Kdysi po převratu řádil v Praze poblíž Rytířské ulice falešný policajt. Ne jako falešný číšník ve Vrchní prchni, ale stál na křižovatce ve staré uniformě z dob budování socialismu a řídil dopravu, napomínal řidiče za přestupky a radil ztraceným turistům.
empetr
Stěžovali si na něj opravdoví řidiči opravdovým policajtům. Možná si chlap splnil dětský sen, možná to byl vysloužilý příslušník SNB nebo to byl bývalý pomocník Veřejné bezpečnosti. Nebo to byl pošuk, jako chodíval v Rokycanech odpoledne po náměstí kovboj, který byl přes den dělníkem v čističce odpadních vod.
V Procházkově ulici na Pankráci jsou aleje stromů a celý rok je co zametat. Teď jsou to odkvetlé květy. Nepravidelně se tam objevuje vždy stejný metař. Stává tam v oranžové kamizole s proutěným koštětem a vozejkem na listí a svinstvo. Kromě pečlivého zametání radí řidičům, jak mají zacouvat, psovi radí, kam uhnout, aby ho nepřejeli, a mně říká, kdo dnes nepřijde do práce.
Sakra, napadlo mne, co když není pravej. Co když je metařem jenom pro radost. Pro radost z práce a z uklizené ulice. Z užitečnosti, ze smyslu svého života. Pro klid duše. Co když se cítí lépe než nejeden pravej úředník. Ostatně falešnej metař se nepozná od pravého, jako se nepozná pravej meteor na cestě od spečených kamenů ze strusky z hutí mezi štěrkem.
Na rozdíl od falešného policajta si na něj nikdo nestěžuje. Naopak, ti, co to vědí, tajemství pečlivě střeží, aby jim ho nedali, nedej bože, třeba do blázince Bohnic. I když, kdo ví, kdo tam zametá…
20.01.2020, 21:17:02 Publikoval Luciferkomentářů: 9