Neviditelný čert

V oblasti Paluxy River se prakticky nevyskytuje kompaktní hornina o mocnosti několika metrů. Skládá se z velmi mnoha různých, nad sebou uložených vrstev. Ty jsou rozdílně silné a velmi se liší pevností. Lze zde nalézt vrstvy velice tvrdé skály a více či méně zpevněné suti. Vypadají jako cibulové slupky. Všechny horninové vrstvy jsou každopádně od sebe výrazně oddělené, a proto nemohly vzniknout ve stejné době ani příliš pomalu, postupně.

Lucifer

Pevnější vrstvy vykazují trhliny způsobené pnutím, které vzniká při ochlazování a tuhnutí materiálů řídké konzistence, jako je třeba čerstvý beton. Srovnání s tvrdnoucím betonem se přímo nabízí, protože vápenec je vlastně kámen sedimentového původu. Beton tvrdne proto, že se do něj přidává uhličitan vápenatý. Pevnost vznikajícího sedimentu závisí kromě jiných faktorů na množství vápna, přičemž není vědecky objasněno, odkud se taková spousta tohoto tvrdidla vzala.

Malta stejně jako beton se připravuje smícháním písku a štěrku nebo jiných přísad, vody a cementu, který se koneckonců vyrábí mj, pálením vápence. Pevná vápencová hornina však sestává ze stejných základních materiálů. Proto se lze domnívat, že především vápencová pohoří vznikla rychle, a ne až za dlouhou dobu. Různé horninové vrstvy se tedy vytvořily krátce po sobě, skokově, během záplav následujících těsně za sebou. Z toho plyne logický závěr. Zvíře nebo člověk přeběhne po kašovité břečce nebo jiné rozměklé půdě a zanechá za sebou hluboké stopy. Po několika hodinách přijde zátopa a přinese s sebou další měkké sedimenty, překryje jimi již usazené mořské dno a tím i otisky nohou. Nová jemnozrnná vrstva má jen určitou mocnost a konzervuje stopy zanechané ve vrstvě pod sebou. Hydraulickým tvrzením (působením vápna, sádry, cementu) lze vzniklou vrstvu horniny posléze opět sejmout a odkrýt tak stopy vytvořené ve spodní vrstvě. Analogicky bychom postupovali, kdybychom snímali sádrový odlitek nějakého otisku pro důkazní účely. Stopy veleještěrů, savců a lidí byly nalezeny ve stejných vrstvách.

Tak staré nálezy by se v žádném případě neměly vyskytovat v horních geologických vrstvách. Odporuje to geologickému obrazu světa a také základní Lyellově teorii o jedinečném působení nepatrných aktuálních sil na změny zemského povrchu. Nestojí za zamyšlení fakt, že se nanejvýš několik tisíciletí staré pozůstatky z takzvané doby kamenné nebo z časů antického Říma nacházejí hlouběji pod povrchem než památky po dinosaurech, jež mají být staré údajně nejméně šedesát čtyři a nanejvýš dvě stě padesát milionů let? Nečteme snad téměř denně v tisku o nálezech celých koster veleještěrů nejrůznějších druhů, které se vynořují na povrch po celém světě, např. v mongolské poušti Gobi? Tato svědectví působí téměř přízračně v souvislosti s tím, že se spolu s nimi současně nacházejí lidské pozůstatky.

Doktor Dougherty prozkoumával okolí Glen Rose a městečko samotné deset let. Za tu dobu našel více než sto otisků dinosauřích nohou a padesát lidských šlépějí, ať už otisků bosých nohou nebo bot. Nalezené lidské šlépěje jsou mnohem větší, než je běžné, a proto nutně pocházejí od obrovitých tvorů. Doktor Dougherty nalezl otisk nohy dlouhý 54.61 cm a široký 20.32 cm. Ve stejné vrstvě objevil také otisky tříprstých dinosauřích nohou. Kdyby šlo o padělky, logicky by se nabízela otázka: Proč se někdo snažil vyrobit otisky tak velkých, a proto neobvyklých nohou, když se tím jen zvyšovalo podezření, že jde o falzifikát? Copak se normálně nenapodobuje něco obecně známého, nenápadného? Velcí lidé však nejsou zase tak výjimeční. V Itálii byla nalezena kostra muže vysokého téměř tři metry. Nejvyšším člověkem byl údajně Američan Robert Pershing Wadlow, kterému naměřili úctyhodných 2.72 m a který zemřel v roce 1940. Také bible a sumersko-babylonský Epos o Gilgamešovi, možná nejstarší písemné dílo na světě, často vyprávějí o obrech, kteří prý žili na zemi před potopou.

Po několikerých odkrytích starých otisků v „Clark Trail“ obnažil doktor Baugh a doktor Patton v roce 1988 novou řadu otisků doplňujících dosud objevené stopy. Výzkumy, které probíhají od té doby dodnes, prokázaly, že „Taylor Trail“ sestává nejméně ze čtyř různých křížících se dinosauřích stezek.Nejzajímavější a nejdelší stopu tvoří 15 za sebou následujících otisků, jež směřují přibližně souběžně s nynější linií břehu. Jednotlivé otisky byly očíslovány od –7 do +6. Z důkladných šetření vyplynulo, že ve zkamenělých veleještěřích stopách a na jejich okrajích jsou prokazatelně lidské šlépěje. Mnohdy lze zřetelně rozeznat několik, jen zřídka všech pět prstů, někdy jsou vidět pouze palce. To je ale normální, když uvážíme, že se mění podmínky při chůzi po rozměklém podkladu, půda má v každém místě jiné vlastnosti a nelze zapomínat ani na rychlost a směr chůze. Otisky každopádně vzbuzují dojem, že člověk kráčel v dinosauřích stopách! Když si představíme kašovité podloží, bylo samozřejmě jednodušší běžet v již existujících stopách, protože nebyly tak rozbředlé. K tomu se přirozeně skvěle hodily právě velké dinosauří šlápoty.

U jiných zkamenělých živočichů můžeme ještě podle jiného zbarvení kamene rozeznat místa, kde bylo původně maso. V tom případě ale muselo být zkamenělé zvíře pohlceno během kratičké doby měkkým materiálem „i s chlupy“, jak se říká. Kdyby tento proces trval déle, nezbyla by ani tkáň a pravděpodobně ani kostra a nemělo by tedy co zkamenět. Je snad náhoda, že výše zmíněné nálezy představují spíše pravidlo než výjimku? Podařilo se nám snadno odkrýt rovněž zkameněliny červů, a to jak v řezu, tak i na povrchu vápence. Jestliže se nějaký červ nachází v řezu na okraji horniny, musel být uzavřen v přilehlém vápenci. Protože se zkamenělí červi vyskytují také na povrchu kamenů a na něm, musela je bezpochyby překvapit nenadálá událost. Byli velmi rychle uzavřeni do horniny a zkameněli. Kromě toho z popsaného uspořádání vyplývá, že červi jsou starší než okolní hornina, protože je musela nejprve rychle obalit kaše. Nemohli by proniknout do dříve ztvrdlé vrstvy vápence. Stále znovu se tedy opakuje stejný scénář: Musí dojít k náhlému, prudkému a rychlému ztvrdnutí původně měkkého bahna.

Je v souladu se zdravým lidským rozumem a každodenní zkušeností, že otisky nohou nemohou ve volné přírodě zkamenět, protože nevydrží dostatečně dlouho, než měkké bahno pomalu za miliony let zkamení, tedy se vytvrdí. Zkamenělé dřevo je považováno za důkaz vysokého stáří zemské kůry, protože zkamenění probíhá údajně pór za pórem, velmi pomalu, miliony a miliony let. V souvislosti s pozemskými katastrofami však může dřevo zkamenět velmi rychle, během několika hodin, popřípadě dní. Také již dříve popsaný obraz rychle umírajících plžů, mušlí a červů naznačuje překotný vznik sedimentových vrstev, a tím také možnou přírodní katastrofu, tedy potopu.

Zdroj: Hans-Joachim Zillmer, Darwinův omyl

03.06.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1