.:: Neviditelný čert ::.

Jako oko v hlavě

rubrika: Povídání

Teď jsem ve svých starých listinách vyhrabal jednu šílenou povídku.

Lucifer

Asi se vám nebude líbit, Čert je dneska proti tomu roztomilé poplácávání nekonečna, ale nedá mi to. Je to taková trošku psychedelická vize, no možná i kapku na palici a pokud vám to palici příliš poplácá, tak to zase vygumuju. Básničky z tohoto období si nechám na někdy jindy.

Abrahám kráčel zeleně a modře natřenou ulicí. Slunce se vyhlíželo v loužích a děti do těch louží skákaly šipky po hlavě. Patrně proto, aby si zaplavaly, a nebo snad proto, aby si zatopily. Abrahám neváhal a jedno tam šikovně přistrčil. Poté nenápadně, aby se neřeklo, pokračoval v cestě. Ulice vedla na dobře vykrmenou louku s pomateně se klikatícím potůčkem. Kolem potoka rostly, kromě již zcela nezbytných platanů, trsy úhybníka bloudivého (Parardentosa clitoris) a hromady čerstvě vycíděného hnojníka čichavce (Palpitus humus). Abrahám se spokojeně usadil v zátočině a rozbalil několik dlažebních kostek.

Na vlnách se pohupovaly bleděmodré labutě, zobáčky trhaly dobře vypasené potkany. Pěšinou, vyšlapanou zvěří již kdysi dávno, se nenuceně plazil hlemýždník vykutálený (Acceleratorus globator) a z lesa zahoukal houkavec krvesmilný (Krakorum dehtum). Abrahám na to všechno však z vysoka dlabal. Měl teď poněkud jiné starosti, které mu dělaly houfy starostníků podloudných (Nesmyslus vandracus). Včera se tito dotěrní tvorové snesli na jeho mladou, ale již solidně vypleněnou zahrádku. A jako by těch morových ran nebylo dost, přibyla do kraje kolonie stupidoida zeleného (Animalis greenensis vulgo Stupidum colorum). Stupidoid zelený, jak Abrahám dobře věděl, se živí zcela bez skrupulí lidskými mozky, jak jen k tomu má příležitost. Nepohrdne však ani lidským tělem (dříve jeho hlavní potrava - viz Staré řecké báje, Historica cretenica apod.).

Prahna po bližších informacích, včetl se Abrahám v encyklopedický slovník. Co se dozvěděl, nepřidalo mu na klidu. Stupidum colorum (nazývaný též Monstroteratum furiosum čili odporňouš zuřivák, viz Galaktická teratologie od Grampluse a Gzeemse) patří mezi nejzvrhlejší druh rodu člověkupodobných (Pseudohominis). Vytváří silně organizovaná stáda s neuvěřitelně složitou hierarchií. To je konec zahradničení, pomyslel si Abrahám a sežmoulal další kostku. Sentimentální úpadek však netrval příliš dlouho.

Náhle Abraháma osvítila téměř již vyhaslá, ale teď opět skvělá a životodárná myšlenka. Není tomu tak dávno, co potkal dědečka kouzelného (Dedulus eskamoterus). Poté, co stařeček zbaštil několik dlažebních kostek, daroval za odměnu Abrahámovi časoprostorovou gumu (dnes již žádný zázrak, viz Vassill Gumatscheck: Časoprostorová nihiláza v praxi, k dostání v každé partiové prodejně - Kupte si Nihilogum, budete pít pořád Rum, Nihilogum - Guma na Všechno). Z Abraháma opadaly starosti jako šlupky z banánu. Stále jako by slyšel kmetův roztřesený hlas:

"Synku, opatruj ten kousek gumy jako oko v hlavě!"

Přiznávám, že jsem v té době byl mírně ovlivněn Borisem Vianem a Stanislavem Lemem