Neviditelný čert

"Sbohem, řekla liška. Svěřím ti své tajemství. Je velmi prosté - dobře vidíme jen srdcem. To podstatné očima nespatříme."

Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ

Lucifer

Světově proslulý německý dirigent Herbert von Karajan jednou prohlásil, že žije jen hudbou. Sám ani netušil, do jaké míry je jeho výrok pravdivý. Zemřel v roce, kdy po třiceti letech strávených v čele Berlínské filharmonie odešel do důchodu. Nejpřekvapivější na tom je, že to mohli dva rakouští psychologové předpovědět. Dvanáct let před Karajanovou smrtí zkoumali, jak mistrovo srdce reaguje na různé aktivity. Největší výkyvy zaznamenali, když Karajan dirigoval pasáž z Beethovenovy overtury III. Leonora, která je přímo nabitá emocemi. Dokonce stačilo, aby tuto pasáž jen znovu slyšel, a bylo možné pozorovat stejné zrychlení srdečního rytmu. V této skladbě se vyskytovaly pasáže, které kladly na dirigenta mnohem větší fyzické nároky, ale u Karajana vyvolávaly jen nepatrné zvýšení srdečního rytmu. Pokud se svým soukromým letadlem riskantně přistál nebo odstartoval, jeho srdce to téměř nezaznamenalo. Celé Karajanovo srdce patřilo hudbě, a když mistr hudby zanechal, srdce vypovědělo poslušnost.

Kdo z nás nikdy neslyšel o starém pánovi ze sousedství, který zemřel několik měsíců po své ženě? Nebo o pratetě, která zesnula brzy po ztrátě syna? V posledních dvaceti letech kardiologové a psychiatři objevili, že stres je při srdečních nemocech rizikovější faktor než kouření. Také došli k závěru, že depresivní stav po infarktu signalizuje pacientovu smrt do půl roku mnohem jasněji než jakákoli metoda měření srdečních funkcí. Jestli emoční mozek nefunguje, jak má, srdce trpí a nakonec se vyčerpá. Nicméně nejpodivuhodnější je zjištění, že to platí i opačně. Rovnováha v srdci ovlivňuje mozek.

Kdyby existoval lék, který by uváděl v soulad vnitřní vztah mezi mozkem a srdcem, měl by blahodárné účinky na celý organismus. Vyvažováním vztahu mezi mozkem a srdcem by zejména umožňoval snadněji dospět k onomu stavu "proudění", který znamená spokojenost. Takový zázračný lék bohužel dosud neexistuje. Zato už nějaký čas máme k dispozici jednoduchou, účinnou metodu, která je dostupná každému a zřejmě vytváří podmínky k nastolení harmonie mezi srdcem a mozkem. Metoda sice byla objevena nedávno, ale několik studií už prokázalo její blahodárné účinky na tělo a emoce, dokonce i na celkové omlazení fyziologie. Abychom pochopili, jak je to možné, musíme se nejprve rámcově seznámit s fungováním systému srdce - mozek.

Srdce a emoce

Emoce pociťujeme v těle, ne v hlavě. Již v roce 1890 napsal zakladatel americké psychologie, profesor Harvardovy univerzity William James, že emoce je především stav těla a až potom vjem mozku. Své závěry opíral o obvyklý způsob prožívání emocí. Neříká se snad, že mě "strachy rozbolelo břicho", "spadl mi kámen ze srdce", "bolí mě srdce", nebo že je někdo "žlučovitý"? Nejsou to pouhé slovní obraty, ale poměrně přesné obrazy toho, co zakoušíme v rozličných emočních stavech. Nedávno se zjistilo, že střevo a srdce mají své vlastní sítě několika desítek tisíc neuronů, které fungují jako jakési malé "mozky" uvnitř těla. Takové lokální "mozky" jsou schopny samy vnímat, podle těchto vjemů měnit svou funkci, a dokonce se transformovat podle vlastních zkušeností, tedy určitým způsobem vytvářet jakousi vlastní paměť.

Srdce tedy disponuje svou vlastní poloautonomní neuronovou sítí a kromě toho také produkuje velké množství hormonů. Vytváří si vlastní zásoby adrenalinu, který se uvolňuje, když srdce potřebuje podávat maximální výkon. Tvoří a vylučuje hormon ANF regulující krevní tlak a reguluje uvolňování dalšího hormonu - oxytocinu. Ten se uvolňuje do krve například když matka kojí dítě, když se dva lidé "namlouvají" nebo při orgasmu. Všechny tyto hormony působí přímo na mozek. Srdce také zapojuje celý organismus do změn svého rozsáhlého elektromagnetického pole, které se dá zjistit na vzdálenost několika desítek metrů od těla, ale jehož význam dosud není známý. Vidíme tedy, že srdce se nevyskytuje v obratech vyjadřujících emoce jen obrazně, protože srdce skutečně vnímá a cítí. Jestliže se nějakým způsobem projeví, ovlivní celou fyziologii, mozkem počínaje.

Vztah mezi emočním mozkem a malým "mozkem" srdce představuje jeden z klíčů k emoční inteligenci. Tím, že se naučíme doslova kontrolovat srdce, naučíme se ovládat emoční mozek a naopak. Je to tím, že nejsilnější vztah mezi srdcem a emočním mozkem se vytváří takzvanou periferní a autonomní nervovou soustavou, tedy částí nervové soustavy, která řídí funkci všech orgánů, a to nezávisle na naší vůli a našem vědomí.

Vegetativní nervový systém se skládá ze dvou větví, které z emočního mozku inervují tělesné orgány. Část zvaná sympatikus uvolňuje adrenalin a noradrenalin. Kontroluje reakce při útoku či útěku a jeho činnost zrychluje srdeční rytmus. Druhá část zvaná parasympatikus uvolňuje jiný neurotransmiter (acetylcholin), který působí ve stavu uvolnění a klidu. Jeho činnost srdeční frekvenci zpomaluje. U savců jsou oba systémy - "plyn" a "brzda" - neustále v rovnováze. Proto se dokážou velmi rychle přizpůsobit veškerým změnám, které v jejich okolí nastanou. Králík, který se klidně pase v trávě před norou, může kdykoli pastvu přerušit, zdvihnout hlavu, vztyčit uši, které propátrají okolí jako radar, a nasát vzduch, aby odhalil blízkost predátora. Jakmile nebezpečí pomine, králík se rychle vrátí k pastvě. Takovou přizpůsobivostí se vyznačuje pouze fyziologie savců. K projetí nepředvídatelných zákrutů své existence potřebujeme současně brzdu i plyn, které musí být v dokonalém provozním stavu a stejně silné, aby se v případě potřeby navzájem kompenzovaly.

Podle amerického vědce Stephena Porgese právě ona jemná rovnováha mezi oběma větvemi autonomní nervové soustavy umožnila, aby se u savců postupně vyvíjely stále složitější sociální vztahy. Z nich je pravděpodobně nejsložitější milostný vztah, a zejména zvlášť citlivá a křehká fáze námluv a svádění. Pohlédne-li na nás muž nebo žena, o něhož/niž máme zájem, a nám se prudce rozbuší srdce nebo zčervenáme, znamená to, že náš sympatikus "přidal plyn", možná až přehnaně. Jestliže se zhluboka nadechneme, abychom se vzpamatovali, a dále hovoříme, jako by se nic nedělo, vlastně jsme "šlápli na brzdu" parasympatiku. Bez neustálého vylaďování by se navazování milostného vztahu ještě zkomplikovalo a ztížilo, protože by docházelo k četným mylným interpretacím, jako tomu bývá u adolescentů, kteří ještě rovnováhu svého autonomního nervového systému nezvládají.

Srdce je ovlivňováno centrální nervovou soustavou, ale současně vysílá ke spodině lebeční nervová vlákna, která kontrolují činnost mozku. Malý "mozek" srdce tedy může ovlivňovat emoční mozek nejen hormony, krevním tlakem a magnetickým polem těla, ale i přímo nervovými spojeními. Jestliže tedy srdce nefunguje, jak má, porucha zasahuje i emoční mozek.

Přímým odrazem komunikace emočního mozku se srdcem je normální variabilita srdečního rytmu. Protože se obě větve autonomního nervového systému neustále udržují v rovnováze, stále zrychlují a zase zpomalují frekvenci srdce. Interval mezi dvěma údery proto není nikdy stejný. Variabilita je sama o sobě zdravý jev, svědčí o dobrém fungování "brzdy a plynu", a tím i celé fyziologie. Nemá nic společného s arytmiemi, jimiž trpí někteří pacienti. Náhlé prudké zrychlení (tachykardie), které trvá několik minut, nebo divoké bušení srdce provázející panickou ataku jsou symptomem nenormální situace, kdy chod srdce už neovlivňuje parasympatická "brzda". Druhým extrémem je, když srdce buší pravidelně jako metronom - bez jakékoli odchylky, což je příznakem velmi vážné situace. Jako první došli k tomuto závěru porodníci. U plodu při porodu to signalizuje i ohrožení života, proto se srdeční frekvence plodu pečlivě sleduje. U dospělého člověka je tomu podobně, protože se zjistilo, že srdce tluče naprosto přesně až několik měsíců před smrtí.

Zdroj: David Servan-Schreiber, Uzdravení bez léků a bez lékařů - Jak zvítězit nad stresem, úzkostí a depresí bez farmakoterapie a psychoterapie

22.03.2012, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6