Neviditelný čert

David Servan-Schreiber se poprvé setkal s akupunkturou v roce 1980 před svým odjezdem do Spojených států, když ještě studoval medicínu v Paříži. Jeden z jeho tehdejších profesorů se právě vrátil z lidové Číny. Přečetl si knihu francouzského autora Soulié de Morant, který jako první seznámil Západ s akupunkturou, a rozhodl se získat informace přímo u pramene.

Lucifer

Profesor Morant natočil kamerou osmičkou chirurgickou operaci v jedné pekingské nemocnici. Servan-Schreiber se s těmito záběry seznámil spolu se dvěma stovkami dalších studentů v narvané posluchárně a ohromeně zíral na ženu s rozříznutým břichem, která klidně hovořila s chirurgem, zatímco jí z útrob odstraňoval obrovskou cystu. Veškeré umrtvení spočívalo v několika tenoučkých jehlách zapíchnutých do kůže. Všem studentům to však bylo příliš vzdálené jejich znalostem a obrovskému objemu vědomostí západní medicíny, které si ještě měli osvojit, příliš vzdálené a příliš ezoterické, že Servan-Schreiber na film patnáct let vůbec nepomyslel. Až do dne, kdy přijel na úpatí Himaláje do indické Dharmasaly, která je sídlem tibetské exilové vlády. Navštívil Ústav tibetské medicíny a praktický lékař, se kterým hovořil o depresi a úzkosti, se k tomu vyjádřil takto:

Vy na Západě máte na emoční problémy úplně obrácený pohled. Vždycky vás zaskočí zjištění, že to, čemu říkáte deprese, úzkost a stres, má fyzické příznaky. Hovoříte o únavě, hubnutí nebo tloustnutí a nepravidelném bušení srdce, jako by se jednalo o fyzické projevy duševního problému. My se na to díváme obráceně: smutek, ztráta sebedůvěry, pocit viny a neschopnost prožívat radost nejsou nic jiného než duševní projevy fyzického problému. Ve skutečnosti to však není ani jedno, ani druhé. My mezi tělesným a duševním neděláme rozdíl. Emoční a fyzické symptomy jsou prostě dva aspekty skryté nerovnováhy v proudění energie - "čchi". Na čchi lze působit třemi způsoby - meditací, která ho regeneruje, dále výživou, léčivými bylinami a nejpřímějším způsobem, jímž je akupunktura. To, co vy nazýváte deprese, léčíme většinou akupunkturou. Působí velmi dobře, pokud pacienti podstupují léčbu dostatečně dlouho.

Ke třetímu setkání Servan-Schreibera došlo zanedlouho v Pittsburghu, kdy potkal na ulici pacientku, která za ním jednou přišla do ordinace v nemocnici. Trpěla silnou depresí, ale odmítala antidepresiva, která jí nabízel. Během rozhovoru mu řekla, že nakonec zašla za akupunkturistkou, která ji za čtyři týdny postavila na nohy a nyní se cítí úplně v pořádku. Servan-Schreiber si okamžitě vzpomněl na rozhovor v Dharmasale a poněkud roztrpčen skutečností, že jiná léčba než ta, kterou sám ovládá, byla prospěšnější, se rozhodl pátrat po dostupných informacích o tomto zvláštním postupu. To, co se dozvěděl, ho překvapilo řadou důsledků pro nahlížení na tělo a mozek.

V první řadě je akupunktura pravděpodobně nejstarší nepřetržitě praktikovaný medicínský postup na této planetě, protože se používá už pět tisíc let. Světová zdravotnická organizace uveřejnila zprávu, v níž oficiálně uznává akupunkturu jako účinný a schválený postup. Americký National Institute of Health došel k závěru, že akupunktura působí přinejmenším v určitých podmínkách, například proti pooperačním bolestem, proti žaludečním nevolnostem v těhotenství nebo při chemoterapii. Zpráva British Medical Association uveřejněná v roce 2000 dospěla k podobným závěrům a ještě rozšířila indikace například o bolesti zad.

Přinejmenším je dokázáno, že akupunktura způsobuje v mozku sekreci látek, které mohou blokovat pociťování bolesti mnohem lépe než kupříkladu jakékoli placebo (a Můj placebo efekt). V mezinárodní vědecké literatuře se vyskytly studie, které potvrzovaly účinnost akupunktury na celou řadu poruch, jako je deprese, úzkost a nespavost, ale také střevní potíže, potíže při detoxikaci, ať už se jedná o nikotin, nebo heroin, dále neplodnost u žen (dvakrát vyšší úspěšnost než při umělém oplodnění) a dokonce studie v Journal of the American Medical Association ukázala, že lze převrátit dítě v matčině těle, pokud je orientováno koncem pánevním, a to s osmdesáti procentní úspěšností.

K opravdovému rozmachu vědeckého zkoumání akupunktury došlo o několik let později, po uveřejnění článku ve velmi selektivním časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences. Doktor So, vědec korejského původu, zabývající se neurovědami, chtěl vyzkoušet dva a půl tisíce let starou teorii, podle níž se zlepšuje zrak stimulací malíčku na noze akupunkturní jehlou. Pomocí počítačového tomografu testoval deset pokusných osob v dobrém zdravotním stavu. Před očima jim nechal blikat černobílou šachovnici, což je nejsilnější známá stimulace zraku. Snímky ukazovaly významnou aktivaci týlové oblasti, zrakového centra v mozkové kůře, které se nachází v zadní části mozku. U všech pokusných osob vyvolávalo blikání šachovnice silný nárůst aktivity této oblasti mozku, ale s přerušením stimulace se prudce snížila i aktivita. Všechno bylo v pořádku.

Potom požádal zkušeného akupunkturistu, aby stimuloval bod zvaný ve starých čínských příručkách "močový měchýř 67", který se nachází na vnějším okraji malíčku na noze a údajně zlepšuje zrak. K překvapení celého týmu, když se s jehlou zacházelo tradičním způsobem, tedy se jí rychle otáčelo mezi prsty, snímky ukazovaly aktivaci stejné oblasti mozku, tedy zrakového centra v mozkové kůře. Aktivace byla slabší než v případě šachovnic, ale byla tak zřetelná, že by vyhověla veškerým statistickým testům. Aby se prokázalo, že nejde o halucinace ať vědců, nebo pokusných osob, doktor So nechal potom stimulovat bod na palci u nohy, který neodpovídá žádné dráze. Žádná aktivace zrakového centra nebyla vidět.

K nejpozoruhodnějším pojmům čínské a tibetské tradiční medicíny patří existence různých "morfopsychologických typů", zejména typů "jin" a "jang". Tyto dva dominantní typy se určují podle toho, zda určitý člověk dává přednost teplu či chladu, určitým potravinám, určité denní době, dále se určují podle jeho vzhledu, a dokonce i podle tvaru lýtka. Ve starých textech je psáno, že stimulace některých akupunkturních bodů může mít na nemocného zcela opačné účinky podle typu pacienta, a proto je potřeba určit typ předem. Doktor So tedy požádal akupunkturistu, aby stanovil typ pokusných osob. Potom pozoroval účinek stimulace bodu močový měchýř 67 na malíčku nohy na typy jin a jang. Ověřil si, že obě skupiny reagují stejně při pohledu na blikající šachovnici - aktivací zrakového centra mozkové kůry a jeho dezaktivací při přerušení stimulace. Totéž platilo u osob "jin" stejně při stimulaci bodu močový měchýř 67 stejně, ale u pokusných osob "jang" se projevil zcela opačný účinek. Stimulace jehlou měla za následek dezaktivaci zrakového centra mozkové kůry a při přerušení stimulace došlo k návratu do normálního stavu.

Na Západě se tyto postupy příliš neuznávají ani nestudují. Několik málo západních studií dospělo k pozitivnímu hodnocení a akupunkturu dokonce testovali v nemocnici Yaleovy univerzity, aby dostali pod kontrolu úzkost pacientů před operací a vyhnuli se použití anxiolytik. Nicméně je její aplikace ještě velmi omezená, zřejmě proto, že ještě nechápeme mechanismy jejího působení. Na Harvardově univerzitě jeden z těchto mechanismů objasnili. Doktorka Hui s pomocí týmu z Massachusetts General Hospital, jednoho z největších center funkčního zobrazování mozkové činnosti na světě, ukázala, jak lze akupunkturou přímo působit na emoční mozek. Stimulací jediného bodu, který se nachází na hřbetu ruky mezi palcem a ukazováčkem, ozřejmila částečné znecitlivění okruhů bolesti a strachu. Tento bod, kterému staročínské příručky říkají "tlusté střevo 4", patří k nejstarším a používají ho akupunkturisté na celém světě. Je proslulý také tím, že jím lze kontrolovat bolest a úzkost. Stejně jako když v metodě EMDR místo očních pohybů dráždíme kůži, i zde stimulace povrchu kůže dokáže přímo "hovořit" s emočním mozkem a působit na něj.

Jak se dále ukázalo, akupunkturní aplikace zřejmě přímo ovlivňuje také rovnováhu mezi oběma větvemi autonomní nervové soustavy. Pravděpodobně zvyšuje činnost parasympatiku - fyziologické "brzdy" - na úkor činnosti sympatiku, který lze přirovnat k "plynu". Přispívá tedy ke koherenci srdeční činnosti a v obecné rovině umožňuje uvést celou soustavu do vyváženého stavu. Neodpovídá fyziologická rovnováha rovnováze "životní energie", onomu "čchi", o kterém hovoří texty staré dva a půl tisíce let? Jistěže nelze redukovat "čchi" na jedinou funkci, ale rovnováha autonomního nervového systému je jedním z jeho aspektů. Nyní víme, že ho lze ovlivňovat meditací (Srdce a rozum I, II), výživou (jak bude řečeno v následujícím příspěvku z této knihy) a akupunkturou. Právě to jsou tři metody vedoucí k posílení "čchi", které zdůrazňují čínští a tibetští lékaři.

Zdroj: David Servan-Schreiber, Uzdravení bez léků a bez lékařů - Jak zvítězit nad stresem, úzkostí a depresí bez farmakoterapie a psychoterapie

12.05.2012, 00:10:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2