.:: Neviditelný čert ::.

Levandulová

rubrika: Povídání

Minulý týden v pondělí jsem kolem poledne kráčel přes Sluneční náměstí (SN). V tento den tam bývají farmářské trhy. Kruhová vozová hradba stánků – venkov se hlásí k husitům. Občas se přidám ke kališníkům, ale mým cílem byl tentokrát asiatský krámek, který se nachází na opačné straně obvodu SN než moje bydliště – v přízemí Slunečního domu hned vedle radnice.

Lucifer

Sluneční dům (SD), radnice a další budovy na této straně SN patří k jakési pěší zóně mezi stanicemi metra Nové Butovice a Hůrka, která prochází v poněkud vyšší poloze než SN. Nepříliš vysoký a prudký svah ze SN k této části pěší zóny je lemován několika schodišti, cestičkami a květinovou výzdobou, v níž se nacházejí levandulové ostrůvky.

Když jsem stoupal po jednom šikmém schodišti směrem k SD a blížil se zhruba k jeho polovině, kde bylo přerušeno mnohem šikmější cestičkou, spatřil jsem na jeho vrcholu postarší ženu v jednoduchých, ale krásných letních šatech barvy bílé s kytičkovaným vzorem v několika tlumených barvách. Její hlavu s bílými vlasy zdobil rozkošný letní dámský klobouk s větší krempou.

Pod krempou klobouku se nesmírně mile a vyrovnaně usmívala žena, která jakoby vystoupila z rámu nějakého historického obrazu či z filmu pro pamětníky.

Po několika schodištních krůčcích se zastavila a upřela oči na nejbližší levandulový ostrůvek. Než jsem k ní dorazil zdola nahoru, opustila schodiště onou šikmější cestičkou k ostrovu plném levandulí.

Vystoupal jsem na vrchol a udělal čelem vzad. Spatřil jsem ženu z dávných dob, kterak se něžně sklání k levandulím. V té chvíli jsem pochopil, že se vrátila zpět do rámu všech obrazů starých impresionistů.