Neviditelný čert

Z teorie věčné inflace vyplynulo, že oblasti falešného vakua se množí rychleji, než se rozpadávají. To znamená, že inflace v celém vesmíru nikdy nekončí a objem inflatujících oblastí neomezeně narůstá!

Lucifer

V tomto okamžiku jsou některé oblasti vesmíru vyplněné falešným vakuem a účastní se exponenciální inflační expanze. a neustále vznikají teritoria jako to naše, ve kterých inflace už skončila. Ty v inflatujícím moři tvoří "ostrovní vesmíry". Guth tyto ostrovy nazývá "izolovanými (pytlíkovými) ostrovy". Tím, jak poznamenal Susskind, ale mizí veškerá poezie. V důsledku inflace se prostor mezi těmito ostrovy rapidně rozpíná a uvolňuje místo pro další formování ostrovních vesmírů. Inflace je zdivočelým procesem, jenž sice v našem sousedství ustal, ale který stále probíhá v ostatních částech vesmíru. Tyto oblasti se proto prudkou rychlostí rozpínají a plodí nové vesmíry, jako je ten náš. Energie rozpadajícího se falešného vakua zapaluje ohňostroj horkých elementárních částic a spouští tvorbu helia i veškeré dění kosmologie standardního modelu velkého třesku (zde je tento pojem rezervován pro konec inflace). V hluboké minulosti došlo k bezpočtu velkých třesků a nekonečně dalších se jich odehraje v budoucnosti.

Nově zrozené ostrovní vesmíry jsou mikroskopických rozměrů, ale postupem času začnou neomezeně růst. Centrální části velkých ostrovních vesmírů jsou velice staré, potemnělé a pusté: všechny hvězdy tam už dávno mají po smrti i organický život dávno zanikl. Zato periferní oblasti ostrovů jsou zbrusu nové a jen se to v nich hemží zářivými hvězdami. Kdybychom mohli nějakým způsobem pozorovat věčně inflatující vesmír zvnějšku, jako můžeme pozorovat Zemi z vesmíru, viděli bychom velké množství ostrovních vesmírů roztroušených v inflatujícím moři falešného vakua. Je-li vesmír uzavřený, pak by se nám před očima otevřel pohled připomínající zeměkouli s kontinenty a souostrovími obklopenými oceánem. Tento glóbus expanduje závratnou rychlostí, i ostrovní vesmíry rostou jako z vody a nové a nové raší jako houby po dešti.

Obyvatelé takových ostrovních vesmírů, jako je náš, to však vidí zcela jinak. Svůj vesmír nevnímají jako konečný ostrov, ale jako osamělý nekonečný všehomír. Hranicí mezi ním a inflatující části prostoročasu je velký třesk, okamžik v minulosti. K inflatujícímu moři se nemůžeme vydat jednoduše proto, že cestovat do minulosti nelze. Překvapivě celý "hlavní" vesmír, jenž obsahuje všechny nekonečné ostrovní vesmíry, sám může být uzavřený a konečný. tento zjevný rozpor se vytratí, když si uvědomíme, že lokální pojem času v ostrovních vesmírech je odlišný od "globálního" času, jehož člověk používá k popisu celého prostoročasu. Vnější části ostrovních vesmírů se v globálním čase ještě neutvořily a kompletně se dotvoří až v nekonečně vzdálené budoucnosti, zatímco v interním čase vznikly všechny ostrovní vesmíry naráz.

Jelikož každý ostrovní vesmír je z pohledu svých obyvatel nekonečný, můžeme jej rozdělit do nekonečného počtu oblastí stejné velikosti, jakou má naše pozorovatelná oblast, tzv. "O-regiony". Fyzikové dospěli k poznatku, že počet konfigurací hmoty v každém O-regionu - nebo v podstatě v jakémkoli konečném systému - je konečný. Z kvantové mechaniky vyplývá, že existuje pouze konečný počet historií, které se v O-regionu mohou odvíjet. Z obou tvrzení tak docházíme k závěru, že každičká historie by se nekonečněkrát měla opakovat. Podle kvantové mechaniky má to, co zákony zachování přísně nezakazují, nenulovou pravděpodobnost, že se to taky stane. Mezi těmito nekonečně se opakujícími scénáři jsou velice bizarní historie. Například planeta podobná naší Zemi může znenadání zkolabovat do černé díry apod.

Pozoruhodným důsledkem nové představy světa je, že by měl existovat nekonečný počet oblastí s historiemi naprosto stejnými jako naše. Představa našich klonů rozsetých vesmírem má však svůj rodokmen. Proslulý ruský fyzik Andrej Sacharov podobnou myšlenku nadhodil v roce 1975 ve své přednášce při příležitosti udělení Nobelovy ceny míru. Řekl tehdy: "V nekonečném prostoru musí žít mnoho civilizací se společností, jež může být moudřejší a 'úspěšnější' než ta naše. Líbí se mi kosmologická hypotéza, podle které se vývoj vesmíru ve svých základních charakteristikách ustavičně opakuje." Avšak ani nekonečnost prostoru sama o sobě nezaručuje, že někde ve vesmíru se uskutečňují všechny možné události. Například v nekonečném vesmíru bychom mohli mít jen jednu a tutéž naklonovanou galaxii.

Většina fyziků dnes vkládá své naděje do naprosto nového přístupu ke kvantové gravitaci - do teorie strun. Tato teorie skýtá sjednocený popis všech částic a všech jejich interakcí. Skutečná energetická krajinka strunové teorie je značně komplikovanější, protože obsahuje mnohem více parametrů. Na list papíru ji nenakreslíme: kdybychom ji chtěli nakreslit se všemi parametry, potřebovali bychom prostor o stovkách dimenzí. K jejich studiu však můžeme využít služeb matematiky. Hrubý odhad nám napovídá, že obsahuje asi 10⁵⁰⁰ (googol na pátou!) různých vakuí. Některé z těchto vakuí se podobají našim, jiné zase mají naprosto odlišné hodnoty konstant přírody. Většina z nich se od sebe zásadně liší a obsahují zcela jiné druhy částic a interakcí či více než jen tři velké dimenze.

Představa krajinky strunové teorie byla sloučena s inflační kosmologií Raphaelem Bousso a Josephem Polchinským do bublajícího kosmu. Bubliny vyplněné vakuem s nižší energií vznikají v inflatujícím vysokonenergetickém pozadí a uvnitř nich ustavičně vybublávají bublinky s nižší energií. Existuje ještě další způsob, jak by vesmír mohl existovat věčně - cyklický vesmír (ekpyrosis). Před dlouhými věky na něj přišli Indové. Nekonečný cyklus stvoření a zániku je symbolizován tancem boha Šivy. Ve vědecké kosmologii je obdobnou představou model oscilujícího vesmíru, který prochází cykly rozpínání a smršťování. Své krátké popularitě se těšil ve třicátých letech 20. století, ale brzy vyšel z módy, hlavně kvůli zjevnému konfliktu s druhým termodynamickým zákonem. Vznikla také kvantověmechanická představa, že vesmír se zhmotnil z ničeho, protuneloval se z nuly. Jestliže předtím, než vesmír vybublal, nic neexistovalo, co potom mohlo způsobit tunelování? V kvantové mechanice je chování fyzikálních procesů v zásadě nepředvídatelné a některé kvantové procesy žádnou příčinu nemají.

Z tohoto konceptu tedy plyne: Celý věčně inflatující prostoročas povstal z titěrného uzavřeného vesmírku. Kvantověmechanicky se protuneloval z nicoty a okamžitě se pustil do zběsilé nekonečné inflace. Proto je vesmír věčný, třebaže měl počátek. A co tomu říká agent Galaktické unie ve svém hlášení Galaktické radě?

Zdravím! Jak požadoval Protokol, dokončil jsem svou inspekci na planetě Zemi, ležící v sektoru S-16 na periferii Galaxie. Lidská rasa obývající tuto planetu udělala za tisíc pozemských let od poslední inspekce skvělý pokrok. Povyšují je ze statusu "budulínků" začátečníků na "technologická jelita". Asi vás pobaví, že lidé věří, že jsou na dosah objevení finální teorie vesmíru. Závidím jim jejich mladické nadšení... V jistých záležitostech se dostali blízko správným odpovědím, což je, řekl bych, na takto primitivní civilizaci překvapivé. Ohledně jiných věcí se ovšem krutě mýlí a jsou pozadu. Dokonce ještě nebyli schopni položit ani ty správné otázky.

Sečteno a podtrženo, tato rasa je stále spíše nevyzrálá. V tomto okamžiku nedoporučuji vměšování Galaktické unie. Další detaily uvedu v nadcházejícím pravidelném hlášení.

S úctou
WSX-23EDJ

Zdroj: Alex Vilenkin, Mnoho světu je v jednom - Pátrání po dalších vesmírech

04.05.2011, 00:41:00   Publikoval Luciferkomentářů: 13