Populárně naučný koutek


« strana 8 »

Gödelův vesmír


Z Barrowovy obsáhlé galerie vesmírných modelů jsme tady naposledy měli Schrödingerův vesmír. Dnes se podíváme na to, co v jakémsi neobvyklém úletu vymyslel jistý Kurt Gödel, když se mu zadařilo seznámit se se samotným Einsteinem. Jeho vesmír, k němuž takto nečekaně dospěl, nabízí něco jako cestování v čase. Na první pohled se zdá, že v jeho vesmíru se můžete vydat do své minulosti, abyste v ní něco nepěkného změnili, popřípadě se v těžce depresivním stavu zastřelili, jelikož jste došli k závěru, že tady nemáte co dělat. Jenže, jak uvidíte, ta cesta do minulosti je prakticky téměř neuskutečnitelná. Pokud by se vám to přece jenom povedlo, tak narazíte na jeden zásadní problém: můžete se snažit sebevíce, ale minulost nezměníte, ani když se pokusíte sebe sama jako dítě zastřelit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Schrödingerův vesmír


Po předchozím vlnícím se vesmíru od Einsteina a Rosena je načase vypustit do modelů vesmíru kvantovou fyziku. Jedním z těch, který s tím vypuštěním neváhal, byl Erwin Schrödinger. Pojďme se tedy podívat, jakým způsobem tento skvělý rakouský teoretický fyzik vypustil kvantovou fyziku mezi Einsteinovy vesmíry, a taky jak si svého života užíval. Musím říci, že právě tím druhým způsobem je mi velmi sympatický.cool

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Einsteinův-Rosenův vlnící se vesmír


Po Fraktálových vesmírech jsem z Knihy vesmírů vyhrabal vesmír, který Einstein zplodil spolu s Rosenem. Zajímavé na něm je, že se v něm poprvé objevují gravitační vlny, ačkoli tento vesmírný model v sobě nemá ani kapku hmoty. I přes tento „drobný“ nedostatek, a i přes Einsteinův počáteční odpor, se gravitační vlny dostaly na přetřes až tak, že je většina fyziků začala brát vážně jako něco, co v našem vesmíru zcela reálně existuje. Jako třešničku na dortu (takový „lepkavý korálek“) si můžete vychutnat gravitačně konferenční zážitek nenapodobitelného Richarda Feynmana. 

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


Fraktálové vesmíry


Dalšími Einsteinovými vesmíry jsem ukončil vcelku systematický přehled modelů vesmíru, encyklopedicky a historicky seřazený v Barrowově Knize vesmírů. V dalších částech této vesmírné série se budu věnovat jen některým velmi zvláštním a podnětným modelům vesmíru doprovázených zajímavými postřehy. Na úvod jsem vybral Fraktálové vesmíry, jež Barrow zařadil do kapitoly Neočekávané vesmíry: rokokové období. Fraktály se zde již vyskytly v podobě hezké prezentace Fraktály, kterou Neviditelného čerta obdařila Astra, v jejíž textové části je uveden jejich stručný matematický popis.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Další Einsteinovy vesmíry


V předchozí části na téma Einsteinovy vesmíry byla uvedena tři různá řešení Einsteinových rovnic obecné teorie relativity vedoucí ke třem možným vesmírům. Pro dnešní část jsem vybral ještě další modely těchto vesmírů, jelikož každý z nich narazil na něco zajímavého, co se nakonec zúročilo v soudobém modelu či modelech vesmíru. Samotný Einstein, stejně jako někteří jeho následovníci, se samozřejmě více či méně zúčastnil odborné debaty kolem všech těchto modelů vesmíru s nejrůznějšími podnětnými myšlenkami a nezůstal jen u toho. Nespokojil se jenom se svým původním statickým vesmírem, ale spolu de Sitterem (viz Einsteinovy vesmíry) se pokusil sestavit jiný. A tím právě začneme.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Einsteinovy vesmíry


Albertu Einsteinovi se podařilo s pomocí matematika Marcela Grossmanna a s využitím myšlenky Karla Schwarzschilda použít k popisu vesmíru neeuklidovskou geometrii sestavit novou teorii gravitace známou jako obecná teorie relativity, která byla prezentována soustavou rovnic majících celou řadu různých řešení, z nichž každé představovalo možný vesmír. Einstein byl také (a zcela pochopitelně) první, kdo se pokusil ze všech těch možných řešení vybrat to správné. Výsledkem jeho snahy byl statický vesmír. Velmi rychle se však při hledání toho správného řešení našli další následovníci a některým z nich, tvůrcům Einsteinových vesmírů, je věnována tato část z Knihy vesmírů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Einsteinův statický vesmír


Žádný z obrazů vesmíru 19. století se neobešel bez nástroje, který vynalezl Newton v roce 1687. Jeho proslulé zákony pohybu a gravitace jsou užitečné pro řadu praktických účelů. Při bližším pohledu však zjistíme, že v sobě skrývají obtížný problém. Platí totiž jen pro velmi speciální typ pozorovatelů – těch, kteří nerotují nebo se neurychlují vzhledem ke vzdáleným hvězdám. Einstein v tom spatřoval závažný problém formulace základních matematických zákonů přírody. Zdálo se mu skandální, že popis přírodních zákonů platí jen pro určité pozorovatele a má pro tyto pozorovatele význačně jednodušší tvar. Jde vlastně o předkoperníkovský pohled, který sice nepřipisuje význačné postavení nějakému místu ve vesmíru, ale privileguje určitý pohyb vesmírem. Jedním z velkých Einsteinových objevů bylo, že se mu podařilo najít způsob, jak formulovat přírodní zákony, aby měly stejný tvar pro všechny pozorovatele nezávisle na jejich pohybu. Jeho nový gravitační zákon, který nahradil zákon Newtonův, je známý pod názvem obecná teorie relativity.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 42         


Karl Schwarzschild: muž, který věděl příliš mnoho


19. století zvolna končilo zápolením dvou konkurenčních modelů vesmíru (viz Modely vesmíru v 18. století), přičemž do hry vstoupily zákony termodynamiky, jež silně narušily původní newtonovské představy (viz Vesmír degenerující), avšak v podpalubí s již poměrně velkým předstihem byl přichystán další významný obrat v pohledu na vesmír. O iniciaci tohoto obratu založeném na neeuklidovské geometrii se se zasloužil především německý fyzik a astronom Karl Schwarzschild, jenž se však skutečného uznání své iniciace nedožil.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 34         


Vesmír degenerující


Zatímco v 18. století začaly tvorbě modelů vesmíru dominovat Newtonovy zákony gravitace a pohybu, v 19. století se o slovo přihlásila statistická termodynamika. 19. století se někdy nazývá Stoletím páry, čímž se myslí, že byl vynalezen parní stroj a nejen to. Započala se strojová průmyslová revoluce, která byla samozřejmě podnícena klasickou newtonovskou mechanikou, jenže z ní vypadlo něco, s čím tvůrci vesmírných modelů dle Newtona nepočítali. Formulace termodynamiky dost vážným způsobem nahlodala modely vesmíru z 18. století. Pojďme se podívat, čemu to vedlo a jak si s tím různí vědátoři a myslitelé poradili.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Modely vesmíru v 18. století


Předchozí část o vývoji modelů vesmíru, v níž na Aristotela navázal Klaudios Ptolemaios a po něm to dovršil svou revoluční hypotézou Mikuláš Koperník, byla zakončena konstatováním, že k dalšímu pokroku je třeba do hry zařadit fyzikální teorii, která bude schopná dostatečně precizně popsat pohyb nebeských těles. Tuto fázi odstartoval Isaac Newton svým gravitačním zákonem a třemi pohybovými zákony. Na astronomické scéně 18. století se však nejdříve objevil Thomas Wright, jehož přírodovědné, natožpak fyzikální vzdělání nedosahovalo nijaké zvláštní úrovně. Byl to však právě on, který jako první pochopil, že ty mlhavé obláčky, které byly pozorovány tehdejšími dalekohledy na noční obloze, mohou být stejně jako Mléčná dráha galaxie. Tuto představu skvělým způsobem rozvinul Immanuel Kant, jenže pak se na scéně objevil Pierre Laplace a na čas ji poslal k ledu. 

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Ptolemaiův překomplikovaný vesmír a Koperníkovská revoluce


V předchozí části První modely vesmíru bylo naznačeno, že v naší sluneční soustavě, v níž planety obíhají okolo Slunce různými rychlostmi, pozorujeme ze Země podivné tvary drah ostatních planet – zdá se nám, že některé se po nějakou krátkou dobu pohybují zpět. Taková iluze vzniká díky našemu pohybu vzhledem k pozorovaným planetám. Naše oběžná rychlost je jiná než jejich, a proto občas vidíme jejich podivný protipohyb. Tento efekt potřeboval vysvětlit i Aristoteles a jeho následovníci.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


První modely vesmíru


Před téměř čtrnácti dny jsem ve Vesmírné upoutávce naznačil, že z této pozoruhodné knížky od Johna D. Barrowa, která v sobě zahrnuje nepřeberné množství modelů vesmíru, od těch nejstarších po ty nejnovější, zde něco přetlumočím. Je v ní spousta inspirativních postřehů a myšlenek, kterými se brodím především při jízdě metrem. Zatím mě nejvíce zaujaly fraktálové vesmíry, antropický vesmír, vesmíry s hmotou a antihmotou či vesmíry, v nichž není nic původního, anebo kvantové vesmíry. Dřív či později se k něčemu z toho a nejspíš i něčeho jiného dostanu. Pro dnešek jsem připravil takový malý výlet k těm úplně nejstarším modelům vesmíru, přičemž hned u Aristotela se zastavím u jedné šílené filosofické úvahy, na kterou jsem v poslední době už několikrát v sobě narazil a která se ve mně opět vynořila ve chvíli, když jsem v knížce dorazil k poznámce o Aristotelově předpokladu, že náš vesmír existoval vždy a vždy existovat bude.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 37         


«   1  2  3  4  5  6  7    8    9  10  11  12 . . . . . . . . . .  25  26  27  28  29   »