Neviditelný čert

Jednou z nejpozoruhodnějších a nejzapomínanějších postav v dějinách moderní evropské vědy je Rudjer Josip Bošković, ve světě někdy známý jako Roger Joseph Boscovich.

Lucifer

Narodil se v roce 1711 v Raguse, dnes chorvatském Dubrovníku. Tento chorvatský jezuita, básník a papežský poradce ve věcech architektury, diplomat s mezinárodní působností a politik, muž salonů a teolog, důvěrník vlád a čelen Královské společnosti, ale především matematik a vědec byl vášnivý newtonovec a jako první pojal vědeckou vizi teorie všeho. V některých zdrojích jsem se dočetl, že byl srbského původu, v jiných že původu slovinského. Zdroje v tom zkrátka mají guláš, což není v této oblasti až tak překvapivé, důležité však je, že jeho nejslavnější dílo Theoria philosophiae naturalis, poprvé publikované ve Vídni v roce 1758 a po několika dalších edicích vydané v rozšířené a opravené podobě v Benátkách roku 1763, mělo rozsáhlý a hluboký vliv zejména v Británii; Michael Faraday, James Clerk Maxwell a lord Kelvin by měli co říci o tom, jak jsou mu zavázáni za inspiraci.

Bošković se snažil rozšířit Newtonův obecný obraz přírody v několika důležitých směrech. Zejména se pokoušel "odvodit všechny pozorované fyzikální jevy z jediného zákona" a zavedl řadu nových pojmů, které napomáhají vědecké intuici dodnes. Zdůrazňoval atomistické pojetí přírody složené z identických elementárních částic a snažil se ukázat, že existence větších objektů s konečnými rozměry je důsledkem způsobu, jímž na sebe elementární složky přírody navzájem působí. Výsledné struktury jsou podle něho rovnovážnými stavy mezi protichůdnými silami přitahování a odpuzování. Byl to první vážný pokus pochopit existenci tuhých těles v přírodě. Bošković věděl, že Newtonův gravitační zákon, podle něhož je síla úměrná převrácené hodnotě druhé mocniny vzdálenosti, sám o sobě nestačí vysvětlit existenci struktur libovolných rozměrů, neboť nespojuje s gravitací žádný charakteristický interval délky, v němž by její projevy byly zvláště zřetelné. Abychom vysvětlili objekty speciálních rozměrů, musíme žádat rovnováhu mezi gravitací a nějakou další silou.

Bošković navrhl sjednocený silový zákon, který měl zahrnout všechny známé fyzikální jevy. Přijal zákon převrácených kvadrátů Newtonovy gravitace ve velkých vzdálenostech, jak si to žádala pozorování pohybu Měsíce. V menších měřítkách vzdálenosti však jeho "Zákon sil" reprezentoval sílu střídavě přitažlivou a odpudivou. Tak mohly vzniknout rovnovážné struktury, jejichž rozměry jsou určeny charakteristickými délkami zabudovanými do silového zákona. Bošković zdůraznil, že tento zákon není pouhým "nahodilým" seskupením sil, ale dává "jedinou spojitou křivku", která podle něj svědčí o sjednocené všeobsažné povaze teorie. Bošković se také zabýval myšlenkou vyjádření svého zákona pomocí konvergentní řady matematických výrazů v mocninách převrácené vzdálenosti, kde každý člen je menší než jeho předchůdce; čím větší počet členů však sečteme, tím více se přiblížíme ke skutečnému zákonu sil.

V Boškovićově rozsáhlém traktátu zaznívá řada dalších nových myšlenek, ale naši pozornost by měla upoutat hlavně jediná věc: byl první, kdo předvídal, hledal a navrhl jednotnou matematickou teorii všech sil přírody. Jeho spojitý silový zákon byl první vědeckou teorií všeho. V 18. století byl snad jedině univerzalista Bošković, úspěšně spojující intelektuální a administrativní činnost ve všech oblastech myšlení a praxe, schopen předtuchy, že příroda je neméně všestranná.

V roce 1782 se Boškovićovo zdraví začalo zhoršovat. Odjíždí do Bassana, kde postupně publikuje 5 svazků svého díla o optice a astronomii. Krátce na to, v roce 1786 se vrací zpět do observatoře Brera v Miláně, kde v roce 1764 začal působit jako ředitel, a hodlá pokračovat v práci. Avšak za rok, 13 února 1787 téměř zapomenutý fyzik, matematik, astronom, filosof a diplomat umírá v Miláně na zápal plic. Umírá člověk, který svou dobu přesáhl přinejmenším o 200 let.

28.03.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0