Jaroslav Pichlík: Až naprší

rubrika: Povídání


Jak konstatuje Jiří Dědeček v doslovu ke knize lékaře Jaroslava Pichlíka Indikace k ústavnímu léčení, ve Slovníku českých lékařů-spisovatelů najdeme přes pět set jmen. Říká, že Jaroslav Pichlík píše nemilosrdné příběhy nemilosrdným jazykem. Tento teplický lékař je podle slov jeho kamarádů Vladimíra Mišíka a Jaroslava Olina Nejezchleby poněkud neortodoxní. Píše např. recenze o rockové hudbě. A o nové době soudí:

Všichni jsou hodný a krotký, protože nikdo neví, co bude zejtra. To tenkrát jsme měli ten socijálismus forever a nikam níž se v podstatě spadnout nedalo… Ona stačí ta rychlost, se kterou vypuzují své výrobky madony z řad nepřizpůsobivých… V našem vezdejším, i když zatím moc se nedařícím kapitálismusu, kdy se musíme daleko víc starat sami o sebe, nejsouce determinováni, opečováváni, přebalováváni, kolébáni a chlácholeni Velkým Bratrem a přidruženými bratranci a švagry, je výsledný tlak na čtvereční centimetr každé hlavy přinejmenším stejný jako tenkrát. Přičemž alkoholická nebo jiná relaxační vzpruha už není berličkou, nýbrž hřebíkem do existenční rakvičky…

A z Pichlíkovy poezie, se vzpomínkou na Činoherní studio v Ústí nad Labem, cituje:

 

Stella


Sajrajt Blues

(severní Čechy 80)

 

Venku je zase humus

chce se mi z toho blejt

Zvolna si chystám funus

Tady se nedá bejt

 

Všichni jsou pořád sťatý

až z toho začlo lejt

Chraňte nás všichni svatý

Tady se nedá bejt

 

Osmahlej týpek prudí

Nadělám z tebe prejt

nebo telecí hrudí

Tady se nedá bejt

 

 

Z nadějnejch životních konstrukcí

nezůstal ani nejt

Všecko se zvrtlo v destrukci

Tady se nedá bejt

 

Vedeme jenom v potratech

(dali nám na to glejt)

a v kosočtvercích na vratech

Tady se nedá bejt

 

 

Až naprší (Úryvky ze sci-fi povídky)

 

Všude byly louže. Malé, větší, střední, obrovské a největší. Na některých nic zvláštního nebylo, jiné měly kromě své (tedy vodové) barvy ještě jakýsi opalizující přídech, jako kdyby je někdo opatřil šedou metalízou, tu a tam s nepravidelnými šlehy do ruda. Skoro nikdo si toho nevšiml, a pokud přece, přikládal to odrazu zapadajícího slunce nebo prostě takovému tomu divnému světlu, co občas je a všelijak se láme v loužích. A v loužích se zatím lámal chleba.

 

Od doby, kdy sem dorazili, uplynulo asi dvě a půl jejich časové jednotky. Za tu dobu se uskutečnila ani ne třísetina oběhu zdejšího slunce. Byli poměrně rovnoměrně roztroušeni zhruba po čtvrtině povrchu planety. Splynuli s tou hmotou, která se tu tak hojně vyskytovala a skupenstvím tolik připomínala to jejich. Jenom byla trochu řidší… Kroužili předtím po dobu několika otoček planety v dostatečné vzdálenosti od ní a čekali, až se tahle materie začne vytvářet v nejnižší vrstvě jejího plynného obalu a poté padat dolů k jejímu povrchu. Z předchozích pozorování věděli, že se to stává v nepravidelných intervalech, ale v této fázi oběhu na této části glóbu poměrně často. Konečně to vyšlo a mohli se nenápadně smísit s tím, co se tady vyskytovalo běžně, a nevzbudit tak nežádoucí pozornost.

 

Teď čekali, co bude. Spojení prostřednictvím kolektivního souvědomí fungovalo nezávisle na atmosférických poruchách, které tu zrovna vládly. Byli tu všichni dohromady, i když rozděleni do tisíců sekcí. Věděli o každé své části zcela přesně a v každé chvíli, nemuseli si mezi jednotlivými odřady vysílat ani se jinak dorozumívat, jak tomu bylo třeba mezi jejich výsadkem a domovskou planetou, vzdálenou milióny délkových jednotek. Ve zdejších podmínkách, při tak zanedbatelných vzdálenostech mezi jednotlivými částmi celku, zajišťovala společná mysl okamžitě povědomí o všem, co bylo třeba registrovat…

 

Výsledky předchozích výzkumů a pozorování naznačovaly, že by tu život měl být. A ono se na mnoha místech skutečně dělo ledacos, co pro to svědčilo. Někde občas jejich formaci zcela nečekaně rozrazila cizí entita zvnějšku. K té při tom přilnula část zdejšího materiálu, který používali pro své maskování a se kterým se svezla i část jejich společné existence, takže byla onou neznámou silou přemisťována tak dlouho, dokud vlivem zdejší gravitace neopadala. Někdy byly takto partikule dislokovány do dost odlehlých míst, ale to nevadilo. Pořád to nebyly takové vzdálenosti, aby to nějak narušilo synergii jejich postupu. Ten podle globální úvahy, která bleskla všemi fragmenty ve chvíli přistání, spočíval zatím ve vyčkávání, pozorování, průběžném zpracovávání a vyhodnocování výsledků. Jestli tu byla nějaká živá hmota, pak nebylo zatím jasné, zda zaregistrovala jejich přítomnost, a pokud ano, jestli na ni bude nějak reagovat. A hlavně jak.

 

Zmíněná nepravidelná vyrušení byla často provázena současným elektromagnetickým vlněním v nejbližším okolí, a to hned v několika frekvenčních pásmech. Pohyblivá hmota, se kterou přicházeli bezprostředně do styku, byla někdy s jistotou syntetická, bez reakce na jakýkoli podnět, který by měl u živého organismu vyvolat odezvu. Jindy a jinde šlo téměř jistě o kontakt s organickou hmotou, která se při dotyku aktivně stahovala, prohýbala, měnila teplotu i profil povrchu, někdy i vztyčovala jakési tenké výhonky. Kontakty tohoto druhého typu byly tím častější, čím víc se místo styku blížilo rovníku planety.

 

……

 

To však nebyly jediné modely střetů se zdejším prostředím a jeho reáliemi. Někdy jejich souřad porušil vpád zcela odlišného druhu. Tady snad muselo jít beze všech pochyb o živý objekt. Všechny tyto kontakty si byly podobné – cosi se vřítilo do jejich organizované formy, kterou tím pádem rozhodilo do různých stran. I potom objekt těkal z místa na místo, nabíraje na sebe víc a víc jejich zdejší hmoty… Pozorovaný objekt přitom vydával v rychlých krátkých sériích vlnění o velké amplitudě. Když na sebe nasbíral větší množství liquidního materiálu, přemístil se do určité, většinou zanedbatelné vzdálenosti od místa setkání a prudkým otřásáním se všeho zbavil.

 

……

 

Zaznamenali však i opačné procesy. Některé živoucí jednotky všech zjištěných typů naopak do jejich solubilního systému přidávaly vzhledově zhruba srovnatelný materiál ze sebe samých. To pak bylo kromě jim známého vlnění provázeno ještě dalšími úkazy, šířícími se jen v bezprostřední blízkosti takového objektu, pro něž neměli pojmenování ani patřičné analyzační vybavení. Zřejmě se ale nejednalo o nic, co by mohlo jejich podstatě uškodit.

 

……

 

Po posledních testech, jejichž výsledky byly zpracovány a vyhodnoceny ve vzdáleném ústředí, přišel povel vyjadřující ústřední vůli jejich systému:

 

Ukončit misi a zahájit návrat!

Zdůvodnění:

… Vyhodnocení všech poznatků výpravy, shrnuté centrálním mozkem, potvrdilo, že život zde skutečně existuje. Jeho formy jsou však dosud na stupni odpovídajícím stavu, jaký byl v našem vlastním planetárním systému zhruba před čtyřmi sty otoček naší galaxie.

Základním kritériem, svědčícím o nízkém stupni vývoje, je absence souvědomí systému. Veškerá živá hmota zde existuje ve formě jednotlivých, oddělených, na sobě zcela nezávislých jednotek, které postrádají schopnost dokonce i telepatie, natož vyšších druhů komunikace. Takto vyhraněné jednotlivé organismy se mezi sebou dorozumívají pomocí k tomu uzpůsobených orgánů, jimiž vydávají vlnění ohebné v atmosféře planety. Jde o primitivní, nesmírně nepraktický a pomalý způsob komunikace, jímž se vyznačují nejnižší stupně inteligentního života. Synergie činnosti vzdálených živých objektů je prakticky vyloučena, nebo v nejlepším případě neúnosně zpomalena. Vše živé je zde rovněž závislé na pravidelném častém přívodu určitých látek a neméně důležité je i opětné vypouštění produktů jejich zpracování. Rozdělení kteréhokoli živého organismu na dvě nebo více částí končí v tomto světě téměř vždy vzápětí jeho nevratným zánikem, tedy pro vyšší stupně rozumného života naprosto nepřijatelná a vlastně nepředstavitelná alternativa. O způsobu rozmnožování zdejších organismů nebyly během této mise získány žádné informace, ale tato otázka je současně vzhledem k výše řečenému pokládána za nepodstatnou.

Centrální úvaha vede k rozhodnutí, aby návrat do této hvězdné soustavy nebyl realizován dříve než za čtyři sta otoček zdejší galaxie. Do té doby bude asi přínosnější pátrat jinými směry, v nichž se nacházejí planety vzbuzující naději na existenci vesmírné inteligence.

 

……

 

Opilec Janeček, zřízenec ze špitálu v lázeňském městečku, se vracel po jedenácté večer z hospody U Venci. Nehodlal dnes svou vzácnou přítomností ozdobit žádnou dámskou ložnici. Měl „nakoupíno“ svých čtrnáct pivíček a byl rád, že se motá aspoň zhruba směrem, kde tušil domov. Když byl asi v polovině cesty, zvedl se najednou vítr. Nic moc, spíš jen takový vánek, nebylo ho moc cítit, spíše slyšel šelestění stromů… a najednou se louže, kterou se zrovna chystal rozmáchle překročit, běhen tří vteřin nějak zúžila, nadzvedla a vycucla do vzduchu. Jako kdyby ji někdo vyluxoval. Na nebi něco na moment zastínilo Měsíc, který byl skoro v úplňku. Kolem bylo najednou skoro sucho, třebaže dosud musel pořád dávat pozor na ty zatracený louže.

 

Na podivný jev vzápětí zapomněl a z paměti ho vydoloval až druhý den, když v rádiu a televizi hlásili podobná pozorování od dalších lidí. Byla z toho ve Zprávách i minibeseda, na kterou pozvali i odborníka na UFO a přidružené jevy. Ten se jim samozřejmě vysmál. Všechno se dá zdůvodnit omylem při pozorování, meteorologickými optickými klamy, hejny ptáků, oblaky prachu atd., atd.

 

Vypnul to a šel do hospody. Tam začal vyprávět, co se mu včera stalo, co viděl na vlastní oči, a že to žádný klam být nemohl. Smáli se mu taky. („A kolik že jsi měl těch piv? Ahá – nojójó, ty vole, hehehe!“) Nemělo cenu se s nimi hádat. A taky proč… Dal si pivo, ten den třetí, k tomu ferneta a mávl rozšafně a velkoryse rukou: „ A dyť je to jedno, né? Co z toho! Napijem se – co vypijem, to nám nikdo nevezme…!”

 

Zdroj: Pichlík, Jaroslav: Indikace k ústavnímu léčení, Galén, Praha 2013


komentářů: 26         



Komentáře (26)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
30
Stella 15.04.2014, 13:13:30
Astro, víme, že jsi femina politica.
Jsou věci, které pánský mozek vidí jinak...
Skutečně, proč přidávat něco k málo se měnícímu, když to, co je osobní, je vždycky nové.
Ona ta jejich ješitnost a touha ovlivňovat má jinou podobu než naše - a je méně efektivní. Mrkající Ale je vidět! Pochvalme je.

Astra
29 Pro Starého kocoura
Astra 15.04.2014, 07:27:13
Ach jéje, jsem oh(ch)romena! Myslela jsem, že právě pro vás není vůbec nutné dodávat, že na téma politika jsem v přesném obraze. Jen se mi příčí přidávat další slova. Je to něco jako když nesnášíte nějaké jídlo. Když vám ho cpou do krku, chce se vám zvracet. Ostatně - Stella (24) se vyjádřila i za mě.Nejsem zvířátko, i když bych občas ráda byla S vyplazeným jazykem Líbající Ahoj

28
gabčín čáslíkofský objasňujíci (neregistrovaný) 15.04.2014, 05:27:42
Ty texty písní jsou, mefi. úplně fšechny od C.B..
Cokolif bylo správně!
:-P
GM

27
gabčín Gabcinovi (neregistrovaný) 15.04.2014, 05:09:11
Tak tu jest nášup, kocourku »
http://www.youtube.com/watch?v=cFdfWdpkGGs&feature=youtube_gdata_player
Tato kazeta mne doprovázela na mé první misijní cestě po Indii a S. Lance 26.1.-25.4.95.
Žádnou jinou jsem sebou neměl.
Předlohou ji byla kniha A.C.C.
Nic obdobného na svjetě neexistuje.
Soundtrack ke knize. Unikát

GEMFPGI

26 Pro Stellu:
St.Kocour (neregistrovaný) 14.04.2014, 23:35:22
Tak tak, Stello - viz Útulna:
"K čertu s těmi vašimi rody!"
Detaily politiky jsou tak leda k smíchu - na politice mě zajímá hlavně ta neuvěřitelná schopnost občana nechat se sebou manipulovat. Jak malé děti jsou ti ovčané.
Je jedno, jestli lžou politici nebo "šmejdi" s hrnci nebo ty dvě dámy, které mi vytrvale dvakrát měsíčně klepou na dveře a chtěj mi mermomocí prodat dražší elektrický proud. S nadějí, že nakonec řeknu ano.
To už není km vzteku. To je vlastně skvělé absurdní divadlo.
Ale otevřené oči bych doporučoval mít až do smrti.

Od vnímání "života" se nedá "oprostit" bez nepříjemných následků pro sebe sama. To je fakt. Mrkající
=======================
Pro Gabcziina: "Michala Staropolského" naštěstí snáším docela dobře. Z dálky, jemně. A nanejvýš dvakrát měsíčně.

Stella
25
Stella 14.04.2014, 22:51:52
Gabčíne, mimořádně srozumitelná, docela hezká báseň.
Na prokletého a dekadenta dost.
Myslím, že děkuje.

Četla jsem si o očkování apod.. Jednou rozumné slovo! Dál jsem se nedostala.

Hoši, pěstujete tady záhonek s kvítky zla. Ostatně peklo tu je... Kult satana byl pro baudelairovce oblíbeným kultem, že?
Vzpomínáte, jaký má text ta česká verze o písničky o panence?


Stella
24
Stella 14.04.2014, 22:43:32
Starý Kocoure, máte pravdu, jako vždy. Ale znáte to - když má člověk spoustu zkušeností, zažil i velké osobní tragédie, touží se oprostit od všeho, co ho rozdírá víc a víc. Každodenní politika, která je pár tisíc let venkoncem stejná, se pak jeví jako nicotná. Ještě to nemusí být neangažovanost, možná jde o rychlejší schopnost rozlišovat: to za pozornost stojí, tamto ne.
Politice neuniknem, ale je lepší se na ni dívat spíš z toho hlediska obecnějšího, třeba morálního.
Všelijakým konkrétům rozumějí spíš chlapi na věc úzce zaměření.

Po velké operaci jsem se dívala poprvé na zprávy po 6 dnech a nemohla jsem pochopit, co za podružnosti a nesmysly tam povídají - bylo před volbami a hodnotili všelijaké Paroubky... Jevilo se mi to úplně jako něco velmi zbytného.
Ale vy to víte - viz váš blog.

23 Pro Astru
Starý kocour (neregistrovaný) 14.04.2014, 21:19:43
Lidé se ukájejí různě. Pohlavně i bezpohlavně. Tihle nespokojenci s vším to dělají zrovna takhle.
Ale!
Nemyslím si ale, že by člověk měl zcela vypustit politiku ze svého zřetele. Bez toho, aby věděl do se kolem něj děje se stává jakýmsi zvířátkem, které se krmí, množí, hraje si - ale kdokoliv s větším rozhledem po okolním světě ho ovládá, aniž by to zvířátko vůbec tušilo. Jeho svět je o jednu dimenzi menší.
Nicméně ten, kdo se stává fandou nějakého politického směru, náboženství nebo jakéhokoliv jiného \\\"UČENÍ\\\" je vlastně tím ovládaným zvířátkem. Ovcí - třeba. Je to ovčan.
===
Mají různé levely od těch, kteří vše vyřeší u piva v hospodě přes ty, kteří jsou o okolním světě beze zbytku informováni svou oblíbenou televizí až po poustevníky, kteří čtou jen určité knihy, navštěvují jen určité servery a ty ostatní považují za brak. Za nepřátelský svět.
===
Klapky na očích jako ten pivovarský kůň. Tomu se přece nasazují, aby se kdečeho nelekal, dal se dobře kočírovat a spolehlivě táhl svůj vůz. Za \\\"pytel obroku\\\".
===
Odmítám být koněm.

22
gabčín nekompromisní (neregistrovaný) 14.04.2014, 18:36:55
Nene, mefi, to bys měl moc jednoduchchchý , ale žes to Ty, tak za žvejkačku čupičups Ti udám směr, kam se vydat na průzkum.
Nehledej české recenze, tam to nenajdeš!
Zkus ty inostranné, není jich ani 500!
Do rána česu dost, povečeř, ať v půlnoci nepadneš hlady, i lahvinka povolena, a určitě na to 4,19am příjdeš, a já to zkontrolíruju, hned jak v tu dobu fstanu, a provedu vyhodnocení i s předáním ceny vítězi. :-P
OK?
MSF

21 Jen líný hlupák z provincie
mefi (neregistrovaný) 14.04.2014, 18:08:19

než prokletý básník jsem...

Ono s googlíkem je to ještě těžší, neb neumím jazyka francouzského a berliček nemám.

Kdys jsem měl naposlouchanou učebnici franštiny pro samouky (cédéčko), ale to mi moc nepomůže...

Jedná-li se o panenky v názvu, pak ta jedna je z vosku, ta druhá je Jeho, ale na to jsi se gabčíne neptal...

Nechám si raději napovědět, když férovka, tak férovka.

Mrkající


20
gabčín beckhendový (neregistrovaný) 14.04.2014, 17:38:17
Tady máš dvje věci (básně)od něj zhudebněné, mefi.
http://www.youtube.com/watch?v=WTcavVNm8Hw&feature=youtube_gdata_player
Zdalipa uhádneš které to jsou.
Můžeš dvakrát.
Ale bez gůglu.
Hrajem férofku, ok, prokletý básníku?
Mrkající
MSF

19 K tomu ještě Aischylos cosi...
mefi (neregistrovaný) 14.04.2014, 17:33:54

Aischylos - Upoutaný Prométheus

http://youtu.be/JCGZEqga_7k

Mrkající

18 Dobro, zlo - Otázka k diskuzi?
mefi (neregistrovaný) 14.04.2014, 17:24:45

Charles Baudelaire - Chvála líčidel (esej)

http://youtu.be/iQFBne6XXJg

Překvapený



17
gabčín poetycký II. (neregistrovaný) 14.04.2014, 16:40:32
Mame se rádi,
opravdu rádi,
víte, tak opravdovje,
a z celého svého srce,
tou láskou,
která prý hory přenáší,
a která jde z hlouby nitra,
a je opravdu krásné,
mít někoho rád,
ale eště krásnější,
čím více hezkého,
ví človjek o tom druhém, Stello.

Vymyšleno 14.4.14, 4hod, 40min, 40vt.
Věnováno Výše uvedené.
===== Smějící se =====

Lucifer
16
Lucifer * 14.04.2014, 15:54:19
Tady v severním sektoru se nic takového nedělo. Chvilku to počasí jakousi snahu jevilo, ale pak to zabalilo. Teď mi do okna pere slunce, takže jsem byl nucen vypnout topení, zatemnit okno a přitom ho částečně otevřít. Plech na parapetu žhne a kdybych tady měl deku, tak se jdu ven opalovat. Není ovšem vyloučeno, že by se najednou z ničeho nic vynořil nějaký zlověstný mrak a já bych zase musel upalovat zpět zapnout topení a nachystat si krmení. Úžasný

«     1    2   »