Neviditelný čert

V předchozím výňatku z knížky Steva Jonese o původu mužů byl muž rozebrán do posledního šroubečku svého miniaturního chromozomu X. Dokonce jsem chvíli přemýšlel, že by se hodil na Fakta KiX. Ta chvíle se však protáhla až do dneška, kdy jsem si všiml, že tam zrovna řeší Tigera Woodse, nadsamce velikosti golfového míčku, takže jsem to radši vzdal. Pro dnešek jsem z Jonesovy knížky vybral jiný výňatek, výňatek mužovy předkožky. Věřím, že i tenhle výňatek my, ti správní muži, bez problému přežijeme:

Lucifer

"V posmrtném životě bude Abraham sedět u vstupu do Gehenny (místa prokletých) a nedovolí obřezaným Izraelitům vstup dovnitř. A co učiní těm, kteří nepatřičně zhřešili? Odstraní předkožku dětí, které zemřely před obřízkou, vloží ji na ně a pošle do Gehenny." Jak vyplývá z židovských posvátných textů, předkožka byla pro Židy symbolem zavržení. Jejich identita není úplná, dokud není předkožka odstraněna.

Členové organizace NORM (Národní organizace pro obnovené muže), BUFF (Sjednocení bratři pro budoucí předkožky) a RECAP (Obnov penis) nesouhlasí, věří spíše v tahač, což je nástroj pro předkožky, než v Talmud. Pro ně je obřízka pouze rituální zneužívání dětí. Snaží se získat to, co měli při narození, pomocí závaží, lepících pásek a proužků, které s patřičnou trpělivostí (může to trvat pět let) obnoví podobu normálního penisu.

Pro Židy je odstranění předkožky rituálem toku času a pravým znakem úmluvy. V dávných dobách podstupovali tento zákrok i chlapci mrtvě narození. Jiné společnosti trvají na tom, že spíše její přítomnost než odstranění je pravým znakem příslušnosti. Řekům byla myšlenka odstraňování předkožky odporná, protože se tak zohavovala mužská forma. Římané o proces obřízky stáli ještě méně. Matky, které dopustily, aby jejich syn byl obřezán, měly být zardoušeny a ukřižovány a jejich mrtví synové jim coby účinná výstraha zavěšeni okolo krku. I když se Bible vyhýbá jakékoli zmínce o mužských orgánech, některé její texty jsou občas interpretovány jako vítězovo triumfální odstranění celých genitálií poraženého.

Penis je ve Freudových spisech zmiňován pětsetkrát, varlata pouze dvanáctkrát, ale on věděl, že jejich ztráta měla stejný původ. Ve slavném případě Malého Hanse (z něhož se vyvinula myšlenka oidipovského komplexu a dětských obav o osud genitálií) Freud tvrdil, že kastrační komplex je nejhlubší kořen antisemitismu, poněvadž už ve škole slyší malí chlapci, že Židé odřezali něco na penisu, a to jim dává právo myslet na Židy s pohrdáním. Jiní odborníci viděli v obřízce vhodný úvod k bolesti a přerušení vazby na matku, což bylo užitečné v dospělém světě. Alfred Kinsey, zakladatel moderní sexuologie, si propichoval předkožku pro požitek a svými častými pokusy o uspokojení skoky ze židle s provázkem přivázaným k šourku riskoval i ztrátu dalších tělesných orgánů.

Jak už si před mnoha lety všiml Aristoteles, předkožka, tenká to membrána hojně zásobená krví a nervy, pevná zevně a vlhká zevnitř, se podobá očnímu víčku. Pokrývá značnou část měkkého penisu a u některých mužů přesahuje přes jeho konec. Po stažení vykazuje vnitřní povrch svraštělý pás naplněný senzorickými buňkami, podobně jako tomu je na konečcích prstů nebo na rtech. Předkožka - stejně jako ruka nebo ústa - je smyslový orgán. Jeho citlivé jádro je důležitější pro radost než žalud, který je méně citlivý na dotek než chodidlo. Jakou další funkci by mohl mít, není jasné, i když jeho buňky vylučují mnoho prostaglandinů a například u potkanů (i když snad ne u mužů) jsou jeho sekrety tak přitažlivé pro samičky, že sameček, který tuto strukturu postrádá, má potíže najít si partnerku.

Všichni savci mají předkožku - ale pouze Homo Sapiens má nutkání ji zničit. Nemesis (bohyně odplaty, někdy i plodnosti) přichází v různých podobách, z nichž některé jsou hrdinčtější než jiné. Američané dávají přednost volbě "vysoko a těsně", tedy odstranění více než poloviny pokožky penisu, zatímco původní židovský zákrok (praktikovaný dodnes ve většině islámských zemí, ale opuštěný na konci biblických časů Židy, protože rabíni se obávali, aby jejich svěřenci nebyli snad považováni za goje - nežidovské příslušníky) byl méně destruktivní. Po operaci žalud naroste a dále ztratí něco ze své už tak malé citlivosti. Maimonides, filosof a historik judaismu z dvanáctého století, byl zastáncem obřízky právě z tohoto důvodu. Tvrdil, že tělesné zranění údu je přesně to, co je žádáno: Nenaruší žádné základní životní funkce ani schopnost reprodukce. Obřízka prostě zahání přehnanou chlípnost. Operace se zdůvodňovala mnoha způsoby. Kdysi to byl doporučovaný prostředek proti masturbaci. Jak se však ukazuje, onanie je běžnější mezi těmi, kdo obřízku podstoupili.

Pětina mužů na světě, celkem sedm set milionů, byla obřezána, a než přečte tento příspěvek, přibudou k nim další dvě tisícovky. a tato praxe je nejlépe známa mezi Židy, i když oni sami tvoří mezi obřezanými jen malý díl. Obřad zvaný bris se provádí osmý den po narození (proto si také jeptišky přejí šťastnou obřízku na Nový rok). V dnešní době pokročilé péče o novorozence smějí rodiče odložit obřad až na týden poté, co chlapec opustí inkubátor. V Koránu se o praxi obřízky nehovoří, přesto na ní islám trvá. Obřízka je však běžná i v mnoha společnostech, které v kontaktu s Blízkým východem nebo Amerikou nebyly. Australští domorodci kupříkladu kdysi prováděli řezy nejen na předkožce, ale i zespoda.

Ať už má obřízka jakýkoli důvod, jde o zvyklost vpravdě prastarou. Na výjevu v Sakkáře z roku 2400 před Kristem dva kněží tvrdě pracují na dvojici mladých šlechticů a nápis je nabádá k tomu, aby konali tak, aby pacienti neomdleli dříve, než zákrok dokončí. Existují však i představy o ještě starší a temnější historii. Stopy na kostech našich 700 000 let starých předků z jeskyně Acapuerca v severním Španělsku naznačují, že se možná stali obětí kanibalů. V oněch dobách zahrnovala vyrovnaná strava to nejjemnější maso, které bylo k mání. V šedesáti kulturách dnes známých byla tato praxe běžná a člověk byl druhým nejdůležitějším zdrojem masa. Obřízka a mše, tedy víno a chléb (maso), mohly být pozůstatky rituálního kanibalismu, na který raději zapomínáme.

Obřízka je dodnes běžným zákrokem ve Spojených státech, ale podstupuje ji už méně mužů. Zatímco v šedesátých letech byla provedena u 90 % mužů, v současnosti poklesl jejich počet téměř na polovinu. Vzácněji je obřízka prováděna v Británii, týká se asi pětiny dospělých mužů a počet obřezaných prudce klesá. Za to, že praxe odstraňovat předkožku převládá v Novém světě, může věda (nebo pseudověda). Někteří lékaři přijali Darwinovu myšlenku, že předkožka je reliktní orgán a člověk ve své nadřazenosti nad zvířaty ji už nepotřebuje.

Zásadní rozhodnutí je v rukou lidí, kteří nejsou lékaři, a někteří doktoři se domnívají, že úroveň bolesti při obřízce je dokonce vyšší, než by vydržel i dospělý. Dětem taková zkušenost žádnou radost nedělá, protože jakmile bris skončí, jejich krevní tlak a srdeční tep se zvýší a několik dní je narušen jejich normální spánek. A jsou-li potom za několik měsíců očkování, obřezaní chlapci bývají méně tolerantní k bodnutí jehlou než ti, pro něž je to první zkušenost v lékařském světě. Všude ve světě jsou více nakloněni zákroku chirurgové (zejména ti obřezaní) než praktičtí lékaři. Na evropské straně Atlantiku platí obřízku Národní zdravotní služba pouze v místech s mnoha přistěhovalci, aby chlapci obřezávaní z náboženských důvodů nebyli odkázáni na amatérské chirurgy.

Procedura obřízky není zcela bez rizika, V 19. století bylo několik epidemií syfilidy a tuberkulózy zapříčiněno mohely, kteří odsávali krev z rány. Během let se stala obřízka, stejně jako pouštění žilou, operací přímo přitahující nemoci. Úmluva OSN o právech dítěte se rozhodla učinit přítrž praktikám škodlivým pro zdraví dítěte. Byla přijata všemi státy kromě Spojených států a Somálska. Ve Švédsku dokonce přijali zákon, který takové zákroky omezuje. Říká se v něm, že jakýkoli lékařský zákrok musí být proveden s informovaným souhlasem postiženého, a pokud je operace nutná ze společenských důvodů, je možné počkat, až dítě doroste a samo se rozhodne.

Americká pediatrická akademie, kdysi patřivší mezi skalní amputátory, oslabila svá doporučení; matky i otcové by měli rozhodnout, co je v nejlepším zájmu dítěte. Dnes už žádná národní lékařská organizace na světě zákrok nedoporučuje. Jenom čtvrtina neobřezaných otců předává své syny k obřízce a i ti, kdož dotyčný zákrok prodělali, jsou dnes méně nakloněni jí provádět. Onemocnění AIDS vneslo předkožku znovu do centra zájmu a do kontroverze. V malé studii keňských řidičů kamionů, kteří měli styk s prostitutkami, měli obřezaní osmkrát nižší pravděpodobnost nákazy než členové kmenů ponechávajících si předkožku Dětská obřízka by mohla snad vysvětlit, proč je infikovaných na Filipínách a v Bangladéši (kde je obřízka běžná) mnohem méně než v Thajsku a Kambodži, kde je obřízka zákrok neobvyklý.

Většina lékařů dnes jakoukoli souvislost mezi obřízkou a výskytem pohlavních chorob zpochybňuje. Ať jde o ochranu proti otravě mosazí nebo proti AIDS, lékařsky vzato je odstranění předkožky neodůvodněné a ti, kdo je provádějí, si musí uvědomit, že tak činí z důvodů spíše symbolických než vědeckých.

Zdroj: Steve Jones: Y: Původ mužů

11.06.2011, 02:04:00   Publikoval Luciferkomentářů: 19