Neviditelný čert

Někde na nezávislé diskuzi NP jsem dnes zahlédl zajímavý úvodník k inteligenci a přečetl si kus diskuze. Nebudu se k tomu extra vyjadřovat a proto to píšu tady.

Lucifer

Nechal jsem se inspirovat jedním názorem o českých či československých vysokých či středních školách, který zhruba tvrdil, že to školství za bolševika bylo zlé, špatně inspirovalo studenty a mnohdy přetrvalo i do dnes. Musím s tím souhlasit a připojím svou vzpomínku na gympl a vysokoškolské studium.

Na gymplu jsme měli jednoho "profesora", který zřejmě narazil do systému v šedesátém osmém či devátém roce a aby se udržel na svém místě, začal ve svých předmětech mohutně šířit vládnoucí ideologii a to tím šíleným způsobem, že dodnes nevím, zda mu skutečně hrabalo nebo to byl rafinovaný výsměch. Měl nás ze zeměpisu a dějepisu a díky jemu jsem oba předměty silně nenáviděl a z gymplu si o tom do života nic neodnesl.

Například v zeměpisu jsme se učili především o Sovětském svazu a to tak, že jsme se museli učit nazpaměť vše, co nám nadiktoval. Dodnes si vzpomínám na jedno jeho šoumenské vystoupení, když se postavil s ukazovátkem v ruce zády k mapě a po slepu dozadu píchal do mapy a identifikoval státy Sovětského svazu a jejich hlavní města. Podobně fungoval v dějepisu. Vedli jsme si deníček, kde byly historická data a k tomu název, co důležitého se v té době odehrálo. Dodnes si pamatuju, že Zlatá bula sicilská byla spuštěna v roce 1212, aniž bych si v té době zapamatoval, co to vlastně znamenalo. Jeho hodiny spočívaly v tom, že nám všechny historické záležitosti nadiktoval a pak nás z toho zkoušel. Jedničku dostal pouze ten, kdo se to nazpaměť naučil. Nejlépe si vedly některé studentky z venkova, které mu to tam pěkně odříkaly, on se přitom spokojeně kymácel na židli a pak jim napsal jedničku. Kdokoli se pokusil tu záležitost vysvětlit na základě jiných zdrojů a vlastní inspiraci, ho vždy přivedl k totálnímu znechucení a zapsání špatné známky.

Teprve mnoho let po ukončení gymplu mě začala historie lidské civilizace zajímat a začalo to tím, že mne zaujal televizní seriál Já, Claudius. Díky němu jsem se začal zabývat starověkým Římem, kupoval si o tom knížky, pak se věnoval Řecku, Alexandru Makedonskému, Indii, Ašókovi, Egyptu atd. Nakonec se lidská historie stala mým oblíbeným koníčkem a zabrousil jsem až na dálný východ k Japoncům či Číňanům nebo do předkolumbovské Ameriky k Indiánům. Kdybych tohle ovládal na gymlu a přihlásil se na historii na Karlově Universitě, tedy dnes, tak mne tam berou hned a ještě dostanu mocné stipendium.

Na vysoké škole to probíhalo podobně. Chodili jsme na přednášky, kde nám přednášející všechno čmárali na tabuli a člověk měl co dělat, aby si to stihnul opsat. Obvykle netrvalo dlouho, přestal jsem se snažit udržet kontakt s přednáškovým průběhem, tupě opisoval a věřil, že ve zkušebním období stihnu všechno nastudovat. Musím však podoknout, že někdy se našly výjímky, kupříkladu přednášky jednoho docenta z mechaniky, který nás třeba nádherně seznámil z Newtonovými zákony tak, že se mi jim podařilo skutečně porozumět.

V našem studijním kruhu se tehdy nacházel jeden divný spolužák, který žil se svojí maminkou, která byla s jeho tatínkem rozvedená, měl tlustá skla na brejlích, tlustou postavu a působil dojmem... no řekněme částečného autismu. Ten se s tím vůbec nepáral. Jednoho dne ho oslovil jeden z profesorů a zeptal se ho, proč nechodí ráno o půl sedmé na matematická cvičení, když je ta účast povinná. Odpověděl s klidem, že bydlí dost daleko a musel by vstávat v noci, kdy však spí. Ono to vypadalo trochu legračně, ale dodnes na to vzpomínám jako na velmi inteligentní reakci, jakou by si nikdo z normálně vyhlížejících studentů dedovolil.

Tenhle kluk měl však ještě víc problémů. Kupříkladu díky své neudržované postavě se mu de facto nedařilo absolvovat tělocvik, takže ho časem z toho uvolnili a nakonec ho uvolnili i z vojenské přípravy. Jeho maminka byla totiž brněnskou spisovatelkou, drobnější, hubená, inteligentně a slušně vyhlížející a nejspíš mu to pomohla prosadit. Vzpomínám si třeba, jak na jednom z jeho posledních tělocvičních výstupů byl přinucen udělat kliky a jak je dělal, všichni jsme viděli, že se mu z hrudi kymácejí dva téměř ženské prsy.

Měli jsme z něho srandu, ale jestli si myslíte, že jsem jím opovrhoval, tak to je velký omyl. Byl jsem nejspíš jediný ze spolužáků, který ho respektoval, on to velmi dobře věděl a tak si mě vybral jako jediného zdroje zapsaných přednášek, kterých se z různých a jemu zcela rozumných důvodů neúčastnil. Jednou to dokonce došlo tak daleko, že se mi snažil na schodech naší katedry vyrvat přednášky z ruky a málem jsme si dali do řepy. Dodnes na něho velmi rád vzpomínám, ale po ukončení studia jsem ho už nikdy neviděl. Pouze jsem se dozvěděl, že nastoupil v Brně k jednomu významnému ústavu, který se zabýval přístrojovou technikou. Byl velmi dobrý v matematice a když jsem se ho jednou zeptal, proč šel na fyziku, tak odvětil, že k tomu chtěl také vědět, jak ta matematika v přírodě skutečně funguje.

Podobně jako z gymplu ani z vysoké školy jsem si mnoho neodnesl. Vše jsem musel nakonec vybudovat až pár let po tom. Nastoupil jsem do jednoho vědeckého ústavu a byl jsem požádán, abych se věnoval jisté diagnostice termického plazmatu. Začínal jsem skoro od nuly, ale šlo to. Kupříkladu jsem se konečně jakž takž seznámil s kvantovou fyzikou, poněvadž ta diagnostika na tom byla postavena. A vše jsem se musel naučit sám, neboť jsem nastoupil do úplně nového oddělení, kde mě to nikdo nemohl naučit. A nebyl jsem sám. Dnes to předávám dalším.

Tolik k tématu inteligenční kvocient 

22.07.2010, 20:37:00   Publikoval Luciferkomentářů: 10