Neviditelný čert

Před jedním rokem a téměř jedním měsícem se Rouper de Clotrimazol rozhodl uvést sebe do stavu dočasné rezignační demise. Důvodů bylo mnoho, ale ten nejdůležitější spočíval v tom, že už měl všeho plný sklepní šuplík, což se s těmi ostatními důvody nijak zvlášť nevylučovalo. Rozhodl se tedy pro jednou a zase vyzvrátit všechno nestravitelné a propláchnout žaludek, střeva a všechny ostatní tělní dutiny jedinou možnou tekutinou, která připadala v úvahu, totiž lučavkou královskou v podobě nevinného střiku.

Lucifer

Odrazovým můstkem Rouper de Clotrimazolovy resuscitace byla kvantově entanglovaná degustace kohokoliv, kdekoliv a jakkoliv. Zaprvé bylo jasné, že skoro žádný degustrát (degustovaný substrát) nebude mít ani v delitrem (deliriu tremens) představu, která kvantuje; zadruhé, degustátor bude buď k nalezení, ale žádný degustrát nebude vědět kdy, anebo všichni degustráti budou vědět kdy, ale ne kde. Rouper de Clotrimazol tímto nezaměnitelným Heisenbergovým principem sloučil neslučitelným způsobem prostor a čas, což na základě speciální a postupně i obecné teorie relativity zbavilo všechny degustráty potřeby zbytečným způsobem entanglovat.

Po dokončení této můstkové rozcvičky mohl Rouper de Clotrimazol šuplíkovou metodou iniciovat první fázi své resuscitace. Ta spočívala v uvedení do kooperace a následnému sfázování pohybové prezentace všech končetin, včetně sekulární mezinožní aplikace. Tahle fáze byla ze všech fází tou nejnáročnější, takže po jejím dovršení si Rouper de Clotrimazol nainhaloval desetiminutovou smogpauzu.

Po vypuštění posledního smogového obláčku zahájil Rouper de Clotrimazol resuscitační fázi číslo dvě, v rámci níž mu bylo zapotřebí seřadit všechny degustrátory do nekonečné, avšak spočetné řady, bez jakéhokoliv včetně žádného znaménka. Tohle sice vypadalo na první pohled jako složitá matematická ekvilibristika, ale Rouper de Clotrimazol to zvládl ručně a stručně, i bez použití impregnovaného logaritmického pravítka, natožpak kvantově dekomponovaného razítka. Druhá fáze byla o několik poznání primitivnější než fáze číslo jedna, takže po jejím dokončení si Rouper de Clotrimazol naintuboval pětiminutovou drogpauzu.

Na řadě byla resuscitační fáze třetího kalibru, která sice svou jednoduchostí připomínala jednorozměrnou Rubikovou kostku, ale v jejím nultém rozměru se skrýval dost ošemetný háček. Rouper de Clotrimazol si musel uvědomit, že se mezitím začal nebezpečně překlápět z polohy degustátora do polohy degustrátora, což mohlo vyústit v samojedinou nestravitelnost, čímž by jeho resuscitační proces recykloval zpět do stavu rezignační demise, ovšem tentokrát už ne dočasné.

Rouper de Clotrimazol se sice narodil ve znamení Vodnáře, ale ne jako ryba, nýbrž jako rybář, takže moc dobře věděl, kterak se odháčkovat. Moc dobře věděl, že překlopit něco, co už bylo jednou překlopeno, je kontraproduktivní entanglement sebe sama. „Jak lihuprosté!“, řekl si Rouper de Clotrimazol a injektoval do svých tělních dutin dostatečnou dávku čistého vína.

Už nebylo třeba žádné menopauzy, ani nanosekundového lepidla. Rouper de Clotrimazolova resuscitace byla úspěšně dokončena. A někde v nekonečnu se skvělo

onchešv ej ýnjets monej yt

13.03.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 19