.:: Neviditelný čert ::.

Novoroční usínání a ... Dům v oblacích

rubrika: Povídání

Dnešní novoroční den jsem si náhle uvědomil, že už si nevzpomínám, kdy naposled jsem usínal s nádherným pocitem, že vše, co jsem dnes mohl udělat, to jsem udělal, a co nemohl, to udělám třeba zítra.

Lucifer

Už si nevzpomínám, kdy naposled jsem usínal s pocitem, že si nechám něco krásného zdát a když se ráno probudím, nechám své sny, aby se zvolna rozptýlily do nového dne a v očekávání dalších zajímavých vjemů vyrazím odpočinut a nabit snovou energií vstříc svému životu, od něhož jsem očekával stále a stále další objevy sebe a všeho kolem sebe.

Kdy naposled jsem prožíval krásné usínání a opětovné ještě krásnější probuzení?

Někam jsem zabloudil, tam, kde jsou cestičky křivolaké a za každým rohem číhá nějaká další nepříjemnost.

Kdy naposled jsem tak krásně usínal?

Ono to bylo už asi hodně dávno, ale neuvěřitelným způsobem se mi to na chvíli vrátilo relativně nedávno. V době, kdy jsem se na pokraji smrti probouzel z umělého spánku a potom jsem už normálně usínal s představou, že vše, co jsem mohl dnes vykonat, to jsem vykonal a ostatní dokonám zítra, pozítří, popozítří a tak dále.

Nějakou dobu mi to vydrželo, kolem sebe jsem měl lidi, kteří mě podrželi... No a pak jsem zase zamířil do křivolakých uliček, bloudil po křivolakých cestičkách a někteří z těch lidí začali mizet...

A tak si říkám, že tu cestu nekřivolakou musím zase najít. Zase najít sám sebe a vše, tak jak má být, kolem sebe.

Jestli se mi to podaří, je pouze ve hvězdách psáno. Jedno však vím jistě: křivolaké cestičky opouštím, všechen ten balast házím za hlavu, někam do hlubin infernetu, někam, kde se to utopí na lžíci mrtvé vody. Až se zítra ráno probudím, nabiji se znovu energií svých snů a jako dříve, jako kdysi hodně dávno vyrazím hledat svůj životní grál po cestě, na níž se žádné křivolaké zákruty nevyskytují. Půjdu a naleznu svůj dům v oblacích.