Populárně naučný koutek


« strana 9 »

Vesmírná upoutávka


Při vkládání včerejšího filosofického pojednání o vědě (Věda, změny paradigmat a Occamova břitva) jsem si uvědomil, že Populárně naučný koutek už nějakou dobu odumírá na úbytě. Naposledy byl doplněn někdy ve druhé polovině loňského října článkem Podíl obezity na vzniku rakoviny. Včera jsem po delší přestávce navštívil své oblíbené knihkupectví na Academia na Václavském náměstí a do oka mi padla knížka Johna D. Barrowa Kniha vesmírů, která je takovým průvodcem všemi možnými i nemožnými modely vesmíru, počínaje Aristotelovým sférickým vesmírem a konče postmoderními vesmíry, včetně těch naprosto splašených. John D. Barrow je uznávaný vědec a popularizátor vědy, který působí jako profesor matematických věd na univerzitě v Cambridgi a výňatky z jeho populárně naučných publikací se zde již objevily několikrát, namátkou Konečné vysvětlení (?) či Vítejte v hotelu Nekonečno. V blízké době obohatím Populárně naučný koutek výňatky z Knihy vesmírů. Dnes vás jako takovou vlaštovkou onoho obohacení obohatím některými perličkami a citacemi napříč celou knížkou.   

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Podíl obezity na vzniku rakoviny


Z jedné hromádky knížek jsem opět vylovil druhý díl Doby jedové od Anny Strunecké a Jiřího Patočky, z níž jsem zde naposledy reprodukoval pojednání Najdeme elixír života a věčného mládí? Žijeme v době, kdy nás obklopuje ohromné množství nejrůznějších chemikálií produkovaných konzumním průmyslem, z nichž drtivá většina nemá s elixírem života ani náhodou nic společného. Nedávno jsem se kupříkladu dočetl, že obyčejný rohlík dnes obsahuje přes třicet různých chemických látek, z nichž prý žádná není zdraví závadná, ale naopak ten rohlík tak nějak chuťově a trvanlivě vylepšuje. Zatímco naše babičky si vystačily s olejem, solí, moukou a vodou, a pokud chtěly, aby jim pečivo zůstalo déle čerstvé, přidaly trochu oleje, tak naše moderní konzumní doba se s něčím tak přízemním spokojit nemůže. Nežijeme však jenom v „době jedové“, ale i v „době obžerské“.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Statická elektřina – vodní toky – sakrální stavby


Níže uvedený autor tohoto pojednání mi před několika dny zanechal na NČ vzkaz, v němž zareagoval na zde přetlumočenou knížku od Bruce H. Liptona Biologie víry, obzvláště pak na pasáž, která se týká buněčné membrány. Poslední část z této knížky se jmenuje Podvědomá mysl: volám, a nikdo neodpovídá, a poslední část o buněčné membráně Kouzelná membrána III - Buňka jako počítač. Miroslav Provod mi ve svém vzkazu zaslal text jedné a poslední kapitoly z jeho internetové knížky, jejíž adresu se za chvíli dozvíte. Tato kapitola, jak vyplývá z názvu článku, se zabývá vlivem statické elektřiny. Zde je třeba podotknout, že autor má v záhlaví svých stránek uvedeného Nikolu Teslu, o němž již na NČ byla nejedná řeč, viz Nikola Tesla, Nikola Tesla - Dálkově ovládaný automat a Nikola Tesla - šaman dvacátého století III. Elektřina a obecně elektromagnetická interakce je hlavním pilířem všeho, co tvoří náš svět. Myslím tím svět makroskopický a všechny jeho struktury, vzájemné interakce atd. Fyzika dnes rozeznává čtyři základní síly, interakce: gravitační, elektromagnetickou, silnou a slabou. Ta první je v našem světě jistě velmi důležitá, ale tvoří pouze jeho pozadí, bez něhož by ten svět samozřejmě nebyl možný. Poslední dvě jsou jaderné, jistě také důležité, nicméně za stavbu a rozmanitost našeho světa, včetně všeho co s tím souvisí, tj. i nás, našeho myšlení, vnímání okolní reality, komunikace s ostatními objekty včetně lidí atd., za to vše je zodpovědná síla či interakce elektromagnetická. V nejrůznějších podobách, včetně statické elektřiny. Nikola Tesla to věděl a Miroslav Provod se vydal stejným směrem. - Lucifer

 

Miroslav Provod


Celý článek »

komentářů: 21         


Najdeme elixír života a věčného mládí?


Po delším čase se vracím k Době jedové 2 od Anny Strunecké a Jiřího Patočky. Přicházím s podkapitolou, kterou napsal Jiří Partočka a která se zaobírá elixírem života a neutuchajícího mládí. Chtěli byste omládnout a svůj život prodloužit, dokud se vám to bude líbit? Občas přemýšlím, že bych se chtěl vrátit do svých mladších let, ale ve skutečnosti vlastně ne. Bylo to hezké, teď jsem však už někde jinde a nemyslím si, že je to horší. Domnívám se, že své mládí v sobě stále ještě mám, a navíc obdařené zkušenostmi, které jsem dříve neměl. Svou životosprávu náležitě hlídám a mé duševní pochody stále ještě někam směřují. Nějaký ten elixír života v sobě asi mám. A to mi stačí. Nicméně jsem vždy otevřený jakýmkoliv podnětům, kterými bych ten svůj elixír života mohl obohatit. Těch podnětů jsem tu už zmínil mnoho, jedny z nich jsem nalezl ve dvou dílech Doby jedové. Kupříkladu Kurkumin, který si občas sypu do jídla a který tak nějak souvisí s tím, o čem ve své podkapitole o elixíru života píše Patočka.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Materializace „myšlenky“ vedoucí ke vzniku člověka IV


V předchozích částech ([1], [2] a [3]) bylo ukázáno, že hypotéza o evolučním procesu, který Darwin nazval „přírodní výběr“, je neslučitelná se současnými vědeckými znalostmi, podle nichž se vývoj druhů ubíral spíše skokem než spojitě v podobě hromadících se variací. Závěrečná část předkládá podrobnější popis těchto skoků a zároveň Mejsnarovu představu, jak se tímto způsobem materializuje „myšlenka“ vedoucí od vzniku našeho vesmíru ke vzniku člověka.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Materializace „myšlenky“ vedoucí ke vzniku člověka III


Druhá část se věnovala problému s nalezením předka současného člověka, z něhož by se vyvinul přirozeným výběrem dle Darwinovy teorie (jak se ukáže, tak spíše hypotézy). Třetí část je založena na páté kapitole Mejsnarovy knížky, jež se zcela příznačně jmenuje O původu druhů a v níž Mejsnar dopodrobna rozpitvává, proč biologická evoluce založená na přírodním výběru náhodných variací je špatnou hypotézou. Ukazuje, že stabilita genu může být překonána moderními technikami umožňujícími genovou manipulací, jejich komplikovanost však vylučuje náhodnou možnost použití v přírodě směrem k novému druhu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Materializace „myšlenky“ vedoucí ke vzniku člověka II


Před nějakými 150 lety trvala naléhavá potřeba propojit evoluční řetězec mezi námi a prehistorickými typy označovanými jako Homo erectus. V této souvislosti je pochopitelné, že se evolucionisté okamžitě a ochotně chopili objevu neandrtálce, a předchůdce pro nás, jeho potomky, byl nalezen. V současnosti ale, v důsledku objevů nabízejících přímý důkaz genetické nespojitosti mezi námi a neandrtálci (získanými metodou mtDNA, viz první část), evolucionisté prezentují neandrtálce jako slepou větev na evolučním stromu předpokládané fylogeneze primátů a člověka. Evolucionisté se však nevzdávají.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 17         


Materializace „myšlenky“ vedoucí ke vzniku člověka I


Do rukou se mi dostala poměrně útlá brožovaná knížka od biologa prof. Jiřího Antonína Mejsnara (ostatní tituly jsem vynechal), který byl v letech 1997-2004 profesorem katedry fyziologie živočichů PřF UK Praha a v letech 2005-2008 přednostou Ústavu obecné biologie a genetiky 3. LF UK Praha. Mejsnar se v ní pokouší vyvrátit Darwinovu evoluční teorii (což už bylo činěno mnohokráte na nejrůznějších úrovních) a nabízí poněkud jinou hypotézu, založenou na skokové materializaci „myšlenky“ (jakéhosi programu) vedoucí až ke vzniku člověka. Hypotéza je velmi zajímavá a na rozdíl třeba od kreacionismu podložená spoustou vědecky doložitelných argumentů. A to mě vedlo k závěru, že se z ní pokusím vytěžit to nejdůležitější. Zde je první část tohoto pokusu:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Podvědomá mysl: volám, a nikdo neodpovídá


Přicházím s poslední částí poslední série z knížky Bruce H. Liptona o biologii víry. V záloze mám přesto ještě jeden dodatek, který se v této knížce nalézá v jejím epilogu, z něhož jsem tady již ocitoval jeho poslední pasáž pod názvem Přežití toho, kdo miluje nejvíc. Epilog obsahuje zvláštní vizi, v níž se Lipton vyznává ze své pozoruhodné (biologické) víry. V blízké době se z toho pokusím vybrat to podstatné, a jsem docela zvědav, jak se s tím vypořádáte. Vraťme se však k dnešnímu tématu, které se týká „závěrečného“ souboje našich dvou myslí. (Epilog)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Vědomá mysl: stvořitel v nás


Po naprogramování podvědomé mysli přichází na řadu mysl vědomá a její způsob, jakým komunikuje s myslí podvědomou. Evoluce vyšších savců s sebou přinesla novou úroveň uvědomění – „vědomí vlastního já“ či, jednoduše, vědomou mysl. Starší, podvědomá mysl je naším „autopilotem“; vědomá mysl je „ručním řízením“.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Podvědomá a vědomá mysl


Závěrečná série z knížky Bruce H. Liptona byla zahájena úvodem Chiropraxe a podvědomá mysl. V této části bude naznačeno, jak je naprogramována vaše podvědomá mysl, a také to, že na velikosti vašeho mozku až tak nezáleží. Typickým příkladem je vynikající francouzský spisovatel Anatole France, který měl dvakrát menší mozek než třeba Ivan Sergejevič Turgeněv, aniž by vykazoval dvakrát menší spisovatelské nadání.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Chiropraxe a podvědomá mysl


Sedmá kapitola knížky Biologie víry - … od Bruce H. Liptona se jmenuje Uvědomělé rodičovství – Rodiče jako genetičtí inženýři. Lipton hned v úvodu konstatuje, že rodiče se mohou již od prenatálního věku svého dítěte stát jeho genetickými inženýry. Schopnost jednotlivců reagovat na podmínky prostředí, jež vnímají jejich matky před jejich narozením, těmto jedincům umožňuje genetický a fyziologický vývoj tím, jak se přizpůsobují tomu, co prostředí naznačuje. Oba rodiče pak pokračují ve své práci genetických inženýrů i po narození dítěte. Po tomto úvodu se Lipton začne zabývat sílou podvědomí a zahájí to svým zážitkem s chiropraktikem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 16         


«   1  2  3  4  5  6  7  8    9    10  11  12  13 . . . . . . . . . .  25  26  27  28  29   »