Podle manipulační hypotézy řada druhů parazitů mění chování svého hostitele tak, aby se snáze dostali z původního nakaženého hostitele do nového, nenakaženého. Například parazit, který k dokončení svého životního cyklu potřebuje, aby nakaženého hostitele pozřel dravec určitého druhu (a nakazil se tak), je často schopen měnit chování i vzhled nakaženého jedince takovým způsobem, že se tento stane s větší pravděpodobností kořistí tohoto dravce. Infikovaný jedinec je například méně opatrný, je nápadnější, více se pohybuje v otevřeném prostoru nebo pomaleji reaguje na nebezpečné podněty. Lucifer
O manipulační hypotéze se zmínil např. Richard Dawkins v knize Sobecký gen (viz Evoluce podle Darwina? - Všechno je jinak, než se zdá). Dawkins v ní popisuje mimo jiné případ motolice Dicrocelium dendriticum. Tato motolice se během svého životního cyklu potřebuje dostat z mezihostitele, kterým je mravenec, do definitivního hostitele, kterým je například ovce. Ovce obvykle mravence nežerou, ale tento drobný technický detail dokáže parazit velmi elegantně vyřešit. Přeprogramuje chování svého hostitele tak, že mravenec ráno vyběhne z hnízda, vyleze metr od mraveniště na stéblo trávy, zakousne se do něj kusadly a zůstane tam pevně zakousnutý. Jen když je v poledne velké horko, sleze a schová se, aby nevyschnul. Později k večeru, když se ochladí, vyleze zase zpátky na stéblo a čeká. Čeká na to, až ho sežere pasoucí se ovce, která je definitivním hostitelem této motolice. Jaroslav Flegr (autor zdroje) si jednoho dne uvědomil, že v určitých situacích jedná jinak, než by od sebe očekával. Odjakživa se považoval za člověka, který se jen tak snadno nevzdává a který dovádí důležité věci do konce. Obvykle se velmi nerad podřizoval autoritám, tím méně "autoritám", a když už, tak jedině ze strategických či taktických důvodů, po zralé úvaze a s krajním sebezapřením, atd. Do toho všeho mu však nezapadaly vzorce chování, které zaznamenal. Jednoduchý příklad: nakupování váženého salámu. V dobách jeho mládí (za minulého režimu) v masnách a lahůdkách, kde se prodávalo vážené zboží, zákazníka okrádali. Dnes se tam samozřejmě okrádá také, ale tak nějak neosobně a jaksi na profesionální bázi - do vakuových sáčků se šunkou se přidá voda a, milý zákazníku, dobrou chuť a přijď zase (nebo si jdi jinam, když myslíš, že tam mají vodu nějak výrazně lepší). V tehdejším časech zřejmě pokládali prodavači za věc profesionální cti, aby na každé porci váženého zboží zákazníka o pár deka okradli. A Jaroslav Flegr místo toho, aby se proti tomu ohradil a vyvolal pěkný konflikt (a zbavil se možnosti v budoucnu nakupovat ve stejném obchodu), mlčel. Ba co víc, mlčet mu připadalo z nějakého důvodu užitečnější, účelnější. Po odchodu z obchodu mu vrtalo hlavou, proč jednal tak, jak jednal, prostě naprosto nelogicky, a kde se vzaly ty pocity, které přitom zakoušel. Když se po nějaké pauze vrátil na přírodovědeckou fakultu, začal o tomto vzorci chování, které k němu naprosto nepasovalo, přemýšlet jako o zajímavém psychologickém problému. Začal pátrat, zda s tímto podivným jevem mají zkušenosti i jiní lidé, a několikrát ho probíral s přáteli. Vyptával se, jestli někdo jiný nezná pocit, že v určité situaci jedná jakoby z cizí vůle a v cizím zájmu a přitom to vlastně dělá dobrovolně. Asi měsíc po jedné debatě, kdy se probírala hypnóza a sugesce, se za ním zastavil jeden kolega, který rychle potřeboval dobrovolníky, na nichž by si otestoval toxoplasmický antigen. Při tomto testu se do kůže vyšetřované osoby vpravil tenkou jehlou toxoplasmatický antigen a osobám, které byly nakažené parazitickým prvokem toxoplasmou, se během dvou dnů v místě vpichu udělal červený flek. Ke svému překvapení se do druhého či třetího dne Jaroslav Flegr dozvěděl, že je toxoplasma-pozitivní. Toxoplasma je kokcidie, to jest prvok, který je vlastně příbuzný původci malárie a společně s ním patří mezi takzvané výtrusovce (Apikomplexa). Pohlavně se rozmnožuje ve střevním epitelu kočkovitých šelem. Kočka je tedy definitivním hostitelem tohoto prvoka. Mezihostitelem, to znamená hostitelem, v jehož těle se parazit rozmnožuje pouze nepohlavně, je jakýkoli teplokrevný živočich, tedy za normálních okolností nějaký pták nebo savec. Traduje se, že za "nenormálních" okolností se může stát hostitelem toxoplasmy i ryba, jestliže ji budeme chovat za dostatečně vysoké teploty. S kaprem by to asi nešlo, ten by pro zahřívání na 30 a více stupňů neměl pochopení, s tropickými rybami ano. Životní cyklus obvykle začíná tak, že nakažená kočka vylučuje cysty s trusem. Kočka se většinou sama nakazí ještě jako kotě a cysty vylučuje pouze dva až tři týdny, zato však v obrovském množství. Poté cysty vylučovat přestane a během dalšího života již není infekční. Cysty se dostanou s trusem do půdy, kde se jimi může nakazit jakýkoliv živočich, který se v této půdě hrabe nebo požírá něco touto půdou znečištěného, tedy od myši až po člověka (např. dítě na pískovišti nebo dospělý člověk, který vytáhne ze záhonu mrkev, nedbale ji omyje nebo dokonce jen otře o kalhoty a vesel ji schroustá). Když se nakazí myš, prodělá většinou pouze lehčí onemocnění (záleží ovšem na tom, o jak "zlý", tj. virulentní kmen toxoplasmy se jedná a kolik parazitů se do myši dostane), a přibližně to samé se stane u člověka. V případě, že mezihostitele sežere namísto kočkovité šelmy jiný dravec nebo všežravec, chová se v něm prvok jako v kterémkoli jiném mezihostiteli, rozmnožuje se nepohlavně a vytváří nakonec tkáňové cysty. U člověka se zdravým imunitním systémem probíhá toxoplasmóza obvykle jako lehké onemocnění, akutní toxoplasmóza. Tento prvok může sloužit jako modelový organismus pro studium manipulační hypotézy, neboť se předpokládá, že v přírodě mění chování svého hostitele tak, aby se stal snáze kořistí definitivního hostitele. Proč však toxoplasma mění chování nejen u myši, ale i u člověka? Prvok v cystě určitě neví, že nesedí v mozku myši, ale v mozku člověka, a už vůbec nemůže vědět, že šance, aby člověka sežrala kočkovitá šelma, je již pár tisíc let poměrně nízká. Jaroslav Flegr chtěl původně napsat nulová, ale nedlouho potom, co začal se svými výzkumy, zabil jednoho z jeho studentů v pražské zoo tygr. Netuší, zda byl student toxoplasma-pozitivní, ale vzhledem k tomu, že k tygrům vlezl do výběhu, tak by se tomu příliš nedivil. Takže toxoplasma dál dělá to, co se naučila v průběhu své evoluce, během těch desítek či snad stovek milionů let, co na Zemi existuje a napadá teplokrevné živočichy. Čeká v cystách na svou příležitost a přitom ovlivňuje chování svého mezihostitele tak, aby se stal co nejdřív obětí kočkovité šelmy. Zdroj: Jaroslav Flegr, Pozor, Toxo! - Tajná učebnice praktické metodologie vědy
27.04.2012, 00:47:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2