Dlouhá cesta do Dalejského údolí

rubrika: Povídání


Někdy v polovině minulého týdne jsem s údivem zjistil, že v pátek je svátek. Předchozí pátek byl též svátek, První máj, který jsem oslavil Voláním z hlubin. Na ten Osmý jsem však připraven nebyl, a přitom se tento den v roce 1945 skončila Druhá světová válka. Jak důležitá věc! A já ji vytěsnil. Asi proto, že právě probíhá Třetí světová válka, tentokrát s koronáčem. Když jsem se v pátek osmého května probudil a pochopil, že mám před sebou tři dny volna, uchopil jsem roušku a vydal se po dlouhé době na pořádnou procházku do přírody. Koronáč sem, koronáč tam, už toho mám dost, řekl jsem si. Venku je krásný májový den, vše vůkol v květu, tak proč se zaobírat Třetí světovou válkou. A tak jsem vyrazil na dlouhou cestu s rouškou nízko pod bradou.

 

Lucifer


Z Nových Butovic jsem seběhl do Nové Vsi, což je detašovaná část Jinonic na západním okraji Prokopského údolí. Neměl jsem však v úmyslu tímto údolím pokračovat až do Hlubočep, ale jenom k soutoku Prokopského potoka s Dalejským potokem. Prokopské údolí je nádherné, ale příliš rušné. Mým cílem bylo Dalejské údolí, mnohem divočejší a mířící ven z Prahy. Dalejské údolí tímto směrem končí u Řeporyjí, které jsou na samotném okraji Prahy a po dlouhá léta působily dojmem jakéhosi vesnického poněkud odloučeného přívěsku. To už ale není pravda. Na severním okraji Řeporyjí vyrůstá nová výstavba všeho druhu, která je začíná začleňovat do Prahy 13.

 

Putoval jsem proti proudu Dalejského údolí, roušku už ne pod bradou, ale nízko u pasu, a kochal se jarní přírodou koronáčem zjevně neposkvrněnou. Násleující dva obrázky představují kluka a jeho matku, kterak se bez roušky venčí u Dalejského potoka.

 

     

 

Dalejským údolím vede železniční trať. Dorazil jsem k železničnímu můstku, pod nímž teče Dalejský potok. Za branou můstku jsem spatřil plot, k němuž vede pěšinka, a tak jsem to šel prozkoumat. Za plotem jsem spatřil dva domy s pozoruhodnými zbytky stromů.

 

     

 

Dalejské údolí je jako zahrada, v níž se cestičky rozvětvují. Některé vedou do nikam. Prostě si tak jenom kráčíte a nejednou neprostupné křoviny, anebo alespoň prudký svah do nebe nebo do pekla, méně zdatným jedincům by se hodilo horolezecké lano. Vhledem k tomu, že mám ve zvyku se často odkloňovat od hlavních cest, měl jsem někdy pocit, že támhle se už asi nevyškrábu. Vyškrabal jsem se. I bez horolezeckého lana. Ale byla to pěkná fuška. Tělocvik mi už nějakou dobu chyběl. Když tu náhle jsem spatřil Trunečkův mlýn.

 

     

 

No a pak jsem se začal blížit k Řeporyjím. Na jejich jižním okraji jsem objevil něco, co mi při dřívějších procházkách uniklo: Zahradu Bubec. Ještě před ní jsem spatřil:

 

     

 

A v ní pak tohle:

 

     

     

     

 

Zajímavé, že.

 

Moje dlouhá cesta Dalejským údolím byla u konce. Stačilo už jen projít Řeporyjemi, jejich novou výstavbou, Lukami, Lužinami, až do výchozího bodu. Rouška sem, rouška tam. Třetí světová válka mohla opět začít. Ne, ještě ne. Zbývaly dva dny volna. „Co s nimi?“ tázal jsem se. „Však ty už si poradíš,“ odpověděl jsem si. Poradil jsem si a do Třetí světové války vstoupil zocelený s rouškou na půl žerdi.


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
2
Lucifer * 12.05.2020, 19:03:27
Tady je detailnější pohled na čertí stromořadí za železničním můstkem

https://www.neviditelnycert.cz/data/files/!users/Lucifer/dlouha-dalejska/DSC01703.JPG

Úžasný


«     1     »