Neviditelný čert

Stupidita není nadávka nebo posměšné označení, ale neutrální pojem; není mentální retardace vyjádřena poklesem IQ a nejefektivnější bývá, jsou-li jejími nositeli a tvůrci lidé mocní, jejichž IQ může být vyšší než 140, zvláště vytvoří-li menší uzavřenou skupinu; není nevědomost, což je stav, kdy relevantní informace v prostředí buď nejsou, nebo jsou, ale jedinec skupina, případně systém je nejsou schopni rozlišit a vnímat; není ignorace, což je stav, kdy relevantní informace v prostředí jsou, ale jedinec nebo skupina jim nevěnují pozornost; není omyl, což je stav, při němž relevantní informace v prostředí jsou, jedinec, skupina, případně systém je rozliší, vnímají, ale mylně zpracují.

Lucifer

Nejjednodušší z většího počtu definic říká, že stupidita je zhroucení mechanismu zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná funkcí schématu. Schéma se dá chápat jako poznávací program, případně jejich větší počet. Neuronálním podkladem schémat je činnost funkčních systémů, jejichž těžiště jsou v kůře předních částí čelních mozkových laloků, ve vnitřní ploše kůry temenních laloků a v těch částech limbického systému, které tvoří centrální systém odměny.

Schémata určují způsob poznávání. Individuálním schématům lidi naučí sociální prostředí. Citově jsou schémata vázána prostřednictvím slovních označení, "nálepek", které mohou probouzet somatické markery. Nejjednodušší popis somatických markerů říká, že jsou částečně vrozeným, většinou však zejména v dětství naučeným funkčním systémem mozku, který nevědomě i vědomě oznamuje, co se smí nebo nesmí, co je dobré a zlé, prospěšné nebo ohrožující.

Schéma může být jak výhodné, tak nevýhodné a pomáhá při řešení problémů, které byly jeho prostřednictvím úspěšně řešeny již v minulosti. Stejným způsobem může schéma zabránit ve vnímání a rozlišování nových skutečností a problémů, a to bez ohledu na výši IQ, zkušenost a případnou genialitu svého nositele. Z toho, že schéma bylo úspěšné v minulosti, neplyne, že bude úspěšné v přítomnosti a v budoucnosti. Schématům se učíme, předávají se jak horizontálně, tak vertikálně, z generace do generace. Lépe než jako komplexní memy nebo memplexy jsou schémata pochopitelná jako imitované programy. Mocenská posedlost je stav, při němž se syndrom mocenské pýchy a/nebo mocenská závislost kombinují se stupiditou.

Italský ekonomický historik Carlo Maria Cipolla sestavil pět základních zákonů stupidity, které spolu se třemi doplňky italského publicisty Giancarlo Livraghiho připomínají Murphyho zákony.

První zákon: Vždy a nevyhnutelně podceňujeme počet stupidních lidí. Cipolla říká, že první zákon vychází ze zkušenosti. Lidé, které jsme považovali za inteligentní a racionální, najednou dokáží svou nepopiratelnou stupiditu. Den za dnem nám ve všem, co chceme dělat, vytvářejí překážky stupidní jedinci, kteří se vždy objevují na místech, jež jsou pro ně nejméně přiměřená.

Druhý zákon: Pravděpodobnost, že je jedinec stupidní, není závislá na žádné z jeho vlastností. Sledujeme-li dostatečně dlouho dostatečný počet jedinců vykonávajících nekvalifikovanou práci, můžeme být překvapeni vysokou četností jedinců stupidních. Sledujeme-li však činnost jakékoli jiné, jakkoli kvalifikované lidské skupiny, pak podle Cipolly zjistíme, že je četnost stupidních jedinců stejná, včetně profesorů vysokých škol a nositelů Nobelovy ceny. Cipolla předpokládá, že frekvence stupidních jedinců je v náhodně volených lidských skupinách konstantní. Na počtu jejich členů, na stupni vzdělání, pohlaví, rasy, socioekonomické vrstvě atd. nezáleží.

Třetí zákon: Stupidní jedinec je člověk, jenž poškozuje jiného člověka nebo lidskou skupinu, aniž by tím získával jakoukoli výhodu; výsledkem jeho chování může být i poškození sama sebe. Tomuto zákonu se také říká "zlatý". Je Cipollovou definicí stupidity. Třetí zákon dělí lidi do čtyř kategorií označovaných Nešťastníci, Inteligenti, Bandité, Stupidní:

1. Jestliže se pan Novák dá do nějaké činnosti, utrpí ztrátu a přitom vytvoří zisk pro pana Veselého, spadá do kategorie Nešťastník.
2. Jestliže vytvoří zisk jak pro sebe, tak pro pana Veselého, spadá do kategorie Inteligent.
3. Jestliže vytvoří zisk pro sebe a zároveň ochudí pana Veselého, spadá do kategorie Bandita.
4. Jestliže ochudí pana Veselého, přičemž sám nic nezíská a někdy se dokáže i ochudit, spadá do kategorie Stupidní.

Většina z nás se chová v různých situacích různě. Cipolla uvádí, že za všech okolností se konstantně, to jest stupidně, chovají pouze lidé stupidní. Jakmile působí ztráty jiným lidem a nadto začnou působit i ztráty svým samotným, což by se dalo označit jako S-S, lidé superstupidní, začnou se přibližovat ke stavu Nešťastníků. Poškozující potenciál Stupidních výrazně zmnožuje jakákoli míra politické moci, která se jim dostane. To se zdůvodňuje klasickým poznatkem všech lidí, kteří se zkoumáním stupidity zabývali: jen trochu rozumní lidé si stupidní myšlení a chování nedokáží představit. Neumějí se do nich vžít. Je neuvěřitelné, jak dokonale dokáží mást své okolí Stupidní s dokonalou pamětí. Mnohdy vystudují vysokou školu, včetně medicíny. Jestliže nestupidní jedinci někdy poznávají stupidní jedince obtížně a po delším pozorování, pak stupidní jedinci rozlišují lidi, kteří stupidní nejsou, okamžitě, s rychlostí, která dělá reflexní dojem.

Inteligentní jedinec si umí představit Banditu. Bandita se chová racionálně, dle teorie očekávaného užitku. Banditova inteligence dle Cipolly nestačí na to, aby vytvořil zisk jak pro sebe, tak pro někoho druhého. Akce Banditů se dají předvídat podobně jako akce Nešťastníků. Zato akce Stupidních bývají nepředvídatelné, iracionální, neplánovité, probíhají v místech i dobách, které nelze odhadnout předem, neboť je nezná předem ani sám stupidní jedinec právě proto, že je stupidní. Akce stupidních jsou překvapivé, obrana je obtížná. Inteligenti, jakmile stupidní individuum rozliší, bývají postiženi soucitem, Bandité pohrdáním. Nešťastníci stupidní individuum rozlišují špatně. Všichni společně podle Cipolly reagují chybně, což je dáno dalším zákonem.

Čtvrtý zákon: Lidé, kteří nejsou stupidní, vždy podceňují poškozující "výkon" lidí stupidních. Lidé, kteří nejsou stupidní, zejména trvale zapomínají, že vstoupit do jednání nebo se sdružovat s lidmi stupidními, a to ve všech dobách, místech a za jakýchkoli okolností, se vždy ukáže jako nákladná chyba.

Pátý zákon: Stupidní lidé jsou nejnebezpečnějšími lidmi. Chápeme-li modelového, teoretického, dokonalého Banditu jako jedince, který někoho připravil o částku, kterou získal sám, lze říci, že společnost jako celek nic nezískala, nic neztratila. Provedl pouze přesun. Pokud by společnost tvořili pouze zcela teoretičtí dokonalí Bandité, stagnovala by, aniž by se dělo cokoli dalšího. Nešťastníci blížící se Inteligentům, podobně jako Bandité, kteří se blíží Inteligentům a Inteligenti sami bohatství společnosti jako celku, byť jiným způsobem a v odlišné míře, zmnožují. Nešťastníci blížící se Stupidním, stejně jako Bandité, kteří se blíží Stupidním, jsou zdrojem ztrát. Každá společnost, která se úspěšně rozvíjí, se rozvíjí proto, že dokázala přitlumit činnost svých stupidních členů, a to zejména z důvodu, že vzrostl nebo je vysoce aktivní podíl Inteligentů.

Livraghiho tři doplňky Cipollových zákonů:

1. Každý z nás je nositelem faktoru stupidity, který je vždy větší, než předpokládáme.
2. Kombinuje-li se stupidita jednoho člověka se stupiditou lidí dalších, rostou důsledky geometrickou řadou, tj. násobením, nikoli sčítáním individuálních faktorů stupidity.
3. Výsledky kombinace inteligence různých lidí jsou vždy menší, než jsou výsledky kombinace jejich faktorů stupidity.

Zdroj: František Koukolík, Mocenská posedlost

15.06.2011, 01:18:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6