Neviditelný čert

Zhruba před rokem jsem se zúčastnil plazmochemické konference v Bochumi a protože jsem se letos díky nakopávání odjíždějícího vagónu připravil o dvě konference, tak jsem si zavzpomínal na tu Bochum.

Lucifer

No a napadlo mě, že se s vámi podělím o jeden zážitek, pohříchu téměř hororové povahy. Takový mikrohorůrek. Pobýval jsem v hotelu v centru města poblíž nádraží. Loni jsem to napsal na psím podrbání a pokud si to někdo pamatuje, tak se omlouvám, ale řekl jsem si, že s tím přisvištím i do Čerta. Ze sentimentu či ze sentinelu, čertví 

Noc první: Ráno o půl páté mě probudil značný hluk. Měl jsem otevřenou ventilačku, poněvadž nedokážu spát při zavřeném okně, natožpak v tomto ročním období. Nějakou dobu jsem s tím zápasil, ale nakonec slovo dalo slovo a tak jsem vstal a okno zavřel.

Noc druhá: Vrátil jsem se pozdě v noci konferenčně i společensky řádně unaven a dospěl k závěru, že mi nějaké okno a hluk můžou být srdečně ukradeny - zkrátka, že i kdyby za oknem stříleli z celé artilérie, budu spát jako poleno. O půl páté ráno mě probudil značný hluk. Chvíli jsem s tím těžce zápasil, nakonec však kapituloval, vstal a okno zavřel.

Noc třetí: Tentokrát jsem neponechal nic náhodě a okno zavřel hned. Ponechal jsem však pootevřené okýnko do koupelny a dveře tamtéž jsem přivřel jenom tak, abych utlumil zvuk, nikoliv však vzduch. O půl páté ráno mě probudil divný hluk. Jako by někdo či něco někde klepalo. V mátožném polospánku jsem upadal do různých vidin. Představoval jsem si kupříkladu, že oknem v koupelně se dobývá nějaký pták a zobákem doň buší. Třeba havran, aby mi řekl Nevermore. Později, už poněkud víc probuzený, jsem nabyl pocitu, že někdo klepe do stěny za mojí hlavou. Bylo to takové kvaziperiodické klepání, jako když někdo vyťukává melodii, ale tak nějak prkenně, mrtvolně. Začala mne objímat hrůza. Když jsem se probral ještě víc, zkusil jsem zaklepat do zdi, ale znělo to jinak. Kdysi jsem někde četl, že mrtví se ohlašují klepáním do postele. Ano, tak to znělo. - Už ani nevím, kdy to přestalo a jak jsem usnul.

Noc čtvrtá: Vrátil jsem se pozdě v noci konferenčně i společensky řádně unaven a dospěl k závěru, že je úplně putna, zda to okno zavřu či ne, tak jsem ho radši nechal otevřené, aby se líp dýchalo. Probudil jsem se o půl páté ráno. Venku bouřka, daéšť mlátil do oken a burácení hromu hravě suplovalo železniční dopravu.

24.08.2010, 19:47:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9