.:: Neviditelný čert ::.

Ferdinand Pátý

rubrika: Povídání

Vzpomínka na jeden letní výlet

Lucifer

V Zákupech nedaleko Českého Boru je zámek, kde po své abdikaci dlel habsburský císař Ferdinand toho jména pátý. Od mládí trpěl epilepsií, ale nebyl to špatný císař, nicméně když jeho habsburský nástupce řádně dospěl, Ferdinand abdikoval a odstěhoval se do Zákup. Tím nástupcem nebyl nikdo jiný než František Josef toho jména první, v Čechách známý pod nickem Procházka. Hodně jsme se mu tady v Čechách nasmáli - myslím Procházkovi, ne tomu epileptikovi - nicméně faktem zůstává, že František Josef první byl nejdéle sloužícím panovníkem v zemích Koruny české a venkoncem nebyl špatným. Ale zpět k Zákupům a Ferdinadovi.

Při prohlídce zámku mne zaujalo několik věcí. Především jsem se dozvěděl, že náš milý epileptický císař Ferdinand byl velkým sběratelem a fandou moderních technologií. Měl tam kupříkladu orchestrión, do kterého se dávaly válce s naprogramovanou hudbou, něco jako cédéčka - vlastně v principu totéž ale v mechanickém provedení. Měl jich tam několik stovek, takže na tu dobu slušný jukebox. A řadu dalších technických podivuhodností.

Kupříkladu výtah. Bylo to mechanické zařízení, které vozilo Ferdinanda nahoru nebo dolů. Ovládalo se rumpálem někde ze střechy, kde byli připraveni čtyři statní junáci a když Ferdinand písknul, začali točit kolem. Měli mezi sebou takovou dohodu: když písknul jednou, tahali ho nahoru, když dvakrát, tak dolů. Tedy abych to upřesnil: Ferdinand nepískal, ale cinkal na zvoneček.

Až téměř v závěru prohlídky jsme se dostali k Ferdinandově ložnici. Za zmínku stojí, že velká část nábytku v zámku byla na kolečkách. Ne jinak Ferdinandova postel. To bylo velmi důležité. Když měl Ferdinand záchvat a byl po ránu nemohoucí, tak ho i s postelí zavezli do vedlejší toaletní místnosti. A ta mne velmi zaujala.

Byla tam řada roztomilých a technicky zajímavých toaletních potřeb a zařízení, když tu v koutě jsem objevil pozoruhodné kožené křesílko s kulatou dírou. Než jsem si to stačil rozmyslet, sličná slečna průvodkyně děla, že to je záchod. Rozkošné kožené křesílko s dírou a mísou na výsledky procesu trávení.

Kde je dnes Habsburkům konec...

Po prohlídce zámku jsme s mým čertím doprovodem zamířili do protější putyky, kde jsme si dali něco málo k snědku - a co následovalo pak, už neřeknu, neboť i internetové zdi mají oslí uši.