Neviditelný čert

Jak se již stalo mým zvykem, o víkendu navštěvuji své oblíbené knihkupectví Academia na Václaváku. Tentokrát se mi pod ruku přimotala pozoruhodná knížka of Hans-Joachima Zillmera, který byl nominován jako mezinárodní vědec roku 2002 (IBC) a je členem New York Academy of Sciences. Knížka se jmenuje Darwinův omyl a mimo jiné tvrdí, že archeologické vykopávky dokazují, že lidé a dinosauři žili ve stejné době. A to ještě není zdaleka všechno. Co mě však šokovalo, bylo, že jsem v ní opět narazil na Phaetona (zde se píše Faëthon alias Tiamat), den poté, co jsem tady o tom psal. A nejen na to. Jako by to morfogenetické pole skutečně fungovalo. Jedním z mých dalších zvyků je, že začínám od konce, a tak zde na neděli zrecykluji zajímavou pasáž téměř na konci knihy:

Lucifer

Již v sumerském příběhu stvoření se podrobně a jednoznačně hovoří o mimozemšťanech jako o bozích, jakož i o kosmických lodích, základnách a raketách všech nám známých druhů. Létající draci, nebeské nebo ohnivé vozy se vyskytují ve všech čínských, indických, egyptských, hebrejských, středoamerických a jihoamerických bájích, stejně jako v antické řecké mytologii. Létající přístroje, základny ve vesmíru a kosmické války jsou popsány do neuvěřitelných detailů v indických védách. Krátký úryvek ze staroindického eposu Rámajána explicitně dokládá přesnost popisu: "... sedl si Ráma na nebeský vůz... a přichystal se k letu. Povoz měl dvě poschodí a mnoho pokojů a oken. Když se vznesl do vzduchu, vydával táhlý tón. nebeský vůz zářil jako oheň v letní noci, podobal se vlasaticím a žhnul jako jako rudý oheň."

Také v Bibli se můžeme častokrát dočíst o létajících objektech a o tom, jak se jednotliví proroci přemísťovali vzduchem z jednoho místa na Zemi na druhé i na určitá másta na obloze. Bohové zasvěcovali naše předky do tajů výroby technicky vysoce vyspělých objektů. S největší pravděpodobností létali. Možná bohové také předáváním svých vědomostí pomáhali tehdejším králům, aby dokázali lidu svou nadřazenost. Obyčejní lidé by zřejmě stěží poslouchali vládce, který by nebyl schopen alespoň přibližně se vyrovnat skvěle technicky vybaveným mimozemšťanům.

Za zmínku rovněž stojí jiná technická vymoženost Egypťanů: elektrická baterie. O vyspělé technologii a využití elektrického proudu ve starém Egyptě pojednává kniha Světlo faraonů Petera Krassy a Reinharda Habecka. Autoři jsou přesvědčeni o existenci vzdušných plavidel (sluneční bárky), zbraní hromadného ničení (vysílače záření), rádiových a televizních satelitů (slyšící a vidoucí ptáci), jakož i televizoru (kouzelné zrcadlo) v Egyptě před několika tisíciletími. Vášnivé diskuse vyvolávají dosud vyobrazení vrtulníku, obrněného vozidla, ponorky a kulometu v chrámu Setchiho I. (Menmaatre Seti I) v Ebózevu (Abydosu), která nemůže přehlédnout žádný turista.

V kryptách chrámu faraonky Hathor v Dendeře jsou zobrazeny průhledné bubliny hruškovitého tvaru v šikmé poloze na jakýchsi podpěrách. Uvnitř takové hrušky se nachází vlnící had, který se plazí z kalichu nějaké květiny na dolním konci hrušky. Egyptologové jej označují za hadí kámen a podpěrám říkají pilíře. Symbolizují agresivní hadí účinky elektřiny a podpěry izolátory? Byl kalich lotosového květu, z nějž se vine had, objímkou žárovky s připojeným kabelem, který vede k dolní desce? Máme před sebou nákres baterie nebo generátoru?

Krassa a Habeck popisují funkci staroegyptské žárovky takto: "Dnes víme, že pomocí takzvaných ejektorů (proudových vývěv) (5) lze vyrobit poměrně dokonalé vakuum, zvlášť když jsou vývěvy uspořádány kaskádovitě. Odvzdušníme-li skleněnou baňku, do níž zasahují dva kovové díly (3) (4), nastane už pří značně nižších napětích podle velikosti baňky výboj. Při tlaku 40 torrů se pak od jednoho kovového dílu k druhému vine svítivé vlákno (2). Pokud žárovku dál odvzdušňujeme, hadovitá čára se rozšíří, až nakonec vyplní celou baňku. Přesně to odpovídá zobrazením v podzemních komorách Hathořina chrámu." Model žárovky byl zhotoven poté, co byly rozluštěny staré písemné znaky a skutečně fungoval. Technickými podrobnostmi se velmi přesně zabývá Krassova a Habeckova publikace. Vlastně nikdo nemůže pochybovat o správnosti jejich výkladu vyobrazení v denderském chrámu.

V roce 1936 byla v Iráku vykopána dva tisíce let stará váza o výšce asi 15 cm. V ní byl měděný váleček zalitý v pryskyřici. Do válečku byl zapuštěná železná tyčinka izolovaná asfaltovou vycpávkou. Od té doby byly nalezeny další podobné vázy. Z těchto předmětů, o nichž se původně předpokládalo, že sloužily k náboženským účelům, se ale posléze vyklubaly suché baterie. Jakmile se totiž do vázy nalil nový elektrolyt, tato baterie začala fungovat. Vyráběla a dosud vyrábí elektrický proud o napětí asi 1.5 voltu a používá se dodnes v bazarech při zlacení a stříbření. Mohla se takto vyráběná elektřina využívat také k jiným účelům? klidně by bylo možné si představit, že podobná zařízení sloužila k osvětlení chrámů, knihoven a veřejných budov. Dokazuje to velká žárovka zhotovená podle nákresu v chrámu v egyptské Dendeře.

Tímto způsobem by se dala rozluštit také záhada, jak se osvětlovaly chodby procházející na několika úrovních podzemím mnoha známých chrámů a hrobek, jež není z nevysvětlitelných důvodů možné si dnes už prohlédnout. Nikde na stropech ani na stěnách se nenašly stopy po olejových lampách nebo pochodních, ačkoli se v temných chodbách hluboko pod zemí nacházejí nesčetné obrazy a nápisy. Jediné přijatelné a mně známé vysvětlení, které se také dozví každý turista, si vypomáhá řadou zrcadel. Tomu ale odporuje skutečnost, že zrcadla by musela být trvale nastavena ke Slunci a nebylo by možné jimi osvětlovat chodby ve dnech, kdy bylo pod mrakem. Kromě toho by to nefungovalo ani po technické stránce, neboť by ztráta světla byla v točitých chodbách klesajících v několika poschodích pod zem příliš velká a osvětlení by bylo zcela nedostatečné, pokud by vůbec nějaké bylo. Navíc by zrcadla musela být zabroušena absolutně rovně. A nelze se domnívat, že by staří Egypťané byli schopni zhotovovat tak dokonalá zrcadla.

V mýtech a starých spisech nejrůznějších národů jsou zmínky o věčných lampách sloužících k osvětlení. také tato záhada by se možná dala vysvětlit využitím elektřiny. Naši dávní předkové patrně ale využívali elektřinu i jinými způsoby. Bohužel se tyto znalosti opět ztratily nejpozději někdy v temném středověku, který lze považovat za dobu absolutního propadu všeobecného i technického vědění.

29.05.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 10