

V knize Nahlédnutí za oponu smrti se autor Jaromír Kozák zamýšlí nejprve nad tím, proč v jejich existenci hodně dlouho nevěřili ani věhlasní archeologové. Jde o to, že když si odborníci neuměli účel podzemních prostor nebo smysl maleb vysvětlit, odkládali problém stranou. Prehistorie nezanechala žádné texty. Kozák uvažuje nad tím, že bychom neměli v dějinách rozlišovat prehistorii a historii podle toho, zda určitá společnost znala nebo neznala písmo. Podle něj prostě některé společnosti písmo nepotřebovaly. My dnes mylně zaměňujeme úroveň civilizace za úroveň technologickou, ale nevšímáme si úrovně duchovní.

Megalitická kultura byla zcela nesporně globální a mnohem starší, než např. kultura keltská. Všechny nám známé staré civilizace pouze využívaly zděděné megality. Zdá se, že tyto stavby pocházely z kultury zničené přírodní katastrofou kolem roku 9 500 př. n. l. Mnoho jejích pozůstatků spočívá na mořském dně – ať je to ve Středozemí, nebo v Baltském moři. I když se o této kultuře nedochovala psaná svědectví, o její existenci nepochybujeme. Zdá se, že nekromanteiony byly v oné době už běžnou součástí osídlených oblastí.

Nejstarší nekromanteion světa je egyptská podzemní svatyně v Abydu. O jejím účelu nepanuje žádná pochybnost. Je to Osireon. S jeho datováním jsou problémy. Ale zdá se, že není přehnané tvrdit, že pochází ze stejné doby jako chrám egyptské Sfingy. Možná pak tato svatyně vznikla 10 000 let př. n. l., a je tak pozůstatkem předegyptské kultury. Třebaže odborníci existenci podzemních prostor vyvracejí, geodetické snímky prý jednoznačně dokazují existenci chodeb a jiných místností. (V Egyptě se setkáváme s vyobrazením Sfingy sedící na střeše chrámu.) Podle hermetických knih mají být pod Sfingou ukryty informace o civilizaci zničené kolem roku 9 500 př. n. l. Traduje se, že také Velká pyramida sloužila zasvěcování – jak by tomu napovídalo i zvláštní architektonické řešení jejího nitra.

Zdroje: