Dnešní oběd jsem konzumoval v čínské restauraci Dong-hai.
Lucifer
Dong-hai se nachází pár kroků od stanice metra Kobylisy, směrem k Vozovně Kobylisy. Poslední dobou se tam občas stavím na oběd, abych ty restaurace trochu prostřídal a na čínské pokrmy mám někdy chuť. Tedy, jak už jsem jednou napsal, s výjimkou čínských bufáčů v nákupních centrech. Chuť na pokrmy z těchto bufáčů mě nedávno navždy přešla. Vstup do Dong-hai je lemován dvěma hezkými sloupy, vyparáděný klasickými čínskými motivy, jak si můžete prohlédnout ve fotogalerii na jejich internetové stránce. Uvnitř to vypadá ještě hezčeji, no zkrátka jako v čínské restauraci. No jo, já vím, je to trochu kýčovité, ale pod nablýskaným povrchem se dá najít čínská duše. A ta je, jak známo, stará tisíce let. Jsou tam tři místnosti. V první je barový pult obsluhy, akvárium a pouze tři stoly pro zrychlené návštěvníky. Ve druhé, prostřední je těch stolů trochu více, ale nejkrásnější je ta třetí. Je hezky vyparáděná a má velká okna do krásné čínské zahrady, kde se dá v létě také sedět. Tak tu jsem si oblíbil. Než jsem tam došel, uslyšel jsem nejmíň pětkrát velmi uctivé přivítání od všech přítomných Číňanek obslužného personálu. Už mě tam znají a když jsem si posledně vyžádal čínské hůlky a obratně jsem s nimi do sebe naládoval donesenou krmi, evidentně jediný z návštěvníků, tak si mě začali vážit. Mají tam docela široký výběr jídel a mezi nimi i thajské speciality. Sushi, jak je teď v čínských restauracích v Praze módní, však ne. Dnes jsem si vybral smažené rýžové nudle s masem tří druhů, které se nachází na konci poledního menu, jak si můžete zkontrolovat na přiloženém linku, a k tomu krišna promiň skleničku rulandského vína. Když jsem si to obědnal u velmi sympatické mladé čínské dívky a ona mi bleskově tu skleničku přinesla, zahloubal jsem se do filosofického meditování směrem k čínské kultuře, no a proč bych to zatloukl, tak trochu jsem tu meditaci věnoval čínským dívkám, ženám. Když jsem byl v nejhlubším rozpoložení, všiml jsem si, že se na mě z okenního parapetu dívá čínský bůžek. Sedící soška rozesmátého a baculatého Číňana s poměrně velikým bříškem. Nejspíš to byl velký labužník. A ten se mé meditace evidentně smál. Přišla s nudlema a já se chystal obřadně požádat o hůlky, ale když jsem viděl, jak vypadají a že je k tomu správně po italsku přiložena lžíce a vidlička, tak jsem to neudělal. Čínský bůžek se popadal za bříško. Byl to hezký oběd v čínské restauraci, u čínské zahrady, v pražských Kobylisích.
13.10.2010, 18:55:00 Publikoval Luciferkomentářů: 4