Na hraně

rubrika: Povídání


Jednou pozdě k ránu, a není to tak dávno, jsem měl zvláštní sen. Sny ke mně nechodí v noci, za tmy, ale ráno, za světla. V poslední době skoro jeden takový za druhým, ale tenhle byl zvláštní především v tom, že byl děsivý, hrůzný, alarmující.

 

Lucifer


V tom snu jsem se nacházel na jakémsi horském hřebeni a spatřil jsem letadla, která se chystala bombardovat a zlikvidovat zemi za tím hřebenem. Nevěděl jsem jakou zemi, ale vnímal jsem to jako něco podstatného, co může změnit veškerý běh tohoto světa. Anebo jenom mého? Na pozadí se mi do toho promítala druhá světová válka a Britské ostrovy. Nejspíš to ale byla jenom taková paralela z nedávných lidských dějin zakotvená v mém podvědomí. Letadla se však za tím hřebenem začala divným způsobem snášet k zemi, kterou jsem již neviděl, takže z mého pohledu mizela – do nikam.

 

V té chvíli jsem vlastně ještě nevnímal, že se nacházím na horském hřebeni. Připadal jsem si jako na nějaké náhorní plošině a abych ta letadla sledoval v jejich počínání, připlazil jsem se až k jejímu prudkému srázu, který měl velmi zubatou linii.

 

Letadla mi zmizela z očí. Uvědomil jsem si s hrůzou, že bych mohl po tom srázu, z té zubaté hranice, spadnout, zřítit se do temné hlubiny. Rychle jsem se otočil a spatřil, že sráz je i z druhé strany. Náhle jsem ležel naznak na velmi úzkém a zubatém hřebeni, na hraně, a z obou stran na mě čekal strmý sráz do temné hlubiny – do nikam. Do naprosté nicoty. Nemohl jsem se pohnout. Stačilo jen velmi málo a zřítil bych se do jedné či druhé hlubiny.

 

Propadl jsem panice, že jsem v koncích, že na tom hřebeni, na té hraně, nevydržím, že stačí malý, téměř neviditelný pohyb, a je po mně. Po všem. Celý můj svět, má existence, zkrátka vše naprosto a bez jakékoli možnosti návratu zmizí.

 

V té chvíli jsem už ale vnímal, že se mi to zdá. Uvědomil jsem si, že se mohu probudit a hřeben, hrana, se svýma dvěma srázy se rozplyne jako pára nad hrncem. Že už mě to zkrátka nemusí vůbec zajímat. Jenže v té samé chvíli jsem si okamžitě uvědomil, již napůl probuzený, že to nemohu vzdát, že si i v tom snu s tím úzkým hřebenem, s neuvěřitelně ostrou hranou, musím nějak poradit…

 

Jenže mé probuzení pokračovalo, sen mizel do hlubin, a v samotném závěru, již zcela probuzený, mi v duši zbyl jen jakýsi palčivý pocit, že jsem uvězněný na uzounkém hřebeni, na velmi ostré hraně, ležím naznak a netuším, co dělat, abych zcela nečekaně, definitivně a krutým způsobem svůj život neukončil.

 

Ještě když jsem se vřítil do koupelny, běhal mi z toho po zádech mráz – tak nevídaně srázovitý a hranatý mráz…

 


komentářů: 15         



Komentáře (15)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
15
Stella 08.08.2014, 23:42:36
Já neporadím, St. Kocoure, jen vás proboha prosím, dobře to uschovejete!!!! Krásné náměty - velmi se hodí. Kdy? Komu? S tou druhou realitou máte velkou pravdu.
Špatný vlak - na východ...
Motiv vlaku se mi často vrací. Velmi mě ale trápí každonoční sny o nepříjemných starých domech - co jsem si spískala, to mám.

Krásný sen přeji!!

14 Sny
Starý kocour (neregistrovaný) 08.08.2014, 22:17:58
Sny se zdají prý celou noc, ale pamatujeme si jen ty poslední, ranní. Newbo noční, pokud se v noci probudíme. A sen je živý jen pár minut. To víme přesně, co se nám zdálo. Ale už za pár minut to víme jen přibližně a po dalším spánku si už nepamatujeme skoro nic.
===
Proto jsem se před snad deseti lety rozhodl, že si sen vždy poznamenám - hned po probuzení. Stačí pár slov, věta, dvě a později si dokáži vybavit celý sen i s podrobnostmi a zapíšu si ho pořádně. Mám už celé tři tlusté sešity popsané sny. A zjišťuji, že existuje jakýsi "svět snů". Je jiný, než ten náš bdělý, ale je reálný, to, co se zdá v jednom snu může naprosto pokračovat jindy v jiném snu. Ve snu znám topologii krajin, které ve skutečnosti vůbec neexistují. Ale ve snu ano a když jsem ve snu v ní, vím, kde co leží, jak se kam dostat...
(Třeba je zkratka, kterou se mohu dostat do svých milovaných Sudet. V Porubě zahnu doprava, je tam vysoký les a po několika zatáčkách silnice, která vede dolů s kopce jsem doma, na chalupě. Dá se to ve snu dokonce uběhnout - za pár minut. Ve skutečnosti je to 97 km a krajina je úplně jiná. Nebo nádraží kdesi na trati. S podchodem, halou s nějakými obchůdky a spoustou nesrozumitelných jízdních řádů. Trochu se podobá starému olomouckému - ale všichni tam mluví rusky nebo německy a je to snad někde daleko na východě, kam se dostávám většinou tak, že nastoupím na poslední chvíli do špatného vlaku, protože jsem se nedozvěděl, který je ten správný a právě ten mi ujel. Dveře se zavřou a já nemohu naskočit. Nebo vlak už jede příliš rychle. Tak nasednu do dalšího, který snad(!) jede stejným směrem. Ale nikde nestaví, pořád jede doprava, na východ.
===
Už pár let uvažuji, co s těmi zápisky. Jsou to naprosté šílenosti, ale když je čtu, je to jako velmi realistický film. Jiný nebo, chcete-li, druhý svět. Při prohlížení zápisků je téměř zrovna tak realistický, jako ten, který vidím kolem sebe když zrovna nespím. Šlápnul vedle

Poradíte? Úžasný

Stella
13
Stella 08.08.2014, 09:40:45
Přesně. V mezích pojmu "přesnost" v této oblasti.
Krásný pátek!

12 @Stella#10: Báseň s výkladem
mefi (neregistrovaný) 07.08.2014, 23:54:55

http://www.topzine.cz/josef-kainar-stvoritel-maleho-chlapecka

@AK#11: S uměním je to jako s každým dílem, co bytost, to názor. Ale každý názor nás může obohatit, a to i ten, který se v okamžiku zrození setká s úplným nepochopením (kupříkladu K.H. Mácha a jeho Máj).

Smějící se

11
Anna Kopecký (neregistrovaný) 07.08.2014, 22:24:15
Můra a hořící svíce... tištěný text, míhání světel na filmovém plátně, hudba, obraz, socha jsou "jen" základ (hořící svíce)... ke své existenci potřebují "vnímatele" (můru). Galerie plná uměleckých děl-hořících svící by bez diváků-můr byla jen galerií kandidátů na hořící svíce. Svíce-umělecké objekty ožívají teprve až recepcí od můr. Až když nastane propojení, možná i trochu připálení můřích křídel, dojde na to správné obcování vnímatele s dílem. A každá můra "těží" ze svíce trochu něco jiného, protože nejsou neutrální, ale předem jaksi předpřipravené (zkušenosti, předsudky, vědomosti, vzdělání atd). Tak? Mrkající

Stella
10
Stella 07.08.2014, 20:45:20
Moc se mi líbí tato debata.
Jen malou poznámku: v čítankách je tradičně z Kainarovy básně vypuštěna část o křesťanské sektičce.
Každý si, právem, může konkretizovat poezii trochu jinak. (A vidět ji kdekoli.) Až se leckdy autoři diví.
To, co ,Anno a mefi, oba říkáte, se vůbec nevylučuje.

9 @AK#8 Ony i ty rovnice jsou
mefi (neregistrovaný) 07.08.2014, 19:41:58

krásné a mohou vyvolat estetický zážitek. To ale neznamená, že to čemu nerozumíme, nemůže být krásné (spíše naopak). Je to obdobné jako poslech hudby: I necvičenému uchu se může skladba, které nerozumí, zdát krásná.

Pokud někdo je ale hudebně vzdělán, může muziku pojmout nejenom esteticky, ale je schopen i analytického poslechu, pak je na tom lépe:

"Hezká harmonie pane skladateli, ale jakpak se z toho dál vylžeš, aby jsi nám nesdělil něco, co už tady bylo a podané lépe?"

Možná, že se mýlím, ale svět kolem nás je lépe poznávat ve spirále, tedy tak, že na známý jev se snažím nahlédnout znova a znova, o to vždy bohatší o minulou zkušenost a nové (nejen mé). dovednosti a znalosti.

A tedy každé umění musí mít vetknuto tajemství. Ať se jedná o lyriku nebo vědění samo osobě, jinak bychom se k němu nemohli vracet zas a zas a znova.

Je to tak trochu příběh můry a hořící svíce...

Mrkající


8 ad mefi#4: Kainar a fyzika
Anna Kopecký (neregistrovaný) 07.08.2014, 19:05:51
Nevylučuji, že mnozí absolventi vysokoškolského studia, oboru fyzika, jsou schopni a ochotni pochopení a prožití umění, v tomto případě básně Stříhali dohola malého chlapečka. Dále nevylučuji, že prostší učitel českého jazyka vysvětlí báseň žákům jako metaforu přechodu z puberty do dospělosti. Zcela vylučuji, že absolutorium vysokoškolského vzdělání v oboru fyzika je nezbytným předpokladem pro správné obcování s uměleckým dílem. Dokonce, a snad mě pan mefi neukamenuje, mám za to, že člověk k uměleckému dílu (a nejen k němu) vnímavý může mít ve fyzice naprostý hokej. Mrkající

7 @Stella#4: Kainar a fyzika
mefi (neregistrovaný) 07.08.2014, 16:49:09

Střetl jsem se s něčím tak banálním a známým jako je a vždy bylo Kainarovo Stříhali do hola malého chlapečka.

Ona ta báseň je mnohovrstevnatá a aby jste ji opravdu pochopili a prožili, musíte se dostat pod kůži i fyzice!

Alespoň tedy tak, jak se učí na vysoké škole, tudíž aby jste už trochu chápali unitární operace (zrcadlení), tušili že železná židle je čas.

Většinově se tento kousek vykládá jako puberta (či jiná klauzura), ale to je jenom povrchní dojem prvního čtení učitelů českého jazyka.

Ony se i ty rovnice dají zobrazit lyrikou (aniž by básníci tedy autoři o tom měli zdání)...

Mrkající



Stella
4
Stella 06.08.2014, 17:30:40
Sny jako tichá pošta...

Vítám poutníky po hvězdách a po dlouhé době.
A, mefi, která to byla báseň?

3 I sny berte s rezervou...
mefi (neregistrovaný) 06.08.2014, 16:31:23

Muslimové odcházejí do ráje přes ostří nabroušené dýky; V antickém světě čekal Chárón se člunem na břehu řeky Styx.

I když i já sám někdy ve snech tančím na ostří staré zrezavělé břitvy, mám někdy radost, že některé sny končí tak rychle, jak začaly.

Že sny mohou být úprkem našeho reflektujícího Já před sebou samým, před realitou nerealitou, která jak se zdá, zahrnuje naše vnímání světa, je věc jiná.

Snad nejraději mám sny Tuláka po hvězdách Jacka Londona, ve kterých mohu v dalších nocích navázat a tajemný příběh žít dál a dál.

Většinově ale sám svým snům nerozumím, stejně tak jako básni, kterou jsem dostal na potítko při maturitě (Pochopil její klauzuru až při boji se svou duševní nemocí).

Později, když krapet bohatší nejen o zkušenosti, některé sny opětovně potkávám, ale nedocením.

A snáři, tomu nevěřím...

S vyplazeným jazykem


2
G (neregistrovaný) 06.08.2014, 13:06:55
Atlas mraků -Mirony putuje s "domorodcem" na vrchol hory po úzké skalnaté kose.
Natrvalo zapsané v mé paměti...
Úchvatná scenerie točená snad na Balearech.
GM

Stella
1
Stella 06.08.2014, 09:07:19
Působivé povídání.
Sen na hranici mezi spánkem a bděním? Lucidní sen? Je zkratkou, symbolem toho, že nic není vyřešené? Je výrazem bezmoci? Trvalého pocitu, že všude číhá jenom nebezpečí? Neosobní a zlé? Že každé řešení je stejným způsobem špatné? Příliš vstřebáváme všechna negativa. Je to ve vás...
Ale den je den a všechno se v dobré obrátí! To se totiž stává leckdy i bez našeho přičinění.

«     1     »