Neviditelný čert

Včera večer jsem v metru potkal potkana.

Lucifer

Nebyl pod kamenem, už jenom proto, že v metru, alespoň zatím, se kameny nevozí. Potkani však, jak se zdá, ano. To bylo tak.

Seděl jsem na sedadle a četl knížku Faktor nanebevzetí, když tu najednou jsem pocítil, že mi něco leze po rameni. Když si čtete sci-fi knížku, tak by vás teoreticky nemělo jen tak něco překvapit - jenomže teorie a praxe... no však to znáte. Zprvu jsem si myslel, že se mi to zdá, ale pak jsem se podíval na rameno a z něho na mě čuměl potkan. Jsem fyzik, ne biolog, takže není vyloučeno, že ten hlodavec byl něčím jiným, ale zůstaňme u potkana. Konečně potkat krysu by se vůbec nerýmovalo a já mám k tomu jisté sklony.

Čuměl jsem na něj jako puk a dával si v hlavě dokupy neurony. Mám ke zvířátkům dobrý vztah, potkani mi připadají stejně roztomilí jako třeba psi nebo kočky a tenhle byl strakatý, takže nejspíš laboratorní. Neurony se tudíž velmi rychle seskupily a já jsem navázal vztah. Dvě ženské proti mně ve druhé řadě se na mě šklíbily a zřejmě čekaly, že začnu pištět, kvičet či něco v tom smyslu, ale úsměv jim brzy sklapnul. Řekl jsem potkanovi, že je mi docela sympatickej, ale já si čtu knížku, tak ať se odkýbluje, odkud se přikýbloval. Uraženě odpochodoval na rameno někoho, kdo seděl za mnou.

Chtěl jsem pokračovat ve čtení, ale ty neurony se postupně doskupily do stavu naštvání, a tak jsem knížku sklapnul, vstal a otočil se na toho drzého týpka za mnou. Řekl jsem mu, že mi potkani nevadí, ale vadí mi, když mě někdo bez požádání ruší při čtení a tak bych byl rád, aby to už na mě nikdy nezkoušel. A pak jsem naprdnutý odešel do sousedního vagónu.

Takhle to bylo, ale protože vím, že teď mohu být napadán za starobní páprdovství, tak to zkusím přeformulovat do mnohem poetičtější roviny. Takže ještě jednou. To bylo tak.

Četl jsem si v metru knížku a najednou jsem pocítil něčí přítomnost na svém rameni. Zvedl jsem z knížky oči a pohlédl do očí roztomilého potkánka, který se velebil na mém rameni. Tak mu říkám: "Ahoj, krasavče. Kde se tady bereš?." - "A nemáš to jedno, odkud se tady beru? Koukal jsem, že tady sedíš a něco si čteš. Tak jsem přišel omrknout, jakýma blábolama si tady krmíš mozek." - "To nejsou bláboly, ale sci-fi". - "Scientologická fixace?" - "Ale prdlajz, literární vědecká fantazie." - "I literární vědecká fantazie je prdlajz, maglajz a vůbec, jsou to pohádky tak akorát pro malý potkany."

Říkal jsem si, že je to dost inteligentní chlapík. Tedy ne že bych s ním souhlasil, ale inteligentní oponenti mohou být každému užiteční. Tak jsem se na něj usmál a podrbal ho prstíkem po hlavičce. A safra! Podíval se našpuleně, čím do něj šťouchám a bleskurychle se do toho prstíku zakousnul. No ani teď jsem nezakvičel, ale vznesl námitku: "Co blbneš?" - "Já a blbnout?" chroust, chroust, ňam, ňam. "Dobrej! Čteš sice kraviny, ale prst máš chutný, ukaž další." - "No tak bacha, hlodavče! Když čtu knížku, tak mi nikdo nebude požírat prsty. Odkýbluj se, odkud ses přikýbloval a ukousni tomu týpkovi za mými zády ucho!!"

No tak vidíte. Zase jsem skončil stejně. Se mnou to už asi jinak nebude. Až potkáte Metropotkana, nasaďte si rukavice. 

15.09.2010, 18:42:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0