.:: Neviditelný čert ::.

Toxoplasma

rubrika: Populárně naučný koutek

Do rukou se mi dostala druhá zajímavá knížka od Jaroslava Flegra (první se jmenuje Zamrzlá evoluce aneb je to jinak, pane Darwin), která popisuje historii objevů týkajících se vlivu parazita Toxoplasma na lidskou psychiku, chování a dokonce i vzhled. Dvě dekády výzkumu, prováděného především na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, ale také na špičkových amerických a britských pracovištích, ukázaly, že toxoplasma ovlivňuje společenskost, podezřívavost a svědomitost nakažených osob, prodlužuje jejich reakční doby, výrazně zvyšuje riziko dopravní nehody a u žen ovlivňuje pravděpodobnost narození potomka mužského pohlaví.

Lucifer

Nejnovější výzkumy rovněž ukazují, že toxoplasmóza může být zodpovědná také za vznik schizofrenie a možná i Parkinsonovy choroby. Jaroslav Flegr v této knize zúročil své zkušenosti s popularizací vědy i své více než dvacetileté zkušenosti z přednášení praktické metodologie vědy pro posluchače biologie na pražské přírodovědecké fakultě.

Co je to toxoplasma a co toxoplasmóza? Toxoplasma je parazitický prvok s latinským jménem Toxoplasma gondii, který byl objeven v roce 1908, souhrou náhod právě u dosti exotického hlodavce gundiho saharského (Ctenodactylus gundi). Ve skutečnosti tento parazit napadá téměř jakéhokoli teplokrevného živočicha, včetně člověka. Je velmi rozšířen: odhaduje se, že třetina světové populace ve svém těle nosí klidová stadia tohoto úspěšného parazita. Toxoplasmu nosí ve svém těle i Jaroslav Flegr a s pravděpodobností asi 30 % ji ve svém těle nosíte i vy. Kdo se jednou nakazí, ten už se tichého společníka nikdy nezbaví.

Toxoplasmóza je onemocnění vyvolané toxoplasmou a u člověka má tři základní formy: akutní, kongenitální a latentní. Akutní toxoplasmóza propuká bezprostředně po nákaze a je obvykle provázena příznaky, jaké známe například u běžných viróz, navíc pacientům většinou naběhnou lymfatické uzliny na krku. U naprosté většiny osob akutní toxoplasmóza samovolně odezní, respektive přejde do své latentní fáze, během níž jsou v těle člověka přítomna pouze klidová stadia toxoplasmy. Nejznámější a nejnebezpečnější formou toxoplasmózy je toxoplasmóza kongenitální, kterou mohou být postiženi novorozenci, jejichž matka se nakazila touto nemocí během těhotenství. Přenos parazita z matky na vyvíjející se zárodek může skončit potratem nebo závažným vývojovým onemocněním dítěte.

Hlavním předmětem zájmu lékařů je pochopitelně kongenitální, která je sice velmi vzácná, ale bývá provázena závažnými zdravotními problémy. Naproti tomu hlavním předmětem odborného zájmu Jaroslava Flegra a zároveň ústředním tématem této knihy je toxoplasmóza latentní (skrytá). Touto formou choroby je ve světě trvale zasažena asi třetina obyvatelstva. Lékaři sice obvykle soudí, že latentní toxoplasmóza je bezpříznaková a nepředstavuje žádný vážnější zdravotní problém, s pravděpodobností hraničící s jistotou se však mýlí.

Výsledky dosažené na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy ukázaly, že právě v souvislosti s latentní toxoplasmózou každoročně zbytečně umírá několik set tisíc lidí jen v důsledku zvýšeného rizika dopravních nehod. Práce amerických a tureckých autorů dále potvrdily, že latentní toxoplasmóza výrazně zvyšuje riziko sebevraždy. Navíc mnoho studií ukazuje, že latentní toxoplasmóza může u vnímavých osob spouštět schizofrenii, tedy velmi těžké psychiatrické onemocnění, kterým je během života postiženo zhruba 1 % osob.

Mimo zdravotních rizik, která s sebou latentní toxoplasmóza přináší, je tato parazitóza zajímavá i tím, že výrazně a charakteristicky mění povahu a chování nakažených lidí. Velká srovnávací studie dokonce ukázala, že některé rozdíly v národní povaze je možno vysvětlit právě rozdíly v zastoupení nakažených osob v jednotlivých zemích. Latentní toxoplasmóza zvyšuje hladinu pohlavního hormonu testosteronu u nakažených mužů a mění i jejich vzhled. Ženy nakažené toxoplasmou jsou více parádivé, společenské a lehkomyslné, rodí se jim více chlapečků než holčiček a mají o něco delší těhotenství.

Studium vlivu latentní toxoplasmózy na lidský organismus navíc vedlo k řadě objevů, které sice s tímto onemocněním přímo nesouvisejí, ale které mohou mít o to širší dopad na naše poznání toho, jak funguje lidské tělo nebo lidská psychika. Celá řada našich studií například jasně ukázala, že jinak reaguje na latentní toxoplasmózu (a patrně i na řadu dalších vlivů, včetně únavy nebo stárnutí) organismus osob s krevní skupinou Rh plus a jinak s krevní skupinou Rh minus.

Knížka je mimo jiné určena každému, kdo se zajímá o biologii, zejména o tu její část, které se na pražské přírodovědecké fakultě říká biologie bílá. Dokud tam ještě v práci všichni nenosili džíny, tak bílou biologii - přelívání rozmixovaných myší ze zkumavky do zkumavky - dělali vědci v bílých laboratorních pláštích - lovení motýlů či počítání semenáčků ostřice na louce - vědci v khaki terénním oblečení.

Zdroj: Jaroslav Flegr, Pozor, Toxo! - Tajná učebnice praktické metodologie vědy

Poznámky:

Jak píše autor v úvodu, ze kterého jsem tady něco přetlumočil: "Příběh poznávání vlivů toxoplasmózy na člověka tvoří pouze jakési lešení, na kterém jsou navěšeny jednak zajímavosti z různých oblastí moderní biologie a jednak obecné i velmi konkrétní postřehy a návody, jak dělat a především nedělat vědu." Mně hned v úvodu zaujal jeden postřeh, který velice souzní s mým postřehem. Knížka obsahuje boxy (jakési vsuvky), které jsou věnovány metodice vědy. Autor se domnívá - i když poznamenává, že si možná trochu fandí - že zejména obsah těchto boxů by mohl výrazně pomoci jeho současným kolegům, zároveň však dodává: "ti ovšem na čtení knih a ani výše zmíněné rozmixované myši a semenáčky ostřice nemají čas, neboť po většinu času musí psát odborné články, grantové návrhy a grantové zprávy".

Na některé další pozoruhodné postřehy jsem už stihl narazit - kupříkladu na parazitního manipulátora, který dokáže přeprogramovat svého mezihostitele tak, aby udělal něco, co by ho jinak ani nenapadlo, a to za účelem, aby se mohl přemístit do svého definitivního hostitele - a takových je tam jistě nepřeberné množství. S některými z nich vás tady ještě seznámím.

A na závěr: Představa, že s námi dokáže takhle bravurně manipulovat nějaký drobný parazitický prvok, se mnou docela zacloumala.