Neviditelný čert

Dorazil metrem na stanici Hradčanská, vyjel nahoru dlouhým eskalátorem a rozhlídl se ve vestibulu. Nebyla tam.

Lucifer

Podíval se na hodiny. Do data schůzky zbývalo deset minut. Ona příjde, řekl si a začal po vestibulu bloumat. Eskalátor občas vyklopil zástup lidí, ale ona mezi nimi nebyla. Uplynula asi čtvrthodina, když uviděl, že opodál postává zajímavá žena a zřejmě také čeká. Několik dalších davů se tu a tam vyvalilo, ale kde nic tu nic. Prošel několikrát kolem toho děvčete a viděl, že se začíná kabonit. Asi se také nemůže dočkat, pomyslel si a dívka ho začínala zajímat. Už uplynulo skoro půlhodiny, a tak si řekl, že se na to vybodne. Kde zase vězí ta příšera? Vykašlu se na to, ale nebudu přece odcházet jako kašpar, pomyslel si a něco ho napadlo: ta ženská zde evidentně také čeká marně, což to zkusit - a tak ji oslovil.

- Vypadáte, že tady také marně čekáte. Navrhuji, abychom šli spolu někam zapít žal. Když se na nás vybodli, tak proč odtud odcházet osamoceně a se sklopenou hlavou. Pojďme si to užít. Carpe diem.
- Asi máte pravdu. Kam půjdeme?
- Nejdříve bychom se mohli projít po Hradčanech, sejít na Malou Stranu, no a pak bych vás pozval do jedné velmi zajímavé restaurace.
- Inu, proč ne. Takže carpe diem?
- Ano.

Procházka byla úžasná. Sice zamračeno, trochu drobně mžilo, ale docela teplo. Vystoupali na Loretánské náměstí, sešli dolů po Loretánské ulici a pak po Radnických schodech kolem restaurace U zavěšenýho kafe do Nerudovy ulice, odbočili na Jánský vršek a dorazili ke dvěma restauracím, U osla v kolébce a U Magistra Kellyho, které se nacházely za průchodem v atriu historického domu s věží magistra Kellyho. Celou dobu si hezky povídali o samých hloupostech a z obličejů se jim postupně vytratila zasmušilost. U Magistra Kellyho se krásně posadili pod slunečník či v tomto případě deštník, dali si skleničku vína, dali si pikantní tousty s ďábelskou pomazánkou či ďábelské tousty s pikantní pomazánku, dnes už si nikdo nevzpomene, a povídali, povídali a povídali. Zarecitoval jí jednu svoji básničku, která se vztahovala k tomuto místu:

Na Hradčanech stojí kostel Loreta
zvonkohra, zmrzlina, pivo, myši a básníci
pod Nerudovkou magistr Kelly hvězdy zametá
na Jánském vršku do noci svítí
tisíce temně modrých svící

Líbilo se jí to a tak mu zarecitovala taky:

Až jednou tou cestou sedmou
přijedou za mnou
pak půjdou nocí nenechavou
tou tmou tak rozšafnou
a opět nenaleznou nevinnou
láskou cestu vyvolenou
tak půjdou za jinou
cestou tou opět tmou
však osmou či devátou
za horou dalekou pokleknou
s pokorou nesmírnou
před deskou kamennou
a s ranní ozvěnou
se tiše rozplynou

- To je taky hezké, mám však pocit, že už jsem to někde četl.
- Někde v budoucnosti ...
- Ne, řekl bych, že v minulosti ...

Oba umlkli a pak se na sebe tiše podívali. Byl nádherný večer, magistr Kelly se na ně díval ze své věže a ke stolu se dokutálel ořech. Začal si vyčítat, že na ni ušil takovou boudu, a tak se rozhodl, že kápne božskou.

- Je mi s vámi velmi krásně. Jste milá a já se teď cítím zahanbeně, sypu si na hlavu popelník a omlouvám se. Lhal jsem.
- Mně je taky s vámi krásně a netuším, v čem jste mi mohl lhát. Tu báseň jste nenapsal vy? Jestli ne, tak to nevadí, já taky ne.
- Ne, báseň jsem napsal, ale na Hradčanské jsem na nikoho nečekal. Ona mě opustila. Tam jsme se někdy setkávali a já se tam šel občas podívat, jestli ji ještě uvidím. A pak mě napadlo, když jsem viděl, že tam postávají jiné ženy a čekají, že si nějakou vyhlídnu, až se nedočká, tak ji zkusím ulovit. Ještě jednou se omlouvám.
- Nemáte za co, mě opustil taky a já jsem tam čekala, až si mě uloví jiný.
- Pojďme si tykat. Jmenuji se Jiný a nabízím ti přátelství.
- Já se jmenuju Jiná a tvé přátelství přijímám.
- Mohu tě políbit?
- Zkus to :-)

A tak se políbili, odkráčeli od magistra Kellyho do noční Prahy a radovali se, že se jim to zase povedlo.

Už posedmé ...

25.09.2010, 20:46:00   Publikoval Luciferkomentářů: 13